Mrzák ✔

23. Na Grace!

Austin

Řekla mi to.

Řekla mi všechno, co probírala s tátou. Viděl jsem, jak nejistě stál u její kanceláře a nakukoval dovnitř. Docvaklo mi, že si s ní bude chtít promluvit. A tak jsem byl přirozeně zvědavý. Jenže ona zvědavost se někdy nevyplácí.

A mě teď Joshova věta, kterou mi Grace doslova interpretovala, straší v hlavě. Ráno, v poledne, večer. Zněla přitom tak jednoduše a logicky.

Požádal tě už o ruku?

Jo, o ruku. Bylo by to správný a v této chvíli pochopitelný. Koupit ten nejkrásnější zásnubní prsten, vytvořit někde intimčo, pokleknout, vyznat se ze své lásky a pak se s pohledem do těch jejích nádherných očí zeptat, zda si mě vezme a stráví se mnou celý svůj život v dobrém i zlém.

Jenže.

Od návštěvy doktora Hopkinse, kdy jsem nad tím uvažoval v podstatě poprvé, se vůbec nic nezměnilo. Nehnulo se mnou ani to, že jsem viděl našeho Kulíška, jak mu Grace s láskou říká, ani to, že jsme to všem řekli. Stále si stojím za svým a nad svatbou neuvažuji.

Nad čím jsem ale přemýšlel a včera podnikl první krok, je koupě pozemku na náš vlastní dům. Grace se jednou zmínila, že se jí z Dibollu nechce a ráda by tu zůstala. Nejenom kvůli rodině, s kterou má na rozdíl ode mě dobré vztahy, ale i kvůli práci a hlavně to tu miluje. A já si to tu zamiloval taky. Jen nevím, co na tu mojí nesvatbu ta úžasná rodina řekne.

„Nad čím zase přemýšlíš, lásko?" Omotávají se mi Graceniny ruce kolem krku. Sedím v obýváku na sedačce a místo abych koukal na televizi, kterou jsem si zapnul, jsem myšlenkami úplně někde jinde.

Zvrátím hlavu dozadu a než stačím odpovědět, přistává mi na čele sladký polibek. Grace obejde roh sedačky, pohladí mou tvář a sedá si vedle mě. Jednou rukou si jí přitáhnu víc na tělo, druhou pohladím bříško, kde se schovává Kulíšek a nadzvednu obočí. Tím vyvolám u Garce zvědavost.

„Co máš za lubem? Když takhle zvedáš obočí, něco se stoprocentně děje. Tak co to je?"

„Nic důležitýho" dávám jí pusu a nechávám ještě chvilku v napětí.

„Nelži a povídej" mumlá mi do rtů.

„Tak dobře. Něco jsem koupil. Něco pro nás všechny." Dívám se do Graceniných zmatených očí, které se teď přimhouřily a na čele tím vytvořily malou vrásku, která jí ale neskutečně sluší.

„Co si koupil?"

„Hádej."

„Austine, nenapínej mě. Co jsi koupil." Naléhá, ale já jsem se rozhodl, že nepovolím.

„Neřeknu, hádej." Směju se, protože Grace se mračí ještě víc.

„Řekni" nedá se. Vstává, rychlostí blesku si mi sedá do klína, chytá ruce a začíná se svou vyděračskou hrou. Tím myslím jemné pohupování, které se tomu dole začíná líbit, namačkávání její prsaté hrudi na tu mou, míň obdařenou a taky drobnými polibky na hranu tváře.

Potvůrka, moc dobře ví, jak na mě. Ale jsem chlap, nevzdám se tak lehko, přesvědčuju sám sebe.

„Zlato" šeptám. „Takhle se to nedozvíš. Co zkusit hádat. Není to zase tak těžký. Nedávno jsme o tom mluvili."

Dostávám ještě několik polibků, než se Grace zarazí, napřímí a zase svraští čelo.

„Mluvili?"

Přikývnu, vysmeknu z jejího sevření ruce a hned je obmotávám kolem pasu. Má tričko, takže zajedu pod něj a nechám ruce na holé kůži. Miluju hebkost její kůže a vím, že když jí budu hladit, nebude tolik zlobit. To je zase moje hra.

„Dům? Tys koupil dům? Austine..."

„Ne tak docela..." Naznačím hlavou ano i ne.

„Pozemek?" Nevěřícně naklání hlavu na stranu. „Řekni, že to není u věznice, tam se mi to nelíbí a..."

„Ano a ne. Ano, koupil jsem nám pozemek a ne, není to u věznice. Je to ten pod školou, cos mi o něm jednou povídala." Usměju se na ní, sleduje reakci.

„Ale ten byl prodaný."

„No a je zase."

„Áááá" začne doslova ječet radostí, až mi z toho zalehnou ušní bubínky. Jenže než stačím cokoliv udělat, Grace je na nohách a tahá mě z gauče.

„Jedeme se tam podívat. Hned!"

***

Už týden visí Grace na internetu a plánuje náš dům. Věřím, že ho vymyslí hezky a prakticky, jelikož se vedle postele u ní i u mě válí nespočet papírů s náčrtky plánků a od shora až dolů popsané poznámkami. Já pouze sdělil, co tam chci mít a tím to haslo. To mi starost nedělá. Ono co lepšího můžete ženský říct, než to, že peníze nehrají žádnou roli. Vím však, že Grace není z těch, která by nad touto poznámkou skákala tři metry vysoko a hned se dala do hledání toho nejdražšího, co existuje. Ne, opravdu ne, takže zlato, luxus a předražené věci, na které bych se bál sáhnout u nás doma naštěstí nebudou. Ani by se to sem, do Dibollu nehodilo. Bylo by to jak pěst na oko. Mně bohatě stačí, že mi budou v garáži parkovat auta a moje milované motorky. Jenže, jak jsem zmínil, to mě teď netrápí.

„Á Austin, tak se posaď. Dáš si něco k pití?" Usmívá se na mě Josh, takovým tím otcovským úsměvem, který ale neznačí nic dobrého. Alespoň já to teď tak vnímám.

Než stačím odpovědět, nebo spíš než si to rozmyslím, přesazuje si na hlavě svojí kšiltovku a ze šuplíku vytahuje flašku whisky a dvě skleničky. Obojí postaví na stůl, na kterém si odsunutím pracovních papírů udělal místo a naleje.

„Tak na Grace" vrazí mi sklenku do ruky. Přikývnu a statečně se napiju. Nikdy jsem whisky neholdoval, pokud už jsem si někdy dal nějaký alkohol, byl to gin. Ale tohle odmítnout, urazil bych.

Zašklebím se nad hořkostí zlatavého moku, odložím skleničku na stůl a pohodlněji se usadím v křesle. Tuším, o čem bude řeč, ale je mi záhadou, proč si mě Josh pozval do kanclu servisu, když jsme si v klidu mohli sednout doma v kuchyni. U mě, nebo u něj.

Jenže!

„Austine, asi se divíš, proč jsem tě pozval sem."

Aha, tak Josh umí číst myšlenky, stáhnu obočí mírně k sobě.

„Je to jednoduchý, chci na tebe mít klid. Musíme si promluvit o Grace." Dopije svojí whisky, nalije si další, což já odmítnu, a když zašroubuje vršek lahve, posune se v křesle až dozadu, pohodlně se usadí a v tváři zvážní.

„Pochop Austine, je to moje jediná dcera, tys byl... No, jak to říct... Světovej?" Koukne na mě z pod kšiltu, který postrčí o kousek výš. Musím uznat, že i když se Josh stoprocentně cítí trapně, slovo ‚světovej' je ještě slušně řečeno. „Prostě chci mít jistotu, že to s ní myslíš vážně."

„Vážně? A jak bych to měl myslet, nejsem přece Tony, abych si užil a odkopl jí." Rozohním se. I když bývaly časy... ale to je všechno pryč. Jsem jinej a už se k tomu životu nechci vracet. Vlastně ani nemůžu, vždyť už ani nejsem celej chlap.

Zaháním své myšlenkové pochody pryč a soustředím svůj pohled raději na Joshe, protože se znova dává do řeči. To bude ještě zajímavý.