slytherin mudblood | draco malfoy

kapitola 24 - Promiň..

Když jsem nahlédla do kabinetu, uviděla jsem Harryho, sedícího naproti té růžové bestie. Váhala jsem, zda mám vykročit vpřed a jako řádný člen armády nést následky za naše činy, nebo zůstat tady za rohem. Nebylo to kvůli mé vlastní ochraně, moje jméno na pergamenu stejně už měli napsáno, ale pro případ nouze. A taky jsem se trošku bála, musím se přiznat.

Pozorovala jsem scénu před sebou. Umbridgovou, která se marně snaží z Harryho dostat, zda se snažili dostat za Brumbálem, všechny ostatní členy armády, kteří byli obklopeny vyšetřovací službou, Hermionu, marně snažící se obhájit a v neposlední řadě taky Draca, který se rozhlížel všude možně. Hledal.. Mě? To pochybuji. Ale věděl, že jsem v brumbálově armádě také.

Najednou mě někdo popadl za límec a vlekl mě do kabinetu. Sakra, sakra, sakra! Začala jsem panikařit. Dotyčný mě doslova hodil dovnitř a všechny zraky padly na mě. Nervózně jsem popošla do zadu, ale zapříčinilo to jen naráz do něčí hrudě. Se zděšením jsem se otočila, abych zjistila, že dotyčný, který mě sem přitáhl a následně mi zaterasil cestu byl Snape. Krátce jsem se na něj zamračila, ale z toho mě vyrušila ta ropucha.

,, Ale ale ale... Slečna Jonesová, nemýlím se?" přistoupila ke mně blíž.
Ani jsem nedutala. Znala jsem její vyučovací praktiky až moc dobře, abych si mohla dovolit riskovat. Pohled mi sklouzl na Draca. Jeho nic neříkající pohled mě nejen že neuklidnil, ale ještě více znepokojil. Vypadal, jakoby vůbec nejevil zájem o to, co se mnou ta žába hodlá provést.

,, Nikdo vás neučil, že špehovat učitele při výslechu je nejen že neslušné, je to navíc přímo drzé a nevychované?" řekla a podívala se na mě hraným, lítostivým pohledem a začala se ke mně pomalým krokem přibližovat. Mrcha..

,, Volala jste mě, paní ředitelko?" připomněl svou přítomnost Snape, který ji rozptýlil od její dosavadní činnosti. Oddechla jsem si.

,, Snape, ano. Přišel totiž čas na odpovědi, ať už mi je chce dát nebo ne. Máte veritasérum?" promluvila a odstoupila ode mě. Culila se na pana profesora.

,, Obávám se, že jste všechny mé zásoby spotřebovala na výslechy studentů. Poslední zbytek na slečnu Cho Changovou" řekl Snape a pohledem přejel asijskou dívku, kterou jeden ze zmijozelských držel za hábit. Harry se podíval na Hermionu a Rona, kteří poraženě vydechli.

,, Pokud ho nechcete otrávit a ujišťuji vás, že kdyby jste chtěla, měla byste mé vřelé sympatie, tak vám nepomohu..." řekl Snape a koutkem oka přejel na mě. Propalovala jsem ho pohledem. Byla jsem naštvaná jako ještě nikdy.

Snape se otočil a chtěl odejít, když Harry na něj promluvil.

,, Má Tichošlápka! Má Tichošlápka, tam, co je to schované." řekl Harry a já hned pochopila. Musel to vidět skrze to jeho propojení mezi ním a Voldemortem.

,, Tichošlápka? Co je to zač? Co je schované? O čem to mluví, Snape?" zeptala se Umbridgová hystericky, ale Snape si zachoval chladnou hlavu. Nedal na sobě nic znát.

,, To netuším" řekl jen a opustil kabinet. Pohled jí spadl na mě a následně na Harryho.

,, Pane Malfoyi, buďte tak hodný a postarejte se o slečnu Jonesovou, kdyby se náhodou rozhodla utéct" nařídila Dracovi, zatímco svůj pohled stále upírala na Harryho. Naše pohledy se střetly. Vypadal už stejně nervózně jako já, ale i přesto ke mně přešel a chytl mě za ruce, které mi překřížil za zády. Odtáhl mě za ostatními. Byla jsem extrémně naštvaná, přímo vykolejená! Jak si na mě dovoluje sahat tímto způsobem. Držet mě, abych "neutekla". Dost nepěkným způsobem jsem se na něj zamračila a snažila se vzpírat, ale nepomohlo to.

,, Promiň.. " zašeptal mi do ucha. Když jsem cítila jeho teplý dech na mém krku, otřásla jsem se. Najednou stisk povolil a spíš než aby mě držel, propletl si se mnou prsty. Umbridgová nic nepoznala a já se aspoň o něco míň cítila jako vězeň. Pořád jsem však byla naštvaná, i když jsem věděla, že Draco by proti ní stejně moc nezmohl.

,, Dobrá, nedáváte mi na vybranou, protože... Jde o bezpečnost ministerstva, neponecháváte mi jinou... Alternativu. " vydechla ropucha a nikdo z nás netušil, co tím myslí, ani co si máme myslet.
,, Cruciatus by vám měl rozvázat jazyk" řekla nakonec Dolores a já Dracovi stiskla ruku. Moc jsem se o svého kamaráda bála. I když to byl sám Harry Potter, myšlenka toho, jak na něj Umbridgová použije kletbu cruciatus mě naprosto děsila. Dracův pevný stisk mě ale maličko uklidňoval, co si budem. Byla jsem ráda, že ho můžu mít u sebe tak blízko.

,, To je nezákonné!" vykřikla Hermiona. Vystrašeně jsem se dívala na naši profesorku, jak pomalu pokládá fotku ministra.

,, O čem se Cornelius nedozví, to mu neublíží." dodala. Přešla k Harrymu a namířila na něj hůlkou. Začala jsem se vzpírat.

,, Ne! To nesmíte!" zakřičela jsem na Dolores, když na Harryho mířila hůlkou. Pokusila jsem se Dracovi vyškubnout, ale držel mě. Nechtěla jsem to dělat ještě těžší, ale pomyšlení na Harryho bolest mě píchlo u srdce.

,, Řekni to, Harry!" vykřikla Hermiona. Moje srdce bilo jako o závod. V téhle napjaté situaci jsme byli všichni naprosto nahraní.

,, Co má říct?" zeptala se naše cukrová ředitelka naštvaně.

,,Když to nepovíš, kde to je, udělám to já "řekla Hermiona odhodlaně. Umbridgovou to samozřejmě zajímalo. Všichni jsme zalapali po dechu. Ani jeden z nás neměl tušení, o čem to mluví.

,, O čem to mluvíš?" vypískla ta ropucha a Hermiona se nervózně podívala na Harryho.

,, Je to brumbálova tajná zbraň" řekla a já nechápavě nakrčila obočí. Podívala se na mě, věnovala mi nejistý pohled a Umbridgová sklopila hůlku. Vítězně se pousmála.

,, Výborně. Vy dva tady zůstaňte. Poprosím svůj vyšetřovací tým, aby zbytek studentů dovedli na jejich koleje. O jejich trestu se bude jednat později." řekla Umbridgová a uchechtla se. Mrcha.

Draco mě vedl-nevedl. V podstatě jsem šla sama, i když mě naoko táhl za hábit. Nikdo se neopovážil říct ani slovo, nikdo z armády. Všichni jsme byli zaraženi z toho, co se před několika chvílemi událo.

Když jsme se s Dracem od ostatních odpojili, jelikož já byla jediná ze Zmijozelu, pustil mě. Pustil mě a hned si mi stoupl do cesty.

,, Omlouvám se za to divadlo. Nechtěl jsem ti nijak ublížit.. " řekl a nervózně se poškrábal na zátylku, zatímco já se na něj mračila. Když jsem ale uviděla ty jeho psí oči, ze kterých přímo sršela provinilost, můj naštvaný výraz změknul. V temné chodbě vedoucí ke zmijozelské společenské místnosti se nikdo nenacházel, proto jsem k Dracovi přistoupila blíž a jeho tvář jsem si vzala do dlaní. Políbila jsem ho. Jemně, ale dlouze. Jeho rty pro mě byly jako útěchou a já se tak trochu uklidnila, snažíc se nemyslet na předchozí události.

,, Omluva se přijímá. Vím, že by jsi stejně nic dělat nemohl... " povzdechla jsem si. Měla jsem pravdu. Kdyby se Dolores postavil, dopadlo by to mnohem, mnohem hůř. A to pro oba dva z nás, což jsem nechtěla dopustit. Já si zavařila, ne on. I když úplně nesouhlasím s tím, co dělá, myslím, že to je oboustranné. Určitě není nadšený, že mám neustálou potřebu se do něčeho takového plést. Nic ale nenamítá, a dokud nenamítá on, nenamítám já.