slytherin mudblood | draco malfoy

kapitola 7 - Smíš.

Nervózně stepuju před knihovnou už asi pět minut. Malfoy už tam je a čeká na mě. Bodejť by ne, už táhne na půl čtvrté. Já ale nemám chuť a upřímně ani náladu tam jít. Po tom jak mě viděl brečet se mu snažím vyhýbat. Doteď se mi to dařilo, ale.. Hold, domluva je domluva.

Ještě jednou jsem se pořádně nadechla. Vstoupila jsem do knihovny a rozešla jsem se ke stolu, kde seděl. K našemu stolu..

Mým pozdním příchodem jsem si vysloužila nechápavý pohled. Dožadoval se vysvětlení, což jsem očekávala.

,, Kdes trčela? Už jsem si myslel, že ses na mě vybodla.. " řekl uraženě. Byl roztomilý.. Cože?

Sedla jsem si na proti něj a tupě jsem na něj civěla asi půl minuty. Pak mi došlo jak jsem divná a vytáhla jsem učebnici.

,, Jsi nějak potichu" konstatoval.

,, Nemám chuť mluvit." odsekla jsem mu. Je to pravda. Moje pochmurná nálada stále trvá a já to nechci řešit.

,, Smím se zeptat, proč?" zajímal se. Zajímal? Předstíral. Určitě. Malfoy a zajímat se o mudlovskou šmejdku? Charlotte, hoď se do klidu!

,, Smíš." odpověděla jsem prostě.
,, Ale nepovím ti to, stejně." pokrčila jsem rameny. Něco mi říkalo, že o to stejně nestál.

On se na mě jen nečitelně podíval a pak pokrčil rameny. Nechal to být a věnoval se učebnici OPČM.

Po chvíli ticha, kdy jsme byli oba zabraní do učebnic jsem cítila jeho pohled na mě. Byl tak pronikavý. Bála jsem se na něj podívat zpátky, protože bych se nedokázala odtrhnout. A taky protože by to bylo trapný. A já jsem na trapnosti a maléry lepidlo.

Po chvíli jsem to ale nevydržela a pohled jsem zvedla. Okamžitě ten svůj stočil do učebnice. Musela jsem se sama pro sebe pousmát. Co se mu asi teď honí v hlavě?
'oh, né, mudlovská šmejdka mě přistihla jak se na ni koukám!' nebo snad ne? Známe Malfoye.

Zase. Zase mě sleduje. Ty jeho bouřkové oči, podobné těm mým mě doslova propalovaly pohledem...
Jsou tak nádherné...
Kašlu na tebe svědomí. Jsi mi k ničemu. Já se tady snažím uvažovat mozkem, a ty stejně breptáš jen to, co řekne srdce. Nemá to cenu.

Znova jsem se na něj podívala, tentokrát ale neuhl. Civěli jsme na sebe tak půl minuty, než jsem na kratinkou chvíli svůj pohled stočila jinam a nervózně jsem si dala vlasy za ucho.

,, Měl by ses soustředit... " řekla jsem mu a znova jsem se podívala do těch jeho očí. Přikývl a svůj pohled opět zabodl do řádků. Do Merlina, zachraňte mě někdo!!!!

~

Pohled Draca
Stejná chvíle

Co by na to řekl otec?
Na co jako, jak tady na ni civím jak na Svatý obrázek?
K čertu s tím!
Je tak hezká... Proč jsem si toho dřív nevšiml?
Mlč! Je to obyčejná mudlovská ŠMEJDKA!
Pár doučování a konec. Už ji nechci ani vidět, ani slyšet. Zprotivila se mi ještě víc jak předtím. Nebo je to snad naopak? Kušuj!

,, Měl by ses soustředit.. " pronesla nervózně. Ten její hlas..

Němě jsem přikývl a dál se věnoval učebnici. V mysli jsem však zůstal u ní... Proč tehdy v sovinci brečela? Zajímalo by mě to.. Bohužel... Teda, bohudík se to nedozvím.
Mě, Dracu Malfoyovi přece nezáleží na ostatních. Já, Draco Malfoy mám rád jen a jen sebe!!
Koho se snažíš přesvědčit?
Jasně. Už i moje vlastní svědomí se mi vysmívá. Skvělý.

~

Když jsme skončili, řekl jsem Jonesové, že ve čtvrtek nemůžu. Hraju famfrpálový zápas. Jenom přikývla a už už chtěla odejít za roh, když jsem jí zastavil. Divně se na mě podívala. Nedivím se. Sám jsem ze sebe byl překvapený a pokrucoval jsem hlavou nad mým chováním.

,, Přijdeš se podívat?" zeptal jsem se s nehraným zájmem. Chvíli na mě koukala a pak pokrčila rameny.

,, Možná.." řekla a pokusila se o něco jako jemný úsměv. Přikývl jsem a úsměv jsem jí letmo oplatil. Otočil jsem se a spěšným krokem jsem odcházel. Kam? Nevím. Prostě pryč.
Pryč z její blízkosti...