slytherin mudblood | draco malfoy

kapitola 20 - Dopis z Malfoy Manor

Seděla jsem dole u stolu a přežvykovala kousek housky. Byli tu i ostatní a všichni jsme společně snídali, když se ozvalo ťukání na okno. Byla to sova. Sirius otevřel okno a pustil ji dovnitř. Sova vletěla dovnitř, ale narazila do lustru a spadla na, naštěstí prázdnou, půlku stolu. Sirius jen pokroutil hlavou a vzal sově dopis, který měla v pařátech. Chvíli se na něj divné koukal.

,, Co to je za dopis, Siriusi?" zeptal se pan Weasley a Sirius se podíval na mě. V tu chvíli jsem věděla, že něco není v pořádku.

,,Je pro Charlotte." řekl Sirius a podal mi ho. Pak jsem si všimla pečeti...

,, Z Malfoy Manor" dodal Sirius a všichni se na mě podívali. Harry s Ronem protočili očima. Já se trošku vyděšeně podívala na Hermionu, která se na mě taky otočila se znepokojeným výrazem.

,, Charlotte? Proč ti píše někdo z Malfoy Manor? Nechceš mi říct, že.. " zasekla se mamka v půlce věty. Nevěděla jsem, co říct. Všechny zraky byly upřeny na mě a čekali na moje vyjádření. Já ale ani nevěděla, co chtějí nebo naopak nechtějí slyšet! Ani jsem nevěděla, co bych popřípadě měla říct.

,, No, Charlotte? Copak už jsi zapomněla, jak ses paktovala s Malfoyem?" řekl Harry a já se na něj zamračila. Proč je takový... Hádavý? Co jsem mu udělala tak hrozného, že je na mě takový? Kromě toho, že ses zapletla s Malfoyem? Vůbec nic...

,, Prosím?! Doufám, že jsem špatně slyšela.." řekla mamka a stoupla si.

,, Alice klid, určitě je to jen nějaké nedorozumění." snažila se mamku uklidnit paní Weasleyová, ale na ni to neplatilo. Věděla jsem, že kdyby o tom mamka věděla, nebyla by vůbec nadšená, ale nečekala jsem, že by se až tak zlobila. Nikdy.

,, Jo, to jsme si mysleli taky. Dokud jsme je neviděli spolu v Prasinkách.." řekl Ron a nezáživně si upil se svého pohárku. Mamka se zamračila.

,,Charlotte, doufám, že je to jen špatný vtip!" vyjekla mamka, až jsem se lekla.

,, Alice, klid.. Nech to děvče být. Určitě ví, co dělá" zastal se mě Sirius a mrkl na mě. Já mu věnovala malý úsměv.

,, Z Malfoyů nečíhá nic dobrého" řekl pan Weasly a pokroutil hlavou. Neříkám, že neměl tak úplně pravdu, ale vůbec mi nepomáhal.

,,V tom máš pravdu, naprostou pravdu, Arthure! Co tě to napadlo, Charlotte? Nemůžeš si nic začínat s Malfoyem, prostě ne! Nebudeš se s ním vůbec bavit, všechno ukončíš a zapomeneš, že vůbec existuje, je ti to jasné?!" přikázala mi mamka a já už to nevydržela.

,, Věř mi, kdyby se zapomenout dalo, klidně to udělám!" stoupla jsem si naštvaně.

,, Tak se ho aspoň zbav! Nebudeš se stýkat s někým takovým!" doslova na mě zakřičela mamka a mě došla trpělivost.

,, Víš ty co? Už se stalo!" zakřičela jsem na ni zpátky a se slzami v očích jsem odešla ke schodům, kde jsem se na ni ještě otočila.

,,Vůbec ho neznáš. Nikdo z vás.. " řekla jsem a vyběhla jsem do pokoje, kde jsem byla ubytovaná. Dopis jsem hodila na stůl a s brekem jsem padla do postele. Začala jsem vzlykat do polštáře. Všichni se se mnou hádají. Ron, Harry, Hermiona, teď i máma... Weasleyovi si o mě myslí bůh ví co, těžko říct, co si teď myslí Sirius...

I když jsem se na to všechno snažila nesoustředit, nešlo to. Bolelo to. Strašně to bolelo a já nevěděla, co víc. Jestli pomyšlení na to, že je tady možnost, že už nikdy neucítím ty jeho hebké rty na mých, nebo že ztratím své přátele. Těžko říct, co pro mě bylo horší...

Ozvalo se jemné zaklepání. Když jsem neodpovídala a dál jen vzlykala do polštáře, daná osoba vešla dovnitř.

,, Charlotte, to jsme jen my, Hermiona a dvojčata" řekla Hermiona a sedla si na okraj postele. Pohladila mě po zádech a já se posadila a trochu jsem si otřela slzy.

,, To je dobrý, nemuseli jste za mnou chodit.. " pokusila jsem se usmát, i když to tak úplně nevypadalo. George se jen uchechtl a Fred do něj strčil.

,, Ale museli.." řekla Hermiona a usmála se. George si sedl vedle mě z druhé strany a Fred naproti na postel.

,, Neříkám, že jsme nadšení.. " začal Fred.

,, Vlastně jsme to ze začátku brali jako podraz.. " pokračoval George.

,, Ale jsi naše kamarádka a my při tobě stojíme" dořekl Fred a já se usmála.

,, Koneckonců, třeba se může Malfoy někdy hodit" ušklíbl se George a Fred se uchechtnul. Musela jsem se usmát taky.

,, Tak, takhle ti to sluší!" řekl George a já se usmála ještě víc.

,, A takhle ať to zůstane! Za ty slzy ti to nestojí" řekl pro změnu Fred a Hermiona mě celou dobu držela okolo ramen. George mi podal kapesník a já se pořádně vysmrkala. Za pár minut už ani nešlo poznat, že jsem uronila byť jen jedinou slzičku.

,, Výborně! A teď, když je ti o něco líp, co si tak poslechnout... Něco zajímavého?" zeptal se Fred a podíval se na George, který se podíval na nás. My se s Hermionou jen zmateně podíval na sebe.

Stáli jsme na schodech a kluci drželi nějaké ucho na špagátku, přes které jsme mohli slyšet, o čem se ostatní baví v kuchyni. Zatím jsem slyšela jen mou mamku a Siriuse.

,, Je to ještě dítě, Siriusi.. Nemůžu jí to říct" řekla moje mamka zoufale.

,, Ale zaslouží si vědět pravdu.. I když nemilou. Teď si určitě myslí, že jí chceš řídit život Alice!" řekl pro změnu Sirius.

,, Chci nebo nechci, mě jde jen o to aby ji on nenašel. Aby byla v bezpečí. Co když Lucius pověřil Draca, aby ji přivedl jemu?" zeptala se mamka. Vůbec nic jsem nechápala.

,, Pnzl... An-i.. Ne-ví.. " přestalo to ucho fugovat. Podívali jsme se dolů a uviděli jsme Křivonožku, Hermioninu kočku jak do toho ucha drbe packou.

,, Křivonožko! Ne! Nech toho!" volala Hermiona na svou kočku šeptem, ale nepomohlo to a Křivonožka to ucho utrhla a odnesla si ho bůh ví kam.

,, Ošklivá kočička!" řekla ještě Hermiona a my se na ni podívali pohledem alá "děláš si srandu?"..
Hermiona jen pokročilá rameny a začala se smát, a my se k ní museli přidat.