slytherin mudblood | draco malfoy

kapitola 26 - Avada Kedavra!

Kolem nás se začali objevovat Smrtijedi v podobě černé mlhy, která nás pohltila. Oháněli jsme se okolo sebe a zmateně jsme mávali hůlkama. Bylo nám to však prd platné.

Najednou mě někdo zatáhl za vlasy a jeho hůlka se objevila u mého krku. Zhluboka jsem dýchala. Ostatní stáli ve stejné pozici jako já, v kruhu okolo oblouku. Uprostřed ležel Harry, který se hned zvedl na nohy a rozhlédl se kolem sebe. Díval se na nás, na svoje kamarády v náručí smrtijedů a nevěděl, co má dělat. Najednou se z kouta ozval děsivý smích.

,, Vážně ses domníval.. Skutečně jsi byl tak... Naivní, a myslel sis, že děti mají proti nám nějakou šanci?" začal mluvit Lucius a přešel přímo k Harrymu. Vzpírala jsem se Smrtijedovi, který mě držel, ale nic jsem nezmohla. Maximálně to, že se mnou škubnul, čímž mě to zabolelo ještě více.

,, Velice ti to.. Zjednoduším. Ano, Pottere?" řekl Lucius a opět k Harrymu natáhl ruku. Na chvíli se odmlčel.

,, Buď mi vydej tu věštbu nebo sleduj, jak kamarádi umírají.." řekl Lucius výhružně a Harry se podíval okolo sebe. Na Rona, Hermionu.. Pohledem se na chvíli setkal i s tím mým, který mluvil za všechno - ať už se stane cokoliv, ať mu tu věštbu nedává..

,, Nedávej mu ji Harry!" vykřikl Neville a Bellatrix mu přiložila hůlku ke krku. Harry se podíval na věštbu, potom zpátky na Luciuse a váhavě mu ji předal. Vydechla jsem. Najednou se objevilo světlo a z něj vyšel... Sirius! Byla jsem štěstím bez sebe. Věděla jsem, že dokud je tady, nic se mu nestalo. To jsem však ještě netušila, co bude následovat potom...

,, Nech mého kmotřence na pokoji" pronesl s klidem, napřáhl se a svou pěstí se setkal s Luciusovým obličejem. Všichni jsme vyděšeně zalapali po dechu. Okolo se začali objevovat další a další členové Fénixova řádu, zatímco Lucius se rozplácl na zemi. Věštba mu vypadla z rukou a roztříštila se na několik malinkatých části. Nebýt v téhle situaci, docela ráda bych se mu vysmála. To jsem si však musela nechat na jindy.

Ostatní členové nás začali pomalu vyvádět z místnosti, ale já tam chtěla zůstat. Metala jsem různé kletby po smrtijedech, dokud jsem si nevšimla Siriuse a Harryho za jedním ze sloupů. Přiběhla jsem za nimi, ale stihla jsem jen konec rozhovoru.

,, Charlotte.. " chtěl mi Sirius něco říct, ale objevil se za ním Lucius.

,, Blacku?" vytasil svou hůlku proti nám. Vedle něj se objevil ještě jeden Smrtijed a začali po nás šlehat kletby, které jsme jim opláceli. Všude po místnosti se rozléhaly zvuky po odrážení kouzel a také ten šílený smích Bellatrix Lestrengové. Sirius zneškodnil jednoho ze smrrijedů a Harry odzbrojil Luciuse.

,, Dobrý, Jamesi" zakřičel Sirius a ohlédl se na Harryho. Párkrát mávl hůlkou a odzbrojil Luciuse i od jeho hole, následně s ním praštil o zeď. Už už jsem se chtěla radovat, když se bůh ví odkud zjevila Bellatrix.

,, Avada Kedavra!"

Vykřikla. Najednou, jakoby se všechno zpomalilo. Utichlo. Nedokázala jsem vnímat nic jiného než ty dvě slova, která vyšla z jejích úst. Byla mířena jen na jednu osobu - na Siriuse. Oba jsme se na něj s Harrym dívali, když se nám vytrácel přímo před očima. Když naposledy vydechl, cítila jsem to. Zmizel, odešel. Zabila ho...

Padla jsem na kolena, snažíc se nevnímat všechnu tu bolest. Nešlo to. Cítila jsem se, jakoby se Siriem odešel i kousek mé duše. Najednou se mi udělalo mdlo. Zatemnělo se mi před očima a já nedokázala myslet na nic jiného, než na ten jeho prázdný pohled, když se vytrácel. Harry na tom nebyl o moc lépe. Remus ho držel, aby se za Bellatrix nerozběhl, ale já byla volná. Mě nikdo od Bellatrix pryč nedržel. Nevydržela jsem to. Když jsem viděla, jak s tím jejím šíleným úšklebkem opouští místnost, rozběhla jsem se za ní.

,, Charlotte, pro Merlina, stůj!" zakřičela na mě Tonksová, ale já ji neposlouchala. Jediné co jsem si přála bylo dohnat Bellatrix, aby zaplatila za to, co udělala. Přes slzy jsem skoro neviděla, kam běžím. Její šílené volání mě však utvrzovalo v tom, že běžím správně.

,, Zabila jsem Siriuse! " volala posměšně na celé kolo. Hromadil se ve mě vztek, nenávist, zloba. Tohle všechno momentálně obklopovalo mé srdce. Měla jsem větší odvahu a odhodlání, než kdy jindy.

,, Mdloby na tebe!" zakřičela jsme kletbu na Bellatrix, kterou to umlčelo a odhodilo několik metrů daleko. Doběhla jsem až k ní a celou dobu jsem na ni mířila hůlkou.

,,Zabila jsi ho! Ty zrůdo!" zakřičela jsem na ni přes slzy. Ona nasadila ten svůj šílený úsměv.

,, Charlotte Rosie Jonesová.. Nebo mám spíš říct.." chtěla pokračovat, když ji přerušil náhlý příval větru. Celou místnost ovál nepříjemný chlad. Otočila jsem se. Stála jsem tváří v tvář Pánu zla.

,,Už jsem na tebe čekal, mé dítě" zvolal a rozpřáhl ruce, jakoby byl snad můj starý známý. Nebyla jsem daleko od pravdy..

Jedním mávnutím mě odzbrojil. Byla jsem bez hůlky, zlomená, vystrašená. V zádech jsem měla jednu z nejnebezpečnějších smrtijedek vůbec a před sebou samotného Pána zla. V očích mě štípaly slzy, které nebraly konce. Byla jsem naprosto nahraná.

,, No, musím uznat, že jsi mě překvapila, že jsi se dostala až sem" začal okolo mě obcházet a přibližovat se.

,, Možná z tebe přeci jen něco bude" zašeptal těsně vedle mého ucha. Přeběhl mi mráz po zádech a zalapala jsem po dechu. Byl tak děsivý, až se mi z toho rozklepaly kolena a já padla na zem, dneska už po druhé.

,, Nikdy se k vám nepřidám!" zařvala jsem zoufale a další nával slz si našel svou cestu ven. Voldemort se hlasitě zasmál, stejně tak Bellatrix.

,, Ty jsi už s námi byla, když ses narodila!" řekl a přiblížil se ke mě, přímo před můj obličej.

,, Tak už jí to řekněte, pane!" vykřikla radostně Bellatrix a já si pomalu začala lehat na zem a upadat do mdlob.

,, Jsi má dcera!" začal se hlasitě Voldermort smát, dokud jsem neslyšela další kroky. Už jsem nic nevnímala a před očima se mi objevovala pouze a jen temnota. V hlavě se mi však neustále opakovaly ty tři slova - jsi má dcera, jsi má dcera...