slytherin mudblood | draco malfoy

kapitola 8 - Slizká fretka

Marně jsem pobíhala po hradě a hledala jsem Snapa. Musím se ho urgentně na něco zeptat. V tuhle dobu většinou v kabinetě nebývá, proto jsem se nejdřív prošla po škole a až teď jsem zamířila k němu. A zrovna tady je... Člověk nikdy neví.

Zaklepala jsem a čekala. Když otevřel, zpražil mě tím svým typickým pohledem.

,, Slečno Charlotte.. " měl tohle oslovení rád. Pořád mi říkal, jak je jméno Charlotte vznešené. A že si ho mám vážit. Já mám však nejraději, když mi lidé říkají Lotty.

,,Pane profesore.." napodobila jsem jej a vstoupila jsem dovnitř.

,, Co vás tu přivází?" zeptal se zvědavě. Už nějakou dobu jsem za ním nebyla. Není to tak, že bych k němu chodila, jen když něco potřebuji, ale je pravda, že jsem se nějakou dobu neukázala. Rádi si děláme společnost, i když oba tak urputně milujeme samotu.

,, Mám... Takový divný pocit" řekla jsem nervózně a Snape se zarazil v pohybu.

,, Jaký divný pocit? Špatný?" zeptal se hned. Zmateně jsem se na něj podívala.

,, Co? Ne! Ne špatný. Spíš... Zvláštní. Víte... Nevím, jak přesně to popsat. Potřebuji jen zjistit, co to je. Jestli to nutně znamená.. Lásku..." řekla jsem pochybovačně a Snape se na mě pootočil se zdviženým obočím.

,, Nejsem zrovna ten pravý, který by vám měl radit s láskou, Lottie.." povzdechl si a pohrál si s mým jménem. Věděl, že mám ráda, když mi říká jinak. Vždycky, když mi tak řekne, což je málo kdy, potěší mě. Jako třeba zrovna teď.

,, Vy mi dokážete poradit ve všem, pane profesore. Určitě jste také lásku zažil a znáte ten pocit. Vím, že ano" řekla jsem nadějně a on se zastavil v pohybu. Chvíli nic neříkal. Pak jen pokýval hlavou a už už jsem si myslela, že něco řekne, ale někdo zaklepal na dveře. Profesor si oddechl a šel otevřít.

Malfoy.

,, Můžu s vámi mluvit, já.. " začal, a pak jeho pohled spadl na mě. Podívala jsem se mu opět do očí, ale pak jsem pohled zabodla do země. Jé hele, jaké má ten koberec zajímavé vzory... A ta barva... Ach jo, blbosti...

,, Tak já přijdu jindy.." vyrušilo mě z mých myšlenek a já se zvedla, přičemž jsem omylem shodila lahvičku ze stolu. Snape si povzdychl a spražil mě pohledem. Naštěstí se ta lahvička nerozbila, ani nenakřápla. Jinak by mě profesor zabil.

,, Ne, to je dobrý, já přijdu jindy... A... Omlouvám se, pane profesore.." řekla jsem a oba přítomni se na mě podívali.

,, Charlotte.. " řekl Snape, ale já jen zvedla lahvičku a přešla ke dveřím.

,, Já už stejně byla na odchodu" zamumlala jsem a čekala jsem, jestli Snape ještě něco řekne. Zatvářil se nechápavě, ale pak mu pohled sjel na Malfoye. No a pak zpátky na mě. Nakrčil obočí, ale nic neříkal.

,, Tak pojďte dál, pane Malfoyi.. " pokynul Malfoyovi. Já už byla pár metrů od nich, když jsem ještě zastihla Snapův pohled. Usmála jsem a začala jsem utíkat chodbou.

Rozhodla jsem se se jít podívat do Nebelvírské společenky a pohledat Hermionu a spol. Dlouho jsem s nimi nikde nebyla a docela se mi po nich stýskalo. Zároveň, na chvíli se mi podařilo z hlavy vytěsnit Malfoye. Byla jsem na sebe pyšná. Ha! No, moje svědomí, už si tak nefandíš, co?

Na školním dvorku jsem zastihla Lenku. Na klíně měla nějakou knihu, ale spíše vypadala, že zkoumá okolí. Šla jsem za ní. Když mě uviděla, s úsměvem mi zamávala.

,,Jdeš z knihovny?" zeptala se a já přikývla. Trošku jsem kecala, no. Objala jsem ji.

,, Tak jak to jde s Malfoyem?" zeptala se zvědavě. Pokrčila jsem rameny a zadívala se do lavičky. Měla sem toho tolik, co jsem jí chtěla říct! Chtěla jsem jí popsat celou situaci, všechny moje pocity a teorie. Ale nemohla jsem.

,, Dobrý" řekla jsem nezaujatě a podívala jsem se na ni. Zaměřila se na mě a zamračila se. Ajaj.

,, Charlotte Jasonová! Ty mi něco skrýváš" řekla hodně, hodně nahlas. Až jsem se musela zasmát. To je prostě Lenka.

,, Neskrývám, neboj.. " zasmála jsem se. ,, Jenom.. " pokračovala jsem a zkousla jsem si ret.

,, Jenom co, mladá dámo?" zeptala se a zaklapla knihu, která jí doteď ležela v klíně.

,, Myslíš, že je možné se zamilovat do... No... Něj? Já jen... Já teda úplně nevím.. Co-"

,, Co prosím?! Takže ty ses nám zamilovala!" vykřikla Lenka nahlas. A když říkám nahlas, tak myslím hodně nahlas. Opět.

,, Shhh, Lenko. " pár lidí se na nás už otočilo a někteří se i trochu uchechtávali. Musela jsem se upřímně zasmát taky.

,,Jasně, promiň... Takže ty ses nám zabouchla do Draca Malfoye?" zeptala se Lenka pochybovačně a nakrčila nos. Tahle novinka se jí stejně jako mně nelíbila.

,, No, já nevím...Když jsme spolu, tak mám pořád nutkání se na něj dívat a představovat si věci, které se nikdy nestanou, a.. Ale ne. Je to blbost. Zapomeň na to. Je to totální kravina. Jak mě to vůbec mohlo napadnout? Je to taková.. Fretka. Slizká fretka" řekla jsem předstíravě. Nehodlala jsem se tady Lence svěřovat o tom, jak nádherné oči má a jak nemůžu spustit pohled z toho jeho úšklebku. Mě samotné se ze mě zvedal žaludek.

,, Hm.. " zamyslela se Lenka. ,, A říkáš to mně nebo přesvědčuješ sebe?" zachichotala se Lenka a já do ní drcla.

,, Notak!"

Pohled třetí osoby

Zatímco se Charlotte s Lenkou chichotaly na lavičce pod stromem, zpoza stromu se nenápadně odkutáleli dva zmijozelští tlouštíci, nadšení až budou moct tuhle novinku, kterou právě zaslechli, sdělit onomu blonďáčkovi, který právě seděl v kabinetě svého profesora. Jak ironické, že ze stejného důvodu jako Charlotte. I on je zmatený, ale všechno vyličuje jako příšernou tragédii. Kdyby se to dozvěděl jeho otec...
Profesor jen mlčky poslouchá a pak prohlásí:

,, Hlavně nedělej tu stejnou chybu, jako já. Ne že ti ji Potter vyfoukne"

S těmito slovy blonďáček naštvaně odchází z kabinetu profesora lektvarů.