Láska skrz hledáček

47. Vánoce a nové začátky.

Jestli jsme něco za poslední tři týdny v NY zjistili, tak je to americká vášeň do všeho. Vánoce jsou zde nejen komerční svátek, ale taky čas plný tradic. Posledních pár dnů nám s Katie dalo vážně zabrat, přemluvit Jaye, abychom si pořídili vánoční stromeček. Přesto že se všichni tři vracíme do Evropy na Štědrý den, povedlo se.

„Když vezmeme ten v květináči, můžeme ho potom zasadit," otáčí se k nám nadšeně Kate.

„Já rozhodně nic kopat nebudu," brblá naše mužské zastoupení.

„Ale no tak jsou Vánoce, chytnu ho kolem ramen. Vůbec z nás není nadšený, protože je jasné, kdo ten strom potáhne domů. Včera po cestě z kanceláře jsme koupili na trzích pár ozdob a světýlka. Snažili jsme se krotit, ale moc to nešlo.

S našim výsledkem jsem spokojené a obě naprosto nadšené. Byt možná vypadá líp, ale tohle tomu zase dodává kus atmosféry. Vánoční nálada se zde nedá přehlédnout, ostatně jako v celém městě. New York je pravé místo pro milovníky těchto svátků.

Naše kancelář pořádá vánoční večírek další věc, ve které si Američani libují. Znáte to ze všech možných filmů, alkohol, tanec a většinou pěkný trapas. Tentokrát jsem já ta zodpovědná osoba a nevadí mi to. Dám si pár symbolických skleniček, ale u toho také zůstanu. Mám lepší plány na poslední víkend před odjezdem, než ležet v posteli s kocovinou.

Za to Jacoba táhneme domů, seznamoval se možná až dost. Zaujala ho teda hlavně Maria, to nešlo přehlédnout a od té doby je Katie nějaká divná. Konečně ho uložíme do postele a svalím se na gauč v obýváku.

„Už spí?" Moje spolubydlící jde akorát z koupelny.

„Vypadá to tak, snad mu nebude zle."

„Dobře mu tak, nemá pít," zamumlá a otevře lednici.

„Nedáme si ještě skleničku? Není ani půlnoc," usměju se mile.

„Myslela jsem, že si nechtěla pít?" Povytáhne obočí a otočí se.

„Jednu na holčičí pokec zvládnu."

Na stůl položí flašku a dvě skleničky, které rovnou naplní. Povídáme si tak o všem a ve směs o ničem. Stejně mi to nakonec nedá a zeptám se.

„Jsi v pohodě? Když se Jay snažil balit Mariu, vypadala jsi sklesle."

„Já...já," začne koktat.

„Nemusíš mi nic říkat."

„Libí se mi a měla jsem pocit, že to je vzájemné. Nadává na Přátelé, přesto si ke mně sedne a kouká taky. Nerozumím tomu, jsem asi jen naivní," povzdechne.

„Nejsi naivní, taky jsem to viděla. Třeba je jen nesmělý, zkus udělat první krok," povzbuzuji.

„On a nesmělý, dneska jsi ho viděla ne?"

„Je mi to líto," pohladím ji po rameni.

„To je v pohodě, přes svátky se z toho dostanu. Máš vymyšlené plány na zítra?"

„Samozřejmě, všechno načtené a připravené," usměju se.

„Super, těším se. Půjdu si lehnout, klidně to můžeš dopít. Dobrou noc."

Zůstanu tam sedět sama, ještě se ohlédnu na její zavřené dveře. Byli by tak dokonalý pár, jenže on je zaslepený! Dopiju zbytek skleničky a jdu také na kutě. Zítra je náš poslední den před odjezdem. Já sice letím až v pondělí, ale ti dva mají letenky na neděli.