slytherin mudblood | draco malfoy

kapitola 30 - Vrátí se..

Zbytek školního roku pro mě uběhl jako voda. Bylo to jen pár měsíců. Učitelé na nás netlačili, zvláště kvůli událostem, co se staly. Stále jsem myslela jen na dvě věci - mého otce a Draca. Nemohla jsem na mého Blonďáčka přestat myslet. Trápilo mě to, že jsem ho prostě nechala být. Od naší... V podstatě hádky se se mnou několikrát snažil mluvit. Několikrát... A já ho vždy poslala pryč. Vždy jsem mu řekla, ať mě nechá být, ale on nikdy neodešel. Nikde ne úplně. Vždycky mi říkal, jak se nevzdá... A pak přestal.. Nesnažil se se mnou ani mluvit, ani nijak komunikovat.. Všímala jsem si pouze jeho občasných pohledů na mou maličkost, ale vždy když jsem se na něj podívala zpátky, zrak odvrátil.. Nevím, jestli jsem měla být spíš ráda nebo ne.. Milovala jsem ho..

Každopádně, než jsem se nadála, konec školního roku byl tady a já si balila kufry domů. Domů... Jak moc jsem se tam těšila. Byla sice pravda, že to bude možná trošku jiné než vždycky, atmosféra u nás doma zhoustne, a určitě proběhne i nějaký ten vážnější rozhovor, ale na tohle všechno jsem byla připravená. Brala jsem mé rodiče jako mé pravé rodiče, i když mě zajímalo všechno, co se mé pravé matky týkalo. A dnes byl ten den, kdy jsem to měla zjistit.

Byl to den jako každý jiný. Slunečný, poklidný... Letní vánek jemně kolébal korunami stromů a proháněl se stébly trávy. Léto bylo ve vzduchu. Nebe bylo skoro bez mráčku a ptáčci vesele zpívali svoje ódy na radost. Bylo mi tu dobře, v Bradavicích. I přes to jsem se však těšila, až zítra budu sedět ve vlaku do Londýna. Až si zase na dva měsíce odpočinu ode všech úkolů a povinností. Alespoň budu mít dost času přemýšlet na svou matkou.

Přišla jsem k Brumbálově pracovně. Věděla jsem, že tam bude. Tak nějak jsem tušila, že sem musím jít zrovna dneska. Byla jsem vděčná Harrymu, že mi poradil s heslem, které Brumbál velmi často mění. Tentokrát to totiž byly čokoládové žabky, díky kterým jsem se dostala dovnitř.

Brumbál seděl za svým stolem a vlídně se usmíval, mezitím, co se prohraboval mezi papíry.

,, Už jsem na vás čekal, slečno Charlotte. Přistupte blíž a posaďte se" řekl mi a ukázal na židli naproti sobě. Samozřejmě, že věděl, proč sem jdu.

,, Všiml jsem si, že jste zanevřela na pana Malfoye. Před několika měsíci bych ještě řekl, že se mezi vámi něco dělo. Co se stalo?" řekl na začátek, čímž mě úplně vykolejil. Vůbec mě nenapadlo, že by se zrovna on zeptal na není takového.

,, No... Je to komplikované, rozhodně to není důvod mé návštěvy.." připomněla jsem mu a on pokýval hlavou.

,, Samozřejmě, ano, jistě... Jen jsem vám chtěl připomenout, že tím, že od sebe odženete lidi, kterým na vás záleží, ničemu nepomůžete.." řekl Brumbál a já si povzdechla. Přikývla jsem, ale nijak jsem to nekomentovala. Samozřejmě, že jsem to sama věděla. To mi ani říkat nemusel.

Brumbál vstal a přešel ke knihovně. Tam prsty přejížděl po zaprášených knihách, dokud jednu z nich nevytáhl. Položil ji přede mě na stůl a otevřel ji. Přede mnou se zjevil obrázek nějakého trojúhelníku s kolečkem a čárkou uvnitř. Nechápavě jsem se na něj podívala.

,, Relikvie smrti. Váš dědeček byl jimi posedlý. Kdysi, bylo to už dávno, jsme je společně hledali. Váš dědeček toužil po tom, aby byl Pánem smrti a já.. já, mladý hlupák jsem díky kamenu vzkříšení doufal, že se opět setkám s rodiči. To je ale úplně jiný příběh...
Váš dědeček byl můj velice blízký přítel. Jednou, na cestách, když jsme hledali již zmíněné relikvie, jsme se zastavili. Váš dědeček tam potkal ženu, kterou si později vzal. Jako jediná na světě ho milovala víc, než já... " řekl a podíval se do země. Moc jsem jeho slovům nerozuměla, ale nechala jsem ho, ať pokračuje.
,, Vzali se a měli dceru. Felicité, tvou maminku. Než však vůbec stihla vyrůst, byl Gellert opět na honu za relikviemi.
V té době jsem byl učitel přeměňování
a ředitel Nebelvírské koleje tady v Bradavicích. Chodila sem i tvoje maminka i Tom Raddle. Tom Raddle byl nadaný žák, ale nelíbily se mi praktiky, kterými řešil své spory s ostatními studenty. Tom Raddle neznal lásku. Nikoho nemiloval a Felicité si usmyslela, že by to dokázala změnit. Milovala ho. On ji jen využíval na zvětšování své síly. Potom, co tvoje matka otěhotněla, poznala jeho krutost a odešla od něj. Strávila několik měsíců právě pod mou střechou. Nechal jsem ji tady v Bradavicích právě kvůli tomu, že její otec byl můj starý přítel.
Tu noc, co se Pán zla vydal zabít Harryho, měl ještě jednu zastávku. Tady v Bradavicích. Vyhledal tebe i s Felicité a obě vás chtěl chladnokrevně zavraždit, tak, jako to udělal s Potterovými. Když sem však přišel, ty jsi tu nebyla. Chtěl jsem vás s tvojí matkou ukrýt, ale ještě než to Felicité stihla, zabil ji. Přímo přede mnou s tebou v náručí. Dal jsem tě do bezpečí a sám jsem chtěl s Voldemortem bojovat. On však zmizel tak rychle, jako se objevil.
Žádnou jinou rodinu jsi neměla, tak jsem napsal na ministerstvo. Postarali se o tebe a dali tě do péče právě tvé matky a jejího, v té době ještě přítele."
Dořekl Brumbál celé své vyprávění, čímž mi vyrazil dech. Pořád to pro mě bylo něco nového, něco, s čím jsem se ještě nedokázala smířit. Můj otec zabil mou maminku. Nechápala jsem, jak dokáže být někdo tak strašně krutý!
Slzám jsem dala volný průchod, poděkovala jsem Brubálovi a vyšla jsem do prázdných chodeb hradu. Potřebovala jsem všechny ty nové informace nějak vstřebat a ujasnit. Bolela mě myšlenka na to, jakou bolest musela mou maminku potkat a zároveň vztek, že mi vzal jedinou možnost mou maminku poznat.

Dlouze jsem se dívala ven z okna hradu. Venku bylo krásně a nic nenasvědčovalo tomu, že události z minulých měsíců by někoho poznamenaly natolik, jako mě. Myslím, že na tohle se jen tak zapomenout nedá. Na Luciuse, Bellatrix, Siriuse, Voldemorta, mého... otce... Nikdy bych se s tím nemohla smířit. A ani nesmířím. Nevím, co budu dělat, ani jak to bude příští rok, ani co budu dělat o prázdninách.

Jediné co vím je to, že se vrátí.

-

Ahoj!
Tak, máme tu epilog :) děkuji všem, co si tenhle příběh přečetli až na konec! Vážím si toho :)
Kdyby jste se ptali - ne, takhle příběh nekončí. Pro ty, kterým se příběh líbil, brzy budu vydávat 2.díl :)

Takže, snad se brzy zase u nějaké knížky potkáme! ❤️

Vaše Teris🥰