Láska skrz hledáček

28. Slzy, rozhovor a domácí atmosféra

Z kufru vytáhnu knížku a pustím se do čtení, dokud mám trochu času. Pořádně se začtu a vyruší mě až Markét, klepající na dveře.

„Promiň, usnula jsem," řekne hned.

„V pohodě, já stejně nemám pojem o čase. Kolik je?"

„Bude půl čtvrté, tak co podnikneme?"

„Na sprint se mi moc nechce," pokrčím rameny.

„To jsme dvě, musíme využít situace. Všichni fanoušci jsou v aréně, máme město pro sebe. V centru je skvělá hospůdka, dáme si decku vína," usměje se zákeřně.

Počkám, až se vyparádí a společně odcházíme bok po boku. Měla pravdu, během cesty potkáme minimum lidí. Zabereme místo u stolu pro dva a pohledný číšník nám zapálí svíčku na stole.

„Moc pěknej," poohlédne se Makula.

Minulé dny jsem si uvědomila hodně věcí, Markét je jedna z nejbližších osob, které momentálně mám. Zjišťuje informace, dělá si srandičky, ale dokáže udržet tajemství. Proto jsem se rozhodla ji říct všechno o mně a Tarjeovi. Nevynechala jsem jediný detail.

„Holka, ty se teda nezdáš. Tohle chce další skleničku," ukáže na naše prázdné sklenky. Na pár minut změníme téma, stejně ji to nedá.

„Máte k sobě hodně blízko, to je zřejmé. Ty mu nejsi jedno a vidí to všichni. Ty pohledy, kterými tě doprovází v jídelně nejsou kamarádské. Musíš se řídit podle svého srdce. Zřejmě čeká na tvůj krok. Asi chceš slyšet, že to máš urovnat, ale chci ti něco říct."

„O co jde?"

„Zažila jsi s námi skoro celou sezónu, víš že to nemáme úplně jednoduché. Pořád samé tréninky, soustředění nebo závody. Je to s námi těžké. Jsem si skoro jistá, že to spolu urovnáte. Chce to jen potřebný čas."

„Kam tím narážíš?"

„Každý kdo chodí s profesionálním sportovcem tak trochu trpí. Ty budeš ta, co se bude muset neustále podřizovat. Všechno se bude točit jen kolem něho a jeho tréninku. Často se dlouho neuvidíte a často za to budeš na něho pěkně naštvaná. Zkrátka ho musíš přijmout se vším, co nabízí. Věř mi, někdy to je pěkně těžké a ještě když jste každý z jiný země."

Prvních pár chvilek nemám slov. Čekala jsem toho hodně, ale ne tohle. Takhle upřímnou jsem ji ještě nezažila. Všechno to byli její zkušenosti, uvědomovala si, co vztah se sportovcem znamená.

„Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlela."

„Chtěla jsem, abys to věděla, ať se rozhodneš jakkoli. Tak moc se k sobě hodíte, poslední dobou si toho všímám. Už vidím vaše děti, budou k sežrání, i když jsem teda trochu naštvaná. On byl a vlastně pořád je můj největší idol a ty si ho jen tak sbalíš. Přesto vám držím palce."

„Díky Markét."

Po sobotním závodě holek rychle naběhnu k počítači, mám přibližně hodinu času na úpravu fotek. Alespoň těch základních. Zasednu v konferenčním sále a dám se do práce. Trestné kolo bylo dnes permanentně plné, bohužel od nás tam zavítaly Marky s Luckou. Vydatný déšť a silný vítr sliboval hodně kruté podmínky. Ještě že jsem si vzala suché oblečení na převlečení.

S holkami po boku sledujeme poslední položku v kariéře Michala Šlesingra. Jsem pěkná cíťa, slzím už během odjezdu ze střelnice. Přeci jen jsme si k sobě za celou sezónu našli cestu. Boušek je jako náš taťka, všem bude strašně chybět. Nedá se nic dělat, rodina volá.