slytherin mudblood | draco malfoy

kapitola 28 - Jsi blázen

Den na to jsem se opět vzbudila na ošetřovně. Madam Pomfreyová si mě tady chtěla ještě jeden den nechat, pro jistotu, ale dneska už jsem mohla zpět na svůj pokoj a opět normálně studovat. Teda... V rámci možností..

Po ranní prohlídce jsem tedy opustila ošetřovnu a šla rovnou do mého pokoje. Na mou kolej, o které už jsem věděla, proč byla pro mě vyvolenou. Dcera Voldemorta a ještě k tomu vnučka Grindelwalda, to není jentak. To by do Havraspáru určitě nepatřilo... I přes to jsem si to ale těžce připouštěla..

~

Stála jsem před velkými kovovými dveřmi vedoucí do velké síně. Bála jsem se však vstoupit. Věděla jsem, že většina studentů už tam bude a budou do sebe ládovat lahodnou snídani. Nechtěla jsem tam jít. Nechtěla jsem čelit tolika pohledům. Nechtěla jsem čelit... jeho pohledu. Bála jsem se, jak na mou přítomnost bude vůbec reagovat. Bude mě ignorovat, bude se mnou chtít mluvit...? Netušila jsem. A bála jsem se. Ale měla jsem na vybranou? Ne...

Pomalu jsem stiskla kliku a na dveře zatlačila. Vstoupila jsem. Hned jak jsem to udělala, cítila jsem na sobě hned nejedny páry očí. Já však hledala jen jedny..

Viděla jsem ho. Seděl za stolem a nepřítomně se díval před sebe. Jeho společník Blaise na mě však už nějakou chvíli civěl a tak do svého kamaráda jemně drkl. Draco se podíval nejdřív na něj, a pak... Pak jeho oči spočinuly na mě. Sjel mě pohledem od hlavy až k patě a nevěřícně si mě prohlédl. Potom vstal a vydal se přímo za mnou. Takovou reakci jsem sice nečekala, ale zároveň jsem netušila, co mám teď čekat. Bude mi nadávat? Obejde mě a nebude si mě všímat? Nebo snad něco jiného? Měla bych se sebrat a odejít?

Byl už v takové blízkosti, kdy už útěk neměl za mák žádný smysl.

Objal mě.

Zase jsem mohla cítit tu jeho nádhernou vůni po santalovém dřevě a jablkách. Jeho paže mě držely tak silně, jakoby mě už nikdy nechtěly pustit, ale zároveň tak jemně, aby mi nikterak neublížil.

Byla jsem trošku v šoku, tak mi chvilku zabralo si uvědomit, co se to vlastně děje.

Jsem v jeho objetí. Ve velké síni. Před zraky profesorů, studentů. Před zraky všech.

Objetí jsem mu však opětovala, i přes můj prvotní šok. Ovinula jsem mu ruce kolem krku a přitiskla jsem se k němu blíž. Tak moc mi chyběl...

,, Jsi blázen" zašeptal mi do ucha a já se musela pousmát. Hlavu jsem mu zabořila do ramene a znova jsem vdechla tu jeho vůní. Nemohla jsem se toho nabažit! Už mi bylo jedno, že se na nás všichni dívají.

,, O-oni.. Zabili Siriuse a.. a.. tvůj otec a Bellatrix a Smrtijedi.. A.. Já.. " začala jsem zmateně koktat a slzy se mi nahrnuly do očí. Začala jsem potichoučku vzlykat.

,, Shhh. Všechno mi řekneš, dobře? Ale až po snídani" řekl, vzal mě za ruku a chtěl zamířit ke stolu, já ho však zastavila. Zmateně se na mě otočil.

,, Ne, promluvíme si teď" oznámila jsem mu a oba jsme zmizeli z velké síně.

Táhla jsem ho pryč, někam pryč ode všech. Nechtěla jsem už čelit těm pohledům, které nejen že nechápali situaci ohledně mě samotné, ale hlavně nechápali situaci ohledně mě a Draca. Ještě se nikdy nestalo, že by sám Draco Malfoy k němu projevoval city. Musím ale uznat, že jsme se díky tomu, že jsem výjimka, cítila až neskutečně speciální. Měla bych si trošku srazit ego.. hihi.