slytherin mudblood | draco malfoy

kapitola 13 - Bezinkový čaj

Ráno jsem se vzbudila ve zmijozelské společenské místnosti. Seděla jsem v křesle u krbu. Na sobě jsem ještě stále měla Dracův hábit a byla přeze mě přehozená deka. V klíně mi ležela nějaká kniha. Dobře to Draco vymyslel.. Pomyslela jsem si.

Podívala jsem se na hodiny. Mám času dost. Nikdo ještě nemohl být vzhůru. Potichu jsem se vkradla zpátky do mého pokoje a převlékla jsem se. Udělala jsem si ranní hygienu, popadla jsem učebnice a tak rychle jak jsem tam přišla, jsem zase odešla. Ještě před snídaní jsem musela Dracovi vrátit habit. Potom by už nebylo kdy a já netoužím po tom, aby ho u mě Pansy našla.

Cupitala jsem chodbou až ke dveřím jeho pokoje. Nevěděla jsem, jestli už je vzhůru, nebo jestli není vzhůru kdokoliv z jeho spolubydlících, proto jsem nechtěla riskovat. Hábit jsem pověsila na kliku a chtěla jsem jít zpátky, když jsem ale narazila do něčí hrudi. Zarazila jsem se.

Snape..

Nervózně jsem se na něj podívala. On měl ten svůj klasický, chladný výraz a já nevěděla, na co teď myslí. Potom mu zrak sklouzl na hábit na klice a on pozvedl obočí. Potom své oči však stočil zpátky ke mně.

,, Copak tady pohledáváte tak brzo ráno, slečno? U chlapeckých pokojů?" zeptal se, i když to bylo nadmíru jasné. Cukaly mu koutky. Rád mě takhle škádlil.

,, Šla jsem něco vrátit." špitla jsem s pohledem zabodlým do podlahy. Zajímavé kameny...

Snape se uchechtl a otočil.

,, Pojďte" dodal a já ho tedy následovala. Šli jsme do jeho kabinetu. Bylo mi jasné, co bude následovat. Ale můžu být aspoň ráda, že mi nedá školní trest. Snape je na tohle potulování hodně přísný. Párkrát mě přistihl se toulat po večerce a řekl mi, že dál to už nebude tolerovat. Od té doby mě však nechytil, protože jsem si dávala větší pozor. A taky jsem si občas půjčila neviditelný plášť. Hihi.

,, Takže... Malfoy?" zeptal se. Nalil mi bezinkový čaj. Ví, že je to můj oblíbený.

,, Cože?" vyhrkla jsem. Dělala jsem blbou. Náhodou, to mi jde nejlíp. Uchechtl se.

,, Nevím, o čem to mluvíte, pane profesore.. " dodala jsem a usrkla jsem si.

,, Ale já moc dobře vím, že víte o čem mluvím. Jste tak špatná lhářka, Charlotte." odporoval. Povzdechla jsem si a pokrčila jsem rameny.

,, Toulat se po chodbách po večerce je porušení školního řadu." dodal. Nechápavě jsem se na něj podívala. Doufám, že.. Ale ne.

,, Pane profesore, já.. " nevěděla jsem co říct. Škodolibě se usmál. Vzdala jsem to. Došlo mi, že nás musel včera večer vidět.

,, Už se to nebude opakovat" řekla jsem poraženecky.

,, To doufám. Když už se chcete scházet, tak za světla. Nemusím ti doufám připomínat, že kdyby na to přišel někdo jiný, nejen že vám strhnou body, ale dostanete školní trest. A dělat školní trest s Malfoyem? Ostatním by to přišlo poněkud... Zvláštní." řekl a já se zasmála.

,, Jo, definitivně." usrkla jsem si z mého čaje.

Ze Snapova kabinetu jsem mířila rovnou na snídani. Tam jsem se viděla i s Hermionou, i s Lenkou. Domluvily jsme se, že si odpoledne půjdeme sednout na školní dvůr. I s klukama, podotýkám.

Po snídani jsem se vydala na první hodinu. Lektvary. Mám tyhle hodiny ráda, i když mi praxe moc nejde. Teorii ale ovládám stejně dobře jako třeba Hermiona. Ta holka je vážně hlavička.

Tuhle hodinu jsme měli s Nebelvírem, tudíž jsem si sedla s Hermionou. Jinak bych musela sedět s někým ze Zmijozelu a to bych snad opravdu nepřežila. Seděly jsme v první lavici.

Snažila jsem se soustředit, ale celou dobu jsem cítila jeho pohled na mých zádech. Pootočila bych se, abych se přesvědčila o tom, jestli to není jen výplod mojí fantazie, ale nechtěla jsem riskovat vražedný pohled Pansy. Seděla vedle něj a neustále se snažila si s ním povídat. Všichni jsme ji slyšeli štěbetat. Je otravná jak štěnice, nenávidím ten její pisklavý hlas.

Avšak mi to nedalo a já se otočit musela. Jenom jsem mírně pootočila hlavu. Díval se na mě. Celou tu dobu mě pozoroval a Pansy naprosto ignoroval. Nevěděla jsem, jestli mám být ráda nebo se jí bát, každopádně teď jsem se dmula pýchou. Sám Draco Malfoy měl oči jenom pro mě. Bože, chovám se jak dement... Ale usmát jsem se musela.

,,Slečno Jonesová, co kdyby jste se přestala tlemit a místo toho nám pověděla, co je tohle za lektvar a k čemu slouží?" vyrušil mě z mého snění Snape.

Nervózně jsem došla za ním ke stolu. Pod jeho pohledem jsem se cítila jako pod skenerem a pod Dracovým obzvlášť. No teď se na mě upíraly oba dva.

,,Tohle je Amorův šíp, pane profesore" odvodila jsem si podle toho, o čem jsme se bavili předtím.

,,Správně. K čemu slouží?" dodal. Naštěstí jsme zrovna tenhle lektvar naposledy studovala s Dracem, takže jsem věděla přesně k čemu slouží.

,,Je to nejsilnější nápoj lásky. Každému voní jinak. Podle toho, co ho nejvíce přitahuje. Já třeba cítím.." vdechla jsem vůni onoho kouzelného nápoje. Tak moc mi připomínal blonďáčka..

,,Já třeba cítím vůni starých knih, jablečný mošt a... santalové dřevo." řekla jsem. Snape pozvedl obočí.

,,Výborně slečno. 10 bodů pro Zmijozel. Můžete si sednout." řekl Snape a já si úlevně oddychla. Mám to za sebou.

,,Je tady ještě někdo, kdo by si chtěl přičichnout?" zeptal se Snape. Nikdo se nehlásil. Většina studentů má totiž ze Snapa strach.

,,Co třeba slečna Grangerová?" spražil Snape Hermionu přísným pohledem. Ta se zvedla a vzpřímeným krokem přešla ke katedře.

,,Já cítím... Čerstvě posečenou trávu, nový pergamen a peprmintovou pastu" řekla a šla se zpátky posadit. Takhle Snape vyvolal ještě několik studentů, mezi nimiž byl například i Harry. Ten cítil sirupové košíčky, dřevěnou vůni násady od koštěte a cosi květinového. Ostatní jsem ani nevnímala. Dokud Snape nevyvolal Draca.

Draco přešel ke katedře s tím jeho typickým úšklebkem na tváři a skoro nepatrně si přičichl.

,,Já cítím narcisy, třešňový kompot a.. bezinkový čaj" pokrčil rameny a šel si zpátky sednout. Usmála jsem se. Bezinkový čaj je můj nejoblíbenější. Znamenalo by to, že třeba cítil mě? Ale kušuj s tím! Sama nad sebou jsem musela protočit očima.

Zamilovaná Charlotte se mi vůbec ale vůbec nelíbí. Zamilovaná?