51. Změní všechno jeden telefonát?

449 35 1
                                    

„Já to hned poznala, jaký je?" Vykřikne Makula do telefonu, až skoro přijdu o sluch.

„Skvělý, pozorný a hodný, navíc dost sexy," zasním se.

„Ty potvoro, tohle není fér."

„Musím ti ho představit, budeš nadšená."

„To jsem už teď, dlouho jsem tě neviděla takhle šťastnou. Zasloužíš si to."

„Je to nepopsatelné, konečně mám právoplatný vztah se vším všudy."

„Vyprávěj, jaký byl Boston?"

„Práce, romantika, práce a zase romantika," zasním se nad vzpomínkami. Duben utekl až moc rychle, naše práce u Yankees končí tuto sobotu posledním zápasem na domácí půdě.

„Jsi zamilovaná jako puberťačka, to je otrava."

„Já vím, mám obavy, co bude dál. Sobotou naše spolupráce končí," vyřknu svoje obavy.

„Všechno bude v pohodě, nelámej si s tím hlavu. Podle všeho tě má vážně rád," zasměje se. Mluvíme spolu celou hodinu.

„O prázdninách letíme zase do Norska a zůstaneme i na Blink. Loni to byla sranda."

„Stavíš se zase na farmě?"

„Přemýšlela jsem o tom, určitě beru i jednorožčí overal," zasměje se.

Zase jsem byla opravdu šťastná, až se mi tomu nechtělo věřit. Fotila jsem několik kampaní a po práci chodila na rande se svým přítelem. Sebastiana, jsem měla opravdu ráda, ale nebyla to životní láska. Tu jsem zažila, tím jsem si byla opravdu jistá. On byl moje láska a tak na něho budu taky vzpomínat. Jako na člověka, který mi dal zase naději do života. Konečně jsem se přes to přenesla, občas se možná trochu zasním, jenže ta bolest už dávno zmizela.

Měsíce ubíhaly, jaro se přehouplo v léto a v betonovém New Yorku bylo pro změnu nesnesitelné vedro. Je to opravdu město extrému, přesto bych svůj život nevyměnila. Vyjdu z kanceláře a venku na mě čeká Sebastian s růží v ruce. Je tak pozorný, vedle něho si připadám výjimečná.

„Děkuju, čím jsem si to zasloužila?" Políbím ho na přivítanou.

„Vlastně to je z naštvání, kdy jsi mi chtěla říct o tvých narozeninách?"

„Nikdy?" Zasměju se.

„Oslavíme to nějak speciálně."

„Je to až za měsíc."

„Jen za měsíc, už včera bylo pozdě. Jsi připravená zažít svůj první svátek 4. července?"

„Bojím se, co mě čeká."

„Jedna velká party, je to největší svátek za celý rok. Budeš ho milovat, jako ostatně každý."

Domů jedeme stejným metrem, jen já zase vystupuju o pár zastávek dřív. Zítra máme naplánovaný skoro celý den.

„Tady něco krásně voní, ahoj," vykouknu z chodby na Katie.

„To je dost, že ses taky ukázala."

„Byla jsem mimo jen dva dny, dnešní večer jsem celá vaše. Chceš pomoc?"

„Vlastně klidně můžeš, aspoň si pokecáme. Jacob, zase někde lítá se Spencerem."

Rychle se převléknu do domácího a už jsem zaúkolovaná.

„Co to bude tohle to?"

„Muffiny a navrchu budou americké barvy. Všichni jsou tady tím svátkem tak posedlí, musíme se adoptovat."

Láska skrz hledáčekWhere stories live. Discover now