Láska skrz hledáček

4. Nečekaný návštěvník

Ze spánku mě vyruší rachot na chodbě. Rozespale se protáhnu a kouknu na telefon. Je jedenáct, páni docela jsem si pospala. Ještě že je volný den a já nic nemusím. Dalších pár minut se válím v posteli a projíždím internet. Od půl dvanácté se začíná vydávat oběd, snídaně už nemá cenu.

Konečně se vykopu z vyhřátých peřin a mířím rovnou do koupelny. Vyčistím si zuby, vezmu kosmetickou tašku a vytahuji zázrak jménem make up. Trochu si dám na obličej a rozetřu, přidám ještě řasenku a mám hotovo. Nikdy jsem nebyla zvyklá se moc malovat, jen vyložená nutnost. Navléknu se do úzkých džínů, trika s dlouhým rukávem a jsem připravena k odchodu.

U našeho stolu sedí pouze dámská polovina. Kluci mají nejspíš další trénink.

„Dobré ráno, tady se někdo konečně probudil," směje se Eva.

„Dlouho jsem upravovala fotky."

„Ty ze včera jsou parádní, dobrý nápad s tím sdílením."

„Díky," řeknu s červenajícími se tvářemi.

„Odpoledne máš určitě čas, pojď s námi do místní kavárny?"

Makula vypadá tak nadšeně, že mi srdce nedovolí ji odmítnout. Jen přikývnu a dál pokračuji v jedení.

O pár hodin později se společně vydáme do centra města. Všude je pěkně živo, toto místo teď žije jen biatlonem. Není to tak velký svátek, třeba jako naše Nové Město, ale atmosféra je příjemná. Navíc tu jsou vážně moc milí lidé. Ještě jsem nepotkala někoho naštvaného nebo mrzutého. Každý se směje na potkání a je laskavý. Tohle se mi líbí na cestování, všude jsou lidé tak moc rozdílní.

Všech pět nás obsadí stůl hned vedle vyhřátého krbu. Celým prostorem panuje moc příjemná atmosféra, hned si to místo zamiluji.

„Naty, pověz nám něco o sobě," začne Lucka a ukrojí si ze svého dortu.

„Co bys chtěla vědět?" Nervózně se na ni usměju.

„Skoro nic o tobě nevíme, nějaký drby. Máš přítele?"

„Ne jsem sama. Miluju tuhle práci, ale asi si nedokážu představit být zadaná. Vím, že většina z vás má přítele nebo dokonce manžela a máte můj obdiv, že to zvládáte," snažím se rychle změnit téma na něco jiného.

„Jsi snad první, kdo to nevidí jen jako krásnou pohádku," řekne Eva.

„Souhlas, jednou něco řekneš, co se lidem nelíbí a hned ti začnou chodit nenávistné zprávy," přikyvuje Makula.

„To je až tak hrozné?"

„Někdy jo, snažíme se to nečíst. Něco chodí přímo na svaz, něco nám na sociální sítě. To k tomu prostě patří, lidé takoví jsou. Proto jsme rádi, když nás navštíví během sezóny. Je to takový úprk z reality, máme se na co těšit."

„Dobrým důkazem je třeba Johannes. Hodně se o tom mluví, za poslední dva roky se změnil," pokračuje Eva.

„Johannes Boe?" Zeptám se.

„Jo, pamatujete holky, když přestoupil do áčka? Taková neřízená střela, kam přišel, tam bylo veselo. Uměl to pěkně rozjet, hlavně na konci sezóny. Kvůli komu se asi zrušil oficiální gala večer po sezóně," směje se nad vzpomínkami Evik.

„Kvůli němu?" Řeknu užasle.

„Norové na tom měli velký podíl. Tenkrát ještě se Svendsenem a Tarjeiem napodobovali Besseberga. Řekněme v trochu veselejší náladě no a skandál byl na světě. Ještě toho tolik nevíš, neboj, během pár dní tě zasvětíme," mrkne na mě.