slytherin mudblood | draco malfoy

kapitola 25 - Tam, co je to schované

Jen tak jsem ležela zavřená na pokoji, když někdo zaklepal na dveře. Přišlo mi to divné. Pansy ani jedna z těch jejich kamarádek by v životě nezaklepala, a nikdo jiný neví, kde mám pokoj. Nervózně jsem se zvedla a šla jsem otevřít. To, co jsem spatřila mě, dá se říct, víc, než překvapilo.
Za dveřmi stál Neville, Lenka, Ginny a Ron. Zůstala jsem na ně překvapeně hledět a neměla jsem nejmenší ponětí, co říct.

,, Tak co, jdeš s námi pomoct Harrymu, nebo se připojíš na zmijozelskou stranu, Jonesová?" zeptal se Ron s úšklebkem, na což jsem se jen usmála. Popadla jsem hůlku a už jsem stála nastoupená. Samozřejmě, že jsem chtěla pomoct Harrymu. Musela jsem.

~

Běželi jsme naproti Harrymu a Hermioně, kteří jako jediní šli s Umbridgovou do temného lesa.

,, Jak jste jim utekli?" zeptala se Hermiona hned, co nás spatřila. Oba dva vypadali velmi překvapeně, že nás vidí.

,, Dávivé dortíčky... Moc ošklivý pohled" objasnila Ginny a Ron jen s úsměvem přitakal.

,, Řekl jsem, že mám hlad a chci pár kousků. Poslali mě do háje a všechno to sežrali sami" dodal a všichni jsme se usmáli nad naším vítězstvím. Hermiona na nás zůstala překvapeně koukat.

,, To bylo chytré, Rone" řekla obdivně a Ron se nervózně uculil a podíval se do země.

,, N-No.. Jako obvykle" řekl. Jeho obličej se začal podobat barvě jeho vlasů a já se nenápadně uchechtla. Hermiona mě jen spražila pohledem.

,, Bylo to geniální!" dodal Neville a všichni jsme k němu stočili své pohledy, a samozřejmě, přitakali. Měl pravdu. Byla jsem ráda, že jsme z toho tak lehce vyvázli a můžeme Harrymu pomoct. V poslední době jsem se s ním moc nebavila a z části jsem ani netušila, o co jde, ale odhodlání pomoct ve mně bylo dostatek. Hlavně, když se jednalo o Harryho a Siriuse.

,, Takže... Londýn už čeká" řekl statečně Neville a já si musela zavzpomínat, kdy se v něm vzalo tolik kuráže. Skoro jsem toho ustrašeného kluka nepoznala! Tolik odvahy by do něj nikdo neřekl, podle mě, ani on sám. Harry nás všechny sjel nervózním pohledem. Poznala jsem, že je něco špatně.

,, Hele, ne že bych si necenil všeho, co jste udělali... Ale.. Už jsem vám nadělal dost problémů. " řekl nám a rozhodl se jít pryč. Co to do něj, proboha, vjelo?
Všichni jsme se za ním otočili. Na malou chvíli jsme zůstali zaraženě stát, dokud se Neville opět nechopil slova.

,, Brumbálova armáda vznikla, aby něco dělala. Nebo to byly jenom řeči?" řekl Neville napůl zklamaně a napůl naštvaně. Chápala jsem ho. Taky jsem se necítila úplně dobře v situaci, do jaké nás Harry vystavil, ale když jsem tady, pomůžu mu. Ať se mu to líbí, nebo ne.
Všichni jsme čekali, co nám na to řekne. Neměl se moc ke slovu. Jenom na nás zíral a něco mu šrotovalo v hlavě.

,, Možná nemusíš všechno zvládnout sám.." řekl Ron a já přikývla. Všichni jsme čekali, jak se vyjádří. Upřímně jsem z jeho nic neříkajícího pohledu nedokázala vyčíst vůbec nic. Netušila jsem, jestli se spíš rozhoduje pro ano, či ne. My však byli rozhodně připraveni bojovat.

,, Jak se dostaneme do Londýna?" řekl nakonec Harry a všichni jsme se vítězně usmáli. Ta otázka nám však začala vrtat hlavou.

,, Poletíme, jak jinak!" navrhla Lenka a já se na ni jen překvapeně podívala. Poletíme?

~