slytherin mudblood | draco malfoy

kapitola 15 - Sníh

Ráno jsem se vzbudila nezvykle brzy. Mohlo být tak okolo šesté hodiny ranní. Bylo ještě šero, to mi ale nezabránilo, abych se podívala z okna. A viděla.. sníh!

Rychle jsem vyskočila z postele, div jsem z ní nevypadla. Začala jsem na sebe házet oblečení a v mžiku jsem byla hotová. Byla jsem nemotorná, ale naštěstí jsem nikoho neprobudila.

Z pokoje jsem vyletěla jako střela a vyběhla jsem na školní pozemek. Já miluju sníh! A zimu celkově. Narodila jsem se v zimě, tak asi proto. Radostně jsem se usmívala. Jak jsem se letos na sníh těšila! Taky jsem se načekala. Za tři dny bude první prosincový den a sníh přišel teprve teď.

Dívala jsem se, jak se sněhové vločky pomalu snáší k zemi. Všechny jsou tak překrásné. Připomínají mi ho. On má také tak bílou, alabastrovou kůži.. Sakra holka! Můžeš na něj aspoň chvíli nemyslet? Ne...

Padla jsem s sebou do sněhu a zasmála jsem se sama sobě. Jsem směšná.

Pohled Draca
Ve stejnou dobu

Už několik minut se toulám po chodbách hradu. Je brzo ráno a nikdo ještě není vzhůru. Chtěl jsem klid. Být chvíli sám. S otravnou Pansy se mi něčeho takového často nedostane.

Přemýšlel jsem nad vším možným, ale hlavně nad ní...
Jak je možné, že se mi za tak krátkou dobu dokázala dostat pod kůži? Je výjimečná... Je úplně jiná, než ostatní holky ze Zmijozelu. Přijde mi, že sem vůbec nepatří. Nikdo nechápe, proč ji sem ten senilní klobouk poslal.

Do háje! Malfoyi, seber se už k sakru! Rozhodně se nemůžu zamilovat do mudlovské šmejdky, obyčejné šmejdky... Ale ona je tak.. tak.. Dost! Ani to nevyslovuj. Proboha co to se mnou je? Otec by mě zabil, kdyby slyšel byť jen část mých myšlenek. Skoro všechny se vztahují nějakým způsobem k ní... Děsí mě to. Jsem v tom až po uši, ale.. Nesmím být. Nemůžu být. Jsem Draco Malfoy a Malfoyovi nemají žádné city. Neprojevují je.

Už už jsem se bral na odchod, když vtom jsem ji uviděl. Stála venku, ve sněhu. Své dlouhé světle hnědé vlasy měla schované pod čepicí a na její tváři jí pohrával radostný úsměv. Byla jako anděl. Dívala se na nebe plné sněhových vloček, které jí dopadaly na obličej a vlivem jeho tepla se rozpouštěly. Byl na ni krásný pohled. Jakto, že jsem si její krásy dřív nevšímal? Prosímtě, všímal sis jen sebe! Ach jo...

Měl jsem chuť za ní jít a obejmout ji. Nasát vůni jejích vlasů a nikdy nemuset se od ní odtrhnout. Toužil jsem ji mít pro sebe. Ještě aby mi ji Potter ukradl! Chovám se jako pošetilec. Bože, co to dělám... Za tohle mě otec fakt zabije, jestli nás někdo uvidí...

Najednou padla s úsměvem do sněhu. Byla tak roztomilá. Už se mi nechtělo na ni dál zírat. Čert to vem!

,, Hej, Charlie!" zavolal jsem na ni. Zvedla hlavu a usmála se.

,, Draco" zvolala.. Radostně? Jasný..

,, Dobré ráno" řekl jsem s úšklebkem a přišel jsem k ní blíž. Stáhla mě za ní do kupy sněhu.

,, Hej!" vyjekl jsem se smíchem. Ona se jen zasmála. Miluju její smích... Chce se mi ze mě zvracet.

,, Konečně sněží! Nemohla jsem se dočkat! Není krásný ten pohled na zasněžené lesy?" zeptala se zasněně a porozhlédla se kolem. Já se však pořád díval na tu její tvář. Uchechtl jsem se. Byla tak kouzelná. Tváře i nos měla od mrazu začervenalé a vlasy mokré od sněhu. Já se do té holky fakt zbláznil...

,, Jsi šílená" pronesl jsem s úsměvem. Ona se na mě otočila.

,, A ty Malfoy. Jedna nula pro mě" usmála se a já se ušklíbl. Má recht. Jsem Malfoy... Tělem i duší. Nebo jen jménem..?

Vstal jsem, stejně tak jako ona. Dál se rozhlížela okolo sebe, ale já jen využil situace, když byla ke mně otočená zády a objal jsem ji. Hlavu jsem si položil na její rameno a ona si své ruce položila na ty mé. Chvíli jsme takhle stáli, dokud se ke mě ne otočila čelem. Ruce si spojila za mým krkem a věnovala mi jeden z jejích dokonalých polibků. Byla to jen vteřina co se její rty dotýkaly těch mých, ale i to mi stačilo. Usmál jsem se, když se odtrhla.

,, Tohle bych si nechal líbit" pošeptal jsem a ona se usmála. Potom jí však úsměv spadl a odtáhla se úplně.

,, Nechci, aby se tohle doneslo k Pansy.. Nechci, abych ti dělala problémy. " dodala. Povzdechl jsem si a chytl jsem ji za paži, tak, aby se na mě zase otočila čelem. Přivinul jsem si ji zpátky k sobě.

,, Ty mi nikdy neděláš problémy, Charlie.." řekl jsem. Chvíli mlčela. Zajímalo by mě, co se jí rodí v hlavě za myšlenky..

,, Nikdo kromě tebe mi neříká Charlie." zkonstatovala a já se pyšně usmál.

,, Já ti tak říkat budu. Hodí se to k tobě" řekl jsem. Charlie se na mě usmála.

,, Souhlasím. Draco.. " zvážnela. Podívala se mi přitom do očí.

,, Jak to mezi námi je?" zeptala se a oči jí těkaly všude možně. Je tak nervózní.. Co chce vůbec slyšet?

,, Nemůžu se rozejít s Pansy.." řekl jsem. Přikývla a chtěla odstoupit, ale já ji nepustil. Přinutil jsem ji dívat se mi do obličeje.

,, Ale tebe se nevzdám, Charlie. Moje Charlie.." zašeptal jsem a políbil jsem ji na rty. Spolupracovala. Přejel jsem jazykem po jejím spodním rtu a Charlie mi nechala volný průchod do jejích úst.

Vločky se na nás snášely z nebe a my na sobě byli natisklí. Někomu to může připadat jako filmové klišé, ale pro mě to momentálně bylo vše. Hlupáku...Řvalo moje podvědomí. A má pravdu. Nejen že si můžu pořádně zavařit, ale můžu do nebezpečí vystavit i Charlie. Jsem sobec? Jsem.. Měl bych ji prostě nechat jít, ale ne! Já si ji ještě více vážu na sebe..

,, Možná nebudeš až tak špatný, jak jsem si myslela, Blonďáčku... " zašeptala mi Charlie do hrudě, když mě pevně objala.

Idiote..