slytherin mudblood | draco malfoy

kapitola 11 - Blonďáčku..

Další dny jsem se po hradě motala naprosto bezmyšlenkovitě. Lence jsem samozřejmě všechno řekla, až na jednu věc... Ten polibek. Nechtěla jsem, aby o něm věděla. A taky jsem jí neřekla nic z toho, co Draco říkal o jeho otci nebo Pansy. Vlastně jsem tohle téma vůbec nevytahovala. Pověděla jsem jí jen o pár neškodných dotecích, které mezi námi proběhly.

Harry, Ron ani Hermiona se se mnou pořád nebaví, i když Hermiona po mě vždy hází lítostivé pohledy. Doprošovat se ale nebudu.

Dneska je úterý, což znamená jediné - doučování s Dracem. Od našeho posledního setkání jsme se jen pár krát okolo sebe mihli a pár krát o sebe zavadili pohledy. Jinak ale nic víc. Oba jsme si tak nějak drželi odstup.

Tu noc co jsem se vkradla zpět do mého pokoje jsem si myslela, že všichni spali. Omyl. Pansy mě slyšela a viděla. Ráno se mě na to ptala a s úšklebkem sledovala, jak panikařím. Mysli! Okřikla jsem se. Nakonec jsem ji s pokrčení ramen obešla a dál ignorovala.

Pansy naštěstí o mých schůzkách s Dracem nic neví. Ani o těch v knihovně, ani o těch mimo ní. Nedokážu si představit, čeho je schopná. Co všechno by byla ochotná udělat. Všichni víme, že je naprosto šílená a navíc posedlá Dracem. Heh.

~

V knihovně jsem čekala jako vždy, na tři. Nervózně jsem poklepávala nohou. Ještě ani neodbila třetí hodina a Draco vzpřímeně vešel do knihovny a zamířil rovnou k našemu stolu.

,, Ahoj.. " zamumlala jsem skoro neslyšně, s pohledem zabodnutým do stolu.

,, Ahoj, Charlie" řekl Draco a jemně se na mě pousmál. Oukej, nebudeme zapírat, tohle je divný.

Nevěděla jsem co říct, tak jsem jenom vytáhla nějakou učebnici a začala s Dracem něco probírat. Tahle látka šla Dracovi nejhůře. Trápil se nad tím asi deset minut, když hlavou zoufale padnul do knížek a povzdechl si. Uchechtla jsem se. Byl tak roztomilý, když se mu kouřilo z té jeho hlavičky..
Nikdo jiný kromě nás v knihovně nebyl. Knihovnice na nás neviděla. Rukou jsem mu projela tou jeho blonďatou čupřinou a on ke mě upřel ty svoje bouřkové oči.

,, To zvládneš, blonďáčku" Uchechtla jsem se a svou ruku jsem přesunula na jeho tvář. Byl tak chladný a moje dlaň ho hřála. Spokojeně se usmál a mou ruku schoval do té jeho.

,, Charlie, buď moje... " zašeptal. Už jsem, blonďáčku, už jsem... Sotva jsem ho slyšela. Usmála jsem se a záporně jsem zakroutila hlavou.

,, Nevím, jestli je knihovna zrovna vhodné místo to řešit." zašeptala jsem a on zamručel.

,, Tak přijď dneska na naše místo. Ve stejný čas. A buď tam se mnou.. " zašeptal a políbil hřbet mé ruky.

,, Tak dobře. Ale víš, že to nepůjde.. " posmutněla jsem. Draco se na mě podíval a ohrnul ret. Byl tak roztomilý. Tak krásný.. Smutně jsem se na něj usmála, když vtom se rozletěly dveře do knihovny.

Okamžitě jsem Draca pustila a on se napřímil, přičemž mi věnoval nesouhlasný pohled.

Ve dveřích se objevila Hermiona. Přiřítila se ke mě jako velká voda a hned mě objala.

,, Mio! Co se stalo?!" začala jsem vyšilovat. Objetí jsem jí však opětovala.

,, Lotty! Moc se omlouvám! Mluvila jsem s Lenkou. Došlo mi, že jsem se chovala jako pitomec. Nebylo to vůči tobě fér. A taky už mě nebaví poslouchat Ronalda a Harryho! Harry neustále nadává na Malfoye, ještě víc než předtím a Ron zase opakuje, jaká jsi zrádlyně, jen aby se zavděčil Harrymu, který je poslední dobou jako časovaná bomba. Je mi z nich zle. Ale Lenka jim domluví... " vychrlila ze sebe snad na jeden nádech. Potom nám oboum spadl zrak na Draca, který se na nás díval se zdviženým obočím. Pak se Hermiona nadechla a pokračovala.

,, Přežiju ho. Přežiju Malfoye, ale už nepřežiju ty dva! Klidně se i vemte, mě je to fuk! Hlavně aby jsme byly zase kamarádky. I když je to... prostě Malfoy.. " vyhrkla a já se od srdce zasmála. Já a Draco? Pche! Jo.. Haha...

,, Hermiono, jen ho doučuju.. " zasmála jsem se. jasně.. Ale notak! Odmlčela jsem se.
,, A my jsme přece vždycky kamarádky" znovu jsem jí objala. Všimla jsem si, jak Draco protočil oči. Hah, blbeček.

,,Tak... Já asi půjdu.. " ohlédla se Hermiona na Draca a nervózně se ošila. Přitom si jí Draco vůbec nevšímal a zkoumal něco v učebnici.
Přikývla jsem a s rozloučením Hermiona odešla z knihovny. Draco na mě upřel svůj pohled.

,, Jednu starost máš z krku" zkonstatoval a já přikývla.

,, Teď už jen Harry a Ron.. " povzdechla jsem si. Draco se nadechoval, aby něco řekl, ale pak si to rozmyslel. Má štěstí. Jak ho znám, nic moc hezkého by to nebylo.