slytherin mudblood | draco malfoy

kapitola 18 - Lituju

Dnešek je už od rána zvláštní, ale nijak moc tomu nevěnuji pozornost. Dobalila jsem si poslední věci a kufr sotva zavřela. Těšila jsem se k Weasleyovým, opravdu moc! Jelikož jsem ale vstala dřív, abych si ještě stihla pobalit pár věcí, měla jsem teď fůru času. Využila jsem ho na čtení, jak jinak taky. To už jsem prostě já.

Když jsem zabila nějaký čas, vydala jsem se celá hladová na snídani. Procházela jsem dlouhou chodbou plnou studentů, když naproti mě šel Harry s Ronem a Hermionou. Zamávala jsem na ně a s úsměvem jsem šla za nimi. Když se na mě však ani jeden neusmál zpátky, ani nezamával, věděla jsem, že je něco špatně. Když jsem k nim přišla blíž, pochopila jsem...

,, Co se děje? Stalo se něco?" zeptala jsem se nechápavě.

,, Ty! Ty ses stala! Lhala jsi nám.. Zase" odfrkl si Ron a já se na něj nechápavě otočila.

,, O čem to zase mluvíš? Vysvětlete mi to" řekla jsem klidně. Pořád jsem doufala, že je to jen nějaké nedorozumění, ale asi jsem tušila, o čem je řeč. Kolem nás se začali pomalu ale jistě shlukovat studenti. Ne, jen to ne... Ještě aby se to rozneslo po celé škole a já se můžu s mým románkem rovnou rozloučit. Nebo se svým životem. To záleží na tom, jakou variantu si Lucius vybere, že jo.

,, O Malfoyovi přece! Nedělej z nás idioty.. " vyjel po mně Ron. Harry se na mě jen zamračil.

,, Viděli jsme tě s ním, včera. U jezera.." objasnil a já si povzdechla. Složila jsem hlavu do dlaní. Nemělo ani cenu zapírat. Věděla jsem, že bych to dělala jenom horší.

,, Vysvětlím vám to.. " naléhala jsem.

,, Neobtěžuj se.." řekl Harry naštvaně.

,, Opravdu s ním nic nemám! Nic.." snažila jsem se, ale marně. Podle jejich pohledů mi bylo jasné, že mi ani jeden z nich nevěří.

,, Takže nic, jo?" uslyšela jsem hlas za mnou. Jeho hlas. Do háje... Zdá se mi, že ho v nejbližší době zabiju buď já, nebo jeho otec. Ani nevím, co je ta lepší možnost, momentálně.

,, Draco, nedělej to ještě horší.. " řekla jsem mu, když jsem se na něj otočila.

,, Tak on už je to Draco, jo?" utrousil posměvačně Ron a zakroutil hlavou. Byla jsem naprosto vykolejená a studenti, kteří se na nás přišli podívat a vysmát se mi mi na sebevědomí vůbec nepřidávali. Právě naopak. Stejně tak i Draco, stojící kousek za mnou.

,, Takže, ty ses kamarádům nepochlubila?" řekl Draco a přistoupil blíž. Nezapomněl u slova" kamarádům" samozřejmě naznačit uvozovky. Došla mi trpělivost. Pochopila jsem, že chce naštvat Harryho a odehnat ho ode mě, ale nemá na to žádné právo. Jak by se mu líbilo, kdyby Pansy všechno zjistila? Ruply mi nervy.

,, Ne, nepochlubila! A co ty, už ses pochlubil svojí přítelkyni, že to s ní vlastně nebude vážné, jak si myslí? Nebo jsi se jí taky ještě nesvěřil?" založila jsem si ruce na hrudi. Samozřejmě, že na slovo 'přítelkyně"' jsem dala větší důraz. Draco se na mě překvapeně podíval. Rozhodně to ode mě nečekal.

,, Moc dobře víš, jak to je." řekl nechápavě.

,, No právě! Myslím, že jsem to tolerovala dost dlouho. Už na to ale nemám, chápeš? Pořád vás pozorovat. A všechno jenom proto, že " nechceš zklamat otce".. Co to je za kravinu? " vyjela jsem po něm. On se zamračil.

,, Já nevím, kdo mi tady říkal "nežárlím na ni, vždyť nemám na co"? " opáčil se.

,, Myslíš, že bych ti to jen tak přiznala? Třeba jsem čekala, že se konečně odhodláš tomu čelit! Ale ono nic. Vůbec nic. Takže si to shrneme. Já musím snášet jak se věnuješ té zmiji, ale moje kamarády ode mě odháníš. Jsi sobec, Malfoyi! Lituju toho, že jsem si s tebou vůbec něco začínala" řekla jsem a on se zatvářil ublíženě, což mu ale moc dlouho nevydrželo a ublížený výraz nahradil ten jeho klasický lhostejný.