Láska skrz hledáček

39. Další společná noc? To beru.

„Naty? Jsi to ty?"

V ten moment mi hlavou proběhne jediná myšlenka A SAKRA!

„Johannesi ahoj," usměju se nervózně.

„Jsi to ty, ten hlas jsem poznal hned. Kde se tu bereš?"

„Rodinná dovolená, to je ale náhoda."

„Tarjei, bude nadšenej. Jede hned v závěsu, páni tohle je vážně neskutečný. Kdo by to byl řekl."

„Ráda jsem tě viděla, ale ségra už jela nahoru, musím za ní."

„Počkej, ty ho nechceš vidět?"

„Chci a vlastně nechci, je to složitý. Teď už vážně musím jet," urychleně nasednu na kolo a nasadím neuvěřitelné tempo. Máju doženu až skoro nahoře, očividně nejsem sama, kdo tam chtěl být co nejdřív. Tohle se vážně může stát jen mě, moje karma se mi pěkně mstí. Sednu si na poslední místo k našemu stolu a pořád jsem potichu, tohle musím rozdýchat. Nejsem v Norsku ani dvacet čtyři hodin a už je potkám, hned jak vylezu u chaty!

„Tebe ten kopec nějak podusil, vůbec nemluvíš," směje se mi Nick.

„Potkali jsme norský biatlonisty," líčí nadšeně Mája.

„Co máš v plánu potom? Pojedeme zpátky?" Měním rychle téma.

„Tady si dáme oběd a pak se uvidí. Děcka mají hlad a já vlastně taky."

„Pane bože, oni tady taky zastavují."

Vydám lehce přiškrcený zvuk a svezu se víc pod stůl. Najednou mě děsně začal zajímat jídelní lístek.

„Dobře, co mi uniká?" Zašeptá směrem ke mně Nick potichu.

„Cože?"

„Hele nejsem slepej ani blbej. Kam zmizela ta ukecaná a tvrdohlavá Náťa?"

„Ta která se neumí srovnat se svojí minulostí, která ji právě dohání? Tu jsem taky neviděla, protože je totálně vymaštěná. Přijede sem jako největší královna, že se jim bude vyhýbat a pak je potká během prvních hodin tady!"

„Nebuď na sebe tak přísná, který to je?"

„Ten vysoký s dost pěkným úsměvem," přiotočí se Mája.

„Cože? Jak o tom víš?" Vykulím na ni oči.

„Zaslechla jsem tvůj rozhovor s mamkou, nejste moc nenápadné."

„Jsou tu dvě možnosti, můžeš si vybrat."

„Jaké?" Zeptám se se zakrytým obličejem.

„Konečně vstaneš a půjdeš za ním, a nebo tady s tebou předvedu docela slušný divadlo. Nemá tušení kdo jsem, jestli přítel nebo kamarád. Chytnu tě za ruku a předvedeme všechny ty romantický bláboly."

„Nicku," vypísknu nevěřícně.

„Co je?"

„Nic hrát nebudu, jsi neuvěřitelnej."

„No dovol, zobal by ti z ruky."

„Sice mi v minulosti dost ublížil, ale já mu nic oplácet nebudu. Tohle už jsme přešli, jsem jen prostě zaskočená z jeho přítomnosti to je celé."

„Jak myslíš, nezapomeň, znám tě celý náš život. Vidím do tebe jak do průhledného zrcadla."

„Někdy mě fakt štveš."

To už nám servírka přinese naše objednávky. Pustím se do svého oběda a nevšímám si okolí. Nick mě pěkně nakrk, to se musí nechat. Tři roky o mě nevěděl vůbec nic a najednou si hraje na mého nejlepšího kamaráda. Jeho nabídku bych nikdy nepřijmula, nikdy!