Láska skrz hledáček

22. Náš nezapomenutelný den.

Tarjei včera večer odešel, přesto že se mu vůbec nechtělo. Bylo příjemné opět mít někoho vedle sebe. Za poslední tři dny se všechno otočilo vzhůru nohama. Občas mi někde vzadu v hlavě vyskočí myšlenka, jestli spolu vážně chodíme, ale bojím se to vyslovit nahlas.

Na snídani holky vymyslí dopolední jógu, nebráním se, bolí mě celé tělo. Sejdeme se v hotelové posilovně, ano tuto skutečnost zjišťuji až dnes a jsem příjemně překvapena vybavením a příjemným prostředím.

Sedneme si do kruhu a bezvadně se protáhneme. Pak ještě jen tak sedíme a smějeme se. Škoda, že se holky musely jít připravovat na závod. Takhle bych tam vydržela hodiny. Na pokoji si dám rychlou sprchu a vyrazím na oběd a následně na stadion.

Začne každodenní honička během mistrovství. Itálie se konečně dočkala a má svoji první zlatou medaili na domácí půdě. Tribuny nadšeně bouří a mně běhá mráz po zádech.

Mezi závody se poflakuji po stadionu. Chvilku jsem byla s holkami, ale ty odjely na regeneraci. Sondreho taky nikde nevidím, zajdu do konferenčního sálu a svalím se na jednu ze židlí.

Užívám si to ticho a klid než se otevřou dveře. Polekaně se otočím a vidím usměvavého Nora.

„Tak tady se zašíváš," řekne s úsměvem.

„Co tady děláš?"

„Hledal jsem tě, něco jsem ti donesl," dá mi pusu na přivítanou a vytáhne z batohu pytlík.

„Co to je?"

„Tak nějak jsem tušil, že nebudeš stíhat, takže to je tvůj oběd. Poctivě jsem ho připravil."

Přesně v ten moment mi příšerně zakručí v břiše. Oba se zasmějeme a posadí se vedle mě. Ještě má pár minut čas, s chutí se zakousnu do bagety, je výborná. Mezitím mu vyprávím o dopoledním cvičení a posilovně v hotelu. Samozřejmě se náramně baví a utahuje si ze mě. Počká, až spořádám svůj pozdní oběd a společně se vydáme na stadion. Zrovna chytám kliku, když mě stiskem ruky zastaví.

„Ještě pusu na rozloučenou," řekne s červenými tvářemi. Přistoupí těsně ke mně a skloní se pro polibek. Opět se mi podlamují nohy a cítím motýlky v břiše. Chytnu ho kolem krku a přitáhnu si ho do těsné blízkosti. Stojíme tam dlouhé minuty, ani jednomu se nechce odejít. Vyruší nás až hlasy na chodbě.

„To je Johannes," zašeptá Tarjei.

„Asi tě hledá."

„Musím jít, uvidíme se po závodě, napíšu ti," než se stihnu nadechnout, protáhne se ven ze sálu. Až teď si všimnu, že sem během líbačky pustila k zemi tašky se svými věcmi.

Stíhačka je bezva podívaná až do samého konce. Přistihnu se, že trochu víc fandím Johannesovi, který bohužel končí těsně druhý. Přesto je velice uvolněný a šťastný. Tarjei končí na šestém místě a skvělou stíhačku zajel Ondra. Vyhoupl se o dvacet čtyři příček do třetí desítky. Než se kluci převléknou a zabalí, stihnu vyhlášení nejlepších. Pak odjíždím do hotelu, jsem hrozně unavená. Mám sílu se jen svalit na postel a dobrých dvacet minut ležet a koukat z okna. Povedlo se mi usnout ani nevím jak.

Spala jsem si klidným a nerušeným spánkem, dokud se na moje dveře nezačal někdo dobývat. V prvním momentu nemám páru, co se děje, tak zmatená jsem. Po několika vteřinách mi to dojde a pomalu se došourám ke dveřím.

„Dobré ráno, přichystal jsem program na dnešní den. Doufám, že nemáš nějaké povinnosti?" Chrlí na mě usměvavý Tarjei.

„No dobré, kde bereš tolik energie a kolik je vůbec hodin?" Otočím se zpět do pokoje a nechám ho vejít. Zalezu si pod vyhřátou peřinu a sleduju ho s ranním optimismem.