22. Apropo...

228 16 5
                                    


Grace

„Čekala jsem to horší, co ty?" Otáčím se k Austinovi čelem a stírám si při tom kapky vody z obličeje. Není to ani hodina, co z nás táta vymámil naše tajemství a my už si dáváme společnou sprchu. Poodstoupím kousek dozadu, abych se vyhnula nové spršce přímo do tváře, a čekám, jaké se mi dostane odpovědi. Jenže Austin si dává načas. Nebo mě neslyšel? Ruce má před obličejem, voda taky není nejtišší a tak si jeho pozornost získávám způsobem, o kterém vím, že vždy zabere. Pokládám své dlaně na jeho vypracovanou hruď a pomalinku sjíždím k pasu a pak ještě o něco níž.

Reaguje, usmívám se sama pro sebe. Nejdřív ten dole a poté i samotný Austin, který sice konečně dává ruce dolů, ale na můj zadek. Přitahuje si mě blíž k sobě, přes kapky pozoruje mé rty a když už jsem na něm natisklá tak, že musím kvůli vodě zavřít oči, políbí mě. Naše žhavé polibky jsou ihned omývány vodou, jakoby měly být zapomenuty, ale to se nikdy nestane. Naopak. Budou v mé a doufám, že i v Austinově mysli co nejdéle.

„Miluju tě!" Broukne mi Austin do ucha, kde pokračuje v polibcích. Zakláním hlavu a je mi úplně jedno, že si ty protivné kapky vybraly můj obličej jako doskočiště. Jeho horké rty a všetečné ruce stoprocentně odvádějí mojí pozornost tím, jak hladí moji kůži, která přenáší teplo do každičkého milimetru. Jsem ztracená, ale taky bleskurychle otočená a natlačená na kachličky.

„Ááá, studí!" Vypísknu a doslova se vyprsím proti Austinovi. Ten to nenechává bez povšimnutí. Takovéhle nabízení se mu líbí. Se rty roztaženými do úsměvu sjíždí pomalu od krku k mým prsům a věnuje jim náležitou péči. Takovou, že si ani nevšímám, kdy stačil přepnout sprchu na mlhu. Ostatně, nestíhám toho podstatně víc.


„Zlatíčko, vstáváme" budí mě medový hlas a sladké polibky. Jakoby mu to večer nestačilo. Nejenže jsme se pomilovali ve sprše, ale pokračovali jsme i v posteli. No a teď se zase dožaduje mého těla. Je pravda, že ač těhotná, připadám si teď daleko víc sexy, než normálně, a možná mám i větší chuť, ale přece nestrávím celé těhotenství v posteli. I když nad tím tak přemýšlím, není to zase tak špatná představa.

„Copak?" Zašeptá mi Austin do ucha a hned mě do něho taky slabě kousne. Ví, že to miluju. Otevírám oči, prohlížím si jeho rozcuch, do kterého mu prsty vjedu a rozcuchám ještě víc, ale taky si ho přitáhnu blíž k sobě.

„Nic, jen jsem si říkala, jaký by to bylo, celý těhotenství promilovat." Dám mu pusu na hranu tváře a druhou hned vedle.

„Co si o tom myslíš."

„Peněz mám dost, můžeme to zkusit." Povytáhne obočí, které se legračně zavlní, mrkne na mě a s úsměvem na rtech se přesouvá na mou hruď. Poškádlí bradavky a už se sune níž. Vůbec mi nedává čas na nějaké soustředění. Zavírám oči a s prsty stále v jeho vlasech se oddávám všemu, co mi nabízí. A není toho vůbec málo. Dneska se do práce asi nedostaneme.


„Á, naše dvě hrdličky" komentuje náš pozdní příchod do práce Stephan. „To jste zaspali, nebo prošukali celý ráno?" Otáčí se k Austinovi, když procházíme těsně kolem něj a já po těch slovech celá zrudnu. Vlepím mu rychlou pusu a raději se svižným krokem vydávám ke schodům a nahoru do kanceláře.

To je to tak vidět, nebo si zase dělá srandu, tak jako vždycky. Vrtá mi hlavou, ale neohlížím se. Beztak na mě oba koukají. Austin určitě, protože zase na sobě cítím to jeho propalující teplo.

Projdu kolem tátovo kanceláře, která zeje prázdnotou, a jdu do té své. Teprve tam si pořádně oddechnu. Mohla jsem s tím počítat. Kluci si vždycky dělali ze všeho legraci a každého si dobírali, tak je jasný, že se tomu s Austinem nevyhneme. Zřejmě nás čeká ještě spousta zábavných diskusí a průpovídek.

Sedám ke stolu, na kterém se kupí hromádka lejster, čekající na zpracování a dávám se do práce. Nejdříve tisknu papír s nabídkou jídla, abych nezapomněla, a pak teprve přichází na řadu první faktura. Stihnu jich udělat sedm, než se objeví ve dveřích táta. Nejdřív jen tak nakoukne, jestli tu opravdu jsem a teprve poté vchází dál. Automaticky se usazuje v křesle naproti, hází nohu přes nohu a zase si na hlavě přesadí svou oblíbenou kšiltovku. Je to jeho zlozvyk. Neustále si jí posouvá a přesazuje, i když mu na hlavě drží dobře. Jenže starýho psa novým kouskům nenaučíš. Tak nějak se to říká.

Odkliknu poslední záznam, dám uložit a pak se s pohledem na tátu opírám o opěrku křesla. Nevypadá, že by byl nějak negativně naladěn, přesto se mi hlavou míhá několik možností, proč se tak pohodlně usadil. Většinou mi jen mezi dveřmi řekne, co potřebuje a zmizí. Tohle vypadá na něco vážného.

Rozmyslel si včerejšek? Nebo mu to teprve došlo? Vyhodí Austina? Nebo mě?

„Grace?"

„Ano?" Soustředím se na jeho oči, nebo spíš jen ty kousky, které vykukují zpod kšiltu. A zjišťuji, že téměř ani nedýchám.

„Grace, včera jste mě překvapili, i když jsem to tak nějak tušil." Vybafne napřímo. Nasucho polknu, sklopím oči a místo odpovědi, i když nevím, co bych na to měla říct, jen zabručím: „ hmm."

Tím tátu docela pobavím. Zase si přesadí kšiltovku, poposune na kraj křesla a snaží se mě uklidnit.

„Vždyť já jsem rád, Grace. Austin má sice své mouchy, tak jako každý, ale je to pracant, sama, vidíš, kolik práce udělá v dílně. Jen..."

„Jen co?" Konečně se na něj podívám a nedočkavě čekám, co tou nakousnutou větou chtěl říct.

„No, jen..."

„Tati, ksakru, tak to vybal." Začínám nervóznět a tak jako on si poposednu na kraj křesla. Koukne mi do očí a pak to z něj vypadne.

„No, já jen, víš co se o něm psalo. O něm a o ženských. Mám strach, abys nebyla jednou z nich. Jsi moje holčička a nedovolím nikomu, i když je mistr světa, aby ti ublížil. Klidně ho chytím za flígr a vypakuju ho odtud. Zkřiví ti jeden jediný vlásek, Grace. Rozumíš mi."

„Jasně tati, ale nemusíš se bát. On už je jinej než byl dřív. Věř v tomhle zase ty mě. Dá se říct, že jsem to byla já, kdo podnikl první krok. Mám-li to tak říct. A jsem dospělá, tati. Pokud si mám spálit čumák jako s Tonym, tak si ho spálím a ty, máma, nebo kluci s tím nic neuděláte. Je to můj život. Chápu, že pro mě chcete jen to nejlepší, ale jsem s Austinem šťastná, budeme mít Kulíška a pokud by to mělo trvat jen krátkou chvíli, nebo celej život, tak si to chci užít. Každičkou chviličku, kterou můžu." Vstávám, přecházím na druhou stranu stolu, kde si čupnu vedle křesla a chytám tátu za ruku. „Ale děkuju, že o mě máš starost. Miluju tě."

„Dobře Grace, je to tvá volba, ale víš, že jsme tu vždycky pro tebe. Apropo... požádal tě už o ruku?"

Mrzák ✔Where stories live. Discover now