Láska skrz hledáček

24. Aquapark a playstation.

Včera to byl docela nepříjemný rozhovor, ale naštěstí jsme si vše vyříkali. Nesmí se na mě zlobit, tohle zažívám poprvé. Přesto že se snažím, nejsem dokonalá. Občas prostě kopu sama za sebe a přestanu na něho myslet. Sama nevím, kde se ty city k němu berou, překvapují mě každičký den. Nejradši bych se od něho ani nehnula, prostě bych ho zamkla u sebe v pokoji a nikam nepustila. Nad tou představou se usměju.

Poslední volný den naplánoval on, tak teď je řada na mně. Proto si to štráduju k nim na hotel, žaludek mi svírá nervozita. Snad tam nikoho nepotkám, úplně nevím, jak bych tam vysvětlovala svoji přítomnost.

Po nikom se neohlížím a docela v klidu projdu přes recepci. Schody vezmu rovnou po dvou, konečně stojím před jejich dveřmi. Několikrát silně zaťukám, žádné hlasy se však neozývají. Z kapsy vytáhnu telefon, je krátce po deváté, už by měli být vzhůru. Jenže nebyli, jak mi dokáže rozespalý Johannes, který konečně otevře dveře.

„Ahoj Naty."

„Promiň, myslela jsem, že jste dávno vzhůru. Nechtěla jsem ti kazit volný den," omluvně se usměju.

„Zrovna jsem se snažil vylézt z postele, mě nebudíš. Pojď dál."

„Díky," protáhnu se dveřmi a rozhlédnu se po pokoji. Tarjei leží schovaný pod dekou a jemně oddechuje.

„Konečně ho alespoň jednou nemusím budit já. Dneska to přenechávám tobě, tohle je jeho nejhorší vlastnost."

„Jo už jsem si všimla. Přinesla jsem něco k snídani, dáš si?"

„Já jídlem nikdy nepohrdnu, díky," rozsvítí se mu oči. Zrovna jsem byla otočená jeho směrem, když se mi za zády ozval Tarjei.

„Slyšel jsem jídlo?"

Leknutím celá nadskočím a otočím se jeho směrem. Johannes se rozesměje a odejde do koupelny.

„Dobré ráno," věnuju mu první polibek. Nečekaně mě stáhne k němu dolů a já se svalím na jeho tělo. Asi jako pytel brambor, tak romantické můj pád byl.

„Čemu vděčíme za tuto snídani?" Povytáhne obočí.

„Máme před sebou poslední volný den. Myslela jsem, že bychom mohli něco podniknout. Kousek odtud je bazén, co myslíš?"

„Původní plán bylo jen ležet a nehýbat se. Přeci víš, že s tebou půjdu kamkoli. Teď máme skoro deset minut, než ten Casanova vyleze ven, musíme toho využít," přitiskne se mi na rty.

Nedokážu si představit Johannesovu reakci, kdyby nás přistihl při nějaké akci. Červenám se už jen při té představě...

Norové nenechali nic náhodě a mají podstatně lepší vybavení pokoje než my. Malá kuchyňka v rohu pokoje to jen dokazuje. Zatímco se Tarjei stále válí v posteli a sleduje mě, vařím ranní kávu a čaj.

Společně se nasnídáme a u toho dobře poklábosíme. Dozvím se pár nových drbů, to by byla Makula určitě šťastná. Jak tam tak sedíme, uvědomím si svoje pocity. Přesto že tu sedím s dvěma muži, kteří jsou úplně jiné národnosti, jsem šťastná. Tělem mi projíždí příjemný klid a jistota. Pohledem tikám mezi nimi a na malou chvilku se zasním. Proč nemůžou být dvojčata trochu starší, abych s nimi mohla probírat strasti našich životů? Závidím jim jejich bratrské pouto, vlastně jim to závidí celý svět a není divu, tohle se opravdu jen tak nevidí. Jeden pro druhého by dýchali, kdyby mohli.

„Jaké máte dneska plány?" Zahuhlá s plnou pusou Johannes.

„Asi půjdeme do bazénu a pak se ještě rozhodneme."