Láska skrz hledáček

20. Oslava a první společná noc?

Jako v sedmém nebi se vyřítím ven na čerstvý vzduch. Moje hořící tváře prozrazují snad všechno. Maky se hned vyptává, tajně mlžím. Z pozvání na večer je však nadšená stejně jako já.

Sportovci míří na regeneraci a já rovnou do svého pokoje k počítači. Mám necelé dvě hodiny na úpravu fotek. Jestli chci večer někam jít, musím mít hotovou svoji práci. Vyndám všechnu techniku a naskládám ji na postel. Mezitím co se fotky stahují do počítače, rozmýšlím se, co si večer vezmu na sebe.

Začíná mi na tom záležet, stejně jako na něm. Tohle přesahuje hranice kamarádství, to jsem si dneska uvědomila. Poslední dobou se jako kamarádi ani nechováme, letmé doteky, nenápadné pohledy či krátké polibky. Chováme se jako dva puberťáci.

Stojím před zrcadlem a pozoruji svůj odraz. Mám ještě dvacet minut do odjezdu na ceremoniál. Rozhodnu se vynechat večeři, trochu se upravím. Nejsem nějaká manekýna, prostě se chci líbit. Rozčešu svoje dlouhé vlasy a nanesu řasenku. Drobně se na sebe usměju, je čas vyrazit. Popadnu Willyho a pár dalších věcí, zabouchnu za sebou dveře a do auly přijdu právě včas.

Náměstí je plné k prasknutí, převládají zde hlavně norské a italské vlajky. Pár českých tu také vidím, náš biatlon má fanoušky všude.

Konečně se rozezní hudba a přicházejí týmy. Všichni mávají fanouškům a užívají si nové pocity. Makula s Evčou jsou nadšené, to samé Bimbo.

První na řadu přijdou naši bronzoví hrdinové. Postupně dostávají na krk medaili a upomínkový předmět. Za nimi se na obrazovce promítají nejlepší momenty závodu. Další na řadě je domácí tým a pak Norové. Tarjei má na tváři usazený svůj typický úsměv. Ještě než dostane na krk svoji medaili, mu vypadne ze stužky. Směje se celé náměstí, ale bere to se ctí. Na několik vteřin se střetneme pohledem.

Fotím jako blázen, všechno chci mít uchované. Tak nějak jim to dlužím, cítím to tak. Beru to jako zodpovědnost, příjemnou zodpovědnost.

„Mají ještě rozhovor pro NRK, pak se máme sejít," šeptá mi Makula po ukončení.

„Vážně?"

„Jo, řekl mi to, když jsme teď odcházeli," usměje se triumfálně.

„Páni, to vypadá na velké věci," rýpnu si do ní.

„Ty jsi blbá fakt."

Celá akce je přísně tajná, proto si nemůžu nechat odvézt Willyho do hotelu. Musím ho večer hlídat, snad se mu nic nestane. To by mi chybělo, si na začátku mistrovství zničit foťák. Někde po cestě se k nám přidá ještě Čtvrtek, to bude velká party.

Norové nás rozjařeně přivítají, akce probíhá vedle jejich hotelu pod nějakým přístřeškem. Všechny detaily jsou důkladně připravené. Několik vteřin po nás dorazí i pár Italů. Zábava se začne hodně rozjíždět. Po pár tanečních sadách začnou také ploužáky. Do teď jsem se bavila hlavně s naším týmem, než si přijde pro tanec Tarjei.

„Můžu tě vyzvat k tanci," krásně se na mě usměje.

„Můžeš, ale musím tě varovat. Nechodila jsem do tanečních."

Vezme mě za ruku a vede doprostřed rádoby parketu. Chytne mě za bok a tím si moje tělo přitáhne ještě blíž. Zase se začnu utápět v těch krásných očích.

„Jsem za tvůj výkon tak moc šťastná," zašeptám mu do ucha.

„Jelo se tak nějak snadno. Bude to velký klišé, když řeknu, že jsem myslel na tebe?"