slytherin mudblood | draco malfoy

kapitola 17 - Žárlíš, Blonďáčku?

V sobotu jsem s kamarády vyrazila do Prasinek. Já, Harry, Hermiona, Ron a Lenka, která se od nás ale plánovala odpojit a přidat se k Cho. Byly domluvené už delší dobu.

Seděli jsme v hospodě U tří košťat a popíjeli jsme máslový ležák. Viděli jsme tu hodně známých i neznámých tváří, ostatně jako každý rok. Milovala jsem to tu. Bylo tu tolik odlišných věcí, každý rok se tady dalo koupit něco nového. A to mě na tom bavilo.

S Dracem jsem se měla vidět za půl hodiny. Měl by na mě čekat u jezera, tak doufám, že alespoň jednou jedinkrát přijde včas. Snad se dám i na modlení! Ta jeho nedochvilnost mě totiž dohání k šílenství. Moje svědomí mi vždy našeptává, že je určitě někde s Pansy...

Vyhnala jsem moje myšlenky z hlavy a dopila jsem svůj máslový ležák. Ještě chvíli jsem tam seděla, aby to nebylo nápadné a pak jsem si stoupla. Všichni tři na mě upřeli zrak.

,, Není mi nějak dobře, asi se vrátím do hradu.. " řekla jsem a jako důraz jsem si položila ruku na ústa.

,, Půjdeme s tebou" řekla Hermiona a už už se zvedala, když jsem jí zastavila.

,, Nene, to nemusíte. Užijte si to tady, já si půjdu lehnout. Zatím ahoj" rozloučila jsem se s nimi a odešla jsem z hostince.

Rychlým krokem jsem se vydala k jezeru. Nemohla jsem se dočkat, až se s Dracem uvidím. Těšila jsem se na něj ještě víc než obvykle, chyběl mi. Nějakým způsobem...

U jezera jsem byla za necelých deset minut. Byla jsem tady dřív a k mému překvapení, Draco tu už byl. Stál u břehu a díval se na tenký led. Potichoučku jsem chtěla přijít k němu a vybafnout na něj, ale uslyšel kroky a otočil se. Hned jak mě viděl, vstal a o vteřinu později už mě držel v objetí.

,, Taky tě ráda vidím" zasmála jsem se. Kousíček jsme se odtáhli a dali jsme si pusu na přivítanou. Jaké klišé. Někdy je mi z našich sladkých rečiček a skutků na zvracení, ale na druhou stranu to miluju. Miluješ Draca.. Ale notak. Blbost...

,, Jak sis užila den s Potterem?" Harryho jméno vyslovil co nejjedovatěji uměl. Usmála jsem se a jeho obličej jsem si vzala do dlaní.

,, Žárlíš, blonďáčku?" provokovala jsem ho a on se na mě pochybovačně ušklíbl.

,, Já? Nikdy. Tss... A neříkej mi Blonďáčku.. " urazil se a moje dlaně že svých růžových tváří sundal. Oba jsme však věděli, že to jenom hraje. Nic víc.

Zadívala jsem se mu do očí. Jak moc já ty jeho oči miluju. Topit se v nich. Ten pocit, když on se dívá na mě... Jen na mě. Ne na Pansy, ne na nikoho jiného. Ten pocit když ho mám jen pro sebe, ten miluju.

Díval se na mě, díval se mi do očí. Po chvilce mu jeho zrak spadl na mé rty, které jsem stočila do jemného úsměvu. Ruku jsem mu opět položila na jeho ledovou tvář a co nejjemněji jsem přiložila mé rty na ty jeho. Sotva jsem se otřela. Až potom jsem mu však věnovala jeden z mých polibků, které byly jenom a jenom pro něj. Líbal mě, pomalu a neuvěřitelně krásně. Ani se mi nechtělo odtrhávat, tak moc jsem tyhle chvíle milovala. Jeho jsem milovala. Ale nikdy jsem neměla, nemám a ani mít nebudu dostatek odvahy mu to říct. Mám strach, že je to pouze jednostranné... Což samozřejmě je.

Ještě chvíli jsem si užívala těch jeho dokonalých rtů, dokud jsme nebyli nuceni se odtrhnout kvůli nedostatku vzduchu. Oba jsme těžce dýchali, ale byli jsme spokojení. Měli jsme jeden druhého.

~

,, Jak vůbec trávíte vánoce?" zeptala jsem se Draca, když jsme později toho dne seděli na našem místě v opuštěné chodbě hradu. Já opět seděla Dracovi v klíně a on mi dával letmé polibky do vlasů.

,, No.. Rád bych řekl, že jako rodina sedíme okolo vánočního stromečku, zpíváme koledy, nebo pečeme cukroví, či děláme jakoukoliv jinou typickou vánoční aktivitu, ale nemusím říkat dvakrát a dojde ti, že to ani zdaleka není pravda. Vánoce nějakým způsobem slavíme, ale opravdu nic extra. Jak slavíte vánoce vy? Jak vůbec slaví vánoce mudlové?" byla jsem ráda, že se zeptal. Dávalo mi to alespoň malou naději, že mu nejsem ukradená a že se o mě zajímá. Začala jsem mu horlivě vyprávět o mudlovskývh tradicích, pověstech i vánočních příbězích.

Dlouho do noci jsme tam seděli a stejně jsme nakonec skončili upřeně hledící si do očí. Tak jako snad pokaždé. Měla jsem takovou radost, že jsem tam mohla být s ním...

To jsem ještě netušila, co mě čeká následující den..