Mrzák ✔

9. Cesta

Austin

Už druhý týden se snažím vyhýbat Grace, jelikož po probuzení v její posteli mi bylo a stále je neskutečně trapně. Jenže to jaksi moc nejde. Každý den se vídáme na dílně, každý den mi vozí oběd. Jen o víkendu mám od ní volno. Domluvil jsem se s April, že nebudu chodit na společné jídlo a snažím se podle internetové kuchařky uvařit něco poživatelného sám. Zatím jsem nevyhořel, neotrávil se a stále žiju.

„Austine? Už máš hotovo?"

„Jo, jo, jen ji ještě projedu" odpovídám Joshovi.

Dotahuji poslední šroubky, utírám ruce do džínů a táhnu mašinu ven. Tam nasedám, startuji, chvíli si vychutnávám její vrnění a poté vyjíždím na malou projížďku.

Při každé takovéto projížďce se mi vrací vzpomínky na závodění. Tak moc mi chybí. Nejen závod, ale celý ten humbuk okolo. Od tréninků, přípravy mašiny s mechaniky, po grid girl na startu, i jásající diváky v cíli.

Jak já to miloval.

„Tak co, dobrý?" Poplácává mě Josh po zádech. Zmateně se rozhlížím kolem sebe, než mi dochází, že jsem zase před dílnou. Přikývnu, že jo a jdu mašinu odstavit do rohu. Do hodinky by si měl přijít majitel.

Než se pustím do dalšího stroje, trošku se protáhnu. Začíná mi chybět pravidelný cvičení. Budu se muset poohlídnout po nějaké posilovně a nezahálet. Doktoři mi několikrát opakovali, že cvičení je pro mě dost důležité.

„Austine" mává na mě Josh, když se vracím na dílnu.

„Pojedeš s Garce do Lufkinu."

Zastavuji své kroky a stahuji obočí k sobě. Proč já, proč s ní? Prolítne mi hlavou. Nějak to nepobírám.

„No, netváříš se na to zrovna nadšeně" směje se Josh.

„Neboj, jenom vyzvednete zboží ve firmě, něco pošlete a nakoupíte. Nic složitýho."

Poslouchám jeho výčet a jsem stoprocentně přesvědčen, že by to Grace zvládla sama. Nebo ještě líp s někým jiným. Třeba se Stephem. Vždyť je tady dýl než já a určitě už tam byl. Jenže ať se rozhlížím po dílně jak chci, najednou tu není. Nejspíš odešel, když jsem byl projet mašinu. Odevzdaně tedy rozhodím rukama a zamumlám, že teda jo. Josh se směje ještě víc, asi se mu líbí moje utrpení a posílá mě převléct. Ať mu prý nedělám ostudu.

O pár minut jsem zpět. Nedůvěřivě nasedám ke Grace do dodávky, do rukou dostávám nějaké dokumenty od Joshe a můžeme vyrazit.

První čtvrt hodinku mlčíme. Myslím, že oběma se nám honí hlavou různé varianty rozhovoru, ale asi žádná správná. Ono taky jak začít komunikovat, když naposled jsme spolu byli v posteli. Ať se to vezme zprava nebo zleva, je to tak. Co na tom, že k ničemu nedošlo a že ona odešla ráno jako první. Postel to byla a ta blízkost mezi námi taky. Triko mi po ní voní ještě teď.

„Byls někdy v Lufkinu?" Ptá se Grace opatrně a očkem na mě pohlédne. Je jí jasné, že jsem tam nikdy nebyl, přesto se ptá. Musím uznat, že pokud chtěla zavést na nějaké neutrální téma rozhovor, tak se jí to moc nepovedlo.

„Ne, nebyl" odpovídám a dál sleduji okolí. Grace si povzdychne a já vlastně taky. Mohl jsem odpovědět jinak, třeba, že se tam alespoň těším, když už jsem tam nikdy nebyl, ale já nikdy nebyl na nějaké slovíčkaření. Na přímou otázku, přímá odpověď. Přesto mi to přijde trapné. Ona svou snahu prokázala, tak já přeci nebudu takový buran, abych se drobet nepřemohl.

„Je tam něco, co stojí za to vidět?" Podívám se na její soustředěný obličej, a když se na mě otočí, vykouzlím malý úsměv.

„Ani ne, stejně nebude na nic čas." Můj nechápavý pohled zahlédne jen krátce, když se dívá vpravo, jestli něco nejede. Hned jak se zařadí do provozu, začne objasňovat, jak musíme projet z jednoho konce města na druhý a pak ještě nakoupit.

Z nákupu strach nemám, ale když mi před očima zamává seznamem, který beztak psala April, protočí se mi zorničky. To nenakoupíme ani do zítřka.

Po vjezdu do města mi trpělivě vysvětluje, kde co je a kam mám odbočit, abych se neztratil v jednosměrkách u centra. Jímá mě podezření, že mě sem chtějí příště vyslat samotného. Když Grace zatočí na velké parkoviště a nacouvá k rampě, sleduji ceduli. Jsme u pošty. Vylézám z auta a zatímco se Grace domlouvá se zaměstnancem pošty, přesouvám zásilky na onu rampu. Za půl hodinky máme balíky poslané, i přijaté a nasedáme. Odjíždíme na druhou štaci, do firmy, která pro nás má nové zboží. Vyhledávám potřebný papír a nechávám ho na vrchu již ztenčené hromádky. Měli bychom vyzvednout celkem třicet pět součástek, z nichž největší má být motor do auta. Nevím sice jak ho naložíme, ale brzy se to dozvím. Naše cesta přes celé město je u konce. Zastavujeme před vrátnicí, kdy vrátný, starý ale hbitý muž kontroluje papíry a pak se zvedá závora a my projíždíme dovnitř.

„Jak... jak naložíme ten motor? Mají tam nějaký zvedák?" Otáčím hlavou ze strany na stranu a sleduji čilý ruch ve firmě.

„Uvidíš" mrkne na mě Grace. Auto parkuje k rampě patnáct, kde už na nás čeká jeden z mužů.

„Ahoj Grace!" Pozdraví jí hned, jak vyleze z kabiny auta. „Dneska sis přivezla posilu?"

Grace se zasměje a představuje mě.

Je vidět, že tu všechno klape na první dobrou. Veškerý materiál i s motorem, který přivezli na ještěrce a opatrně složili přímo do dodávky, máme naložený coby dup. Teď už nás čeká jen ten protivný nákup. Myslím, že se ani jeden nijak netěšíme.

„Tak, jdeme na to." Zašklebí se Grace a bere do ruky seznam. Malý batůžek hází na záda a už se souká ven. Napodobuji jí, i když bych nejraději zůstal tady v autě. Jenže taky si potřebuji něco koupit a popravdě možná tady toho budou mít víc, než v Dibollu.

Uprostřed nákupu je jasné, že se nám to do jednoho, i když obrovského vozíku nevejde. Jsem nucený se vrátit ještě pro jeden, který je ovšem za chvilku také plný. Oba máme co dělat, abychom je vůbec utlačili. Grace systematicky jede podle seznamu, a když vhodí poslední položku, vítězoslavně se na mě usměje.

„Všechno, konečně." Vydechne. Zastavuje bokem a kontroluje, zda máme opravdu všechno. Chápu jí. Vracet se sem do toho blázince... brr. Jen z toho pomyšlení mrazí. U pásu si nejdříve naskládám svoje věci, zaplatím a už pomáhám Grace.

„Tos ještě nezažil co? Jezdit nakoupit dodávkou?" Ptá se mě Grace ve chvíli, kdy se snaží nákup porovnat vedle zboží uvnitř dodávky. Zakroutím hlavou a podotknu, že určitě nebudeme jediní. Vždyť i malý prodejci jezdí nakoupit s dodávkami.

Usměje se, zabouchne zadní dveře a my konečně můžeme vyjet zpátky domů.