Mrzák ✔

3. Sny

Austin

Neustále mě ty sny budí. Nevím, jestli se jich někdy zbavím, ale i po té době mi nahánějí hrůzu a strach. Vídám v nich motorky, krev, spoustu lidí a slyším příšerný křik. Trhá mi to uši. Nedokážu určit, jestli křičím já, nebo ne, ale je to jako by někoho vraždili. Možná je to moje staré já, které křičí bolestí, nad svým ztraceným životem. Možná je to má duše, řvoucí beznadějí.

Sedám na posteli, utírám zpocené čelo a bezradně se rozkoukávám okolo sebe. Po místnosti, slabě osvícené měsícem. Jsem tu teprve první den, respektive noc a to je na zvyknutí dost málo. Navíc ta příšerná matrace, bolí mě z ní celý tělo. Posouvám se na kraj postele a poté na jedné noze skáču do koupelny. Na takový kousek nemá cenu nasazovat protézu a berle leží bůh ví kde. Mám tady ještě chaos. Pohled do zrcadla, opláchnutí ledovou vodou a zase skáču zpátky. Vím, že už neusnu, tak pouštím televizi. Programy sice nic moc, ale pro tuhle noc to stačí. Zítra si musím naladit své oblíbené.

Možná se mi přeci jen podařilo na chvilku usnout, protože se budím a televize stále běží. Zrovna reklama na corn flakes. To mi připomíná, že tu asi nemám nic k snídani. Spustím nohu na zem, rukama projedu vlasy i tvář a zadívám se z okna, které směřuje do nějaké zeleně. Vcelku se těším, až to tu budu moct prozkoumat, ale ještě víc se těším na práci. Konečně budu něco dělat, budu někde platnej. Věřím, že mě Josh zaměstná natolik, že nebudu mít čas na ty černé myšlenky, které mě pronásledují už několik let.

Nasadit protézu zvládám téměř poslepu. Když jsem byl donucen zvyknout si na novou situaci, stanovil jsem si rituály, které mi dávají alespoň malou šanci zapomenout. Takže nasazuji protézu a jdu do koupelny. Zuby, oči, vlasy a můžu se jít obléct. Pořídil jsem si pro tuto příležitost nové džíny a triko, ale pro dnešek volím svojí starou obyčejnou kombinézu, co jsem nosíval do depa. David se mi kvůli ní několikrát smál, ale já věřím, že mi nosí štěstí. A to teď potřebuju.

Takže se soukám do kombinézy, rukávy ohrnu k loktům, nasadím pohodlné boty a jdu se podívat do kuchyně, zda se tu najde něco k jídlu. Včera jsem neměl čas to prozkoumat. Na večeři jsem byl pozvaný k Joshovi a jeho ženě April. Byli tam i kluci, takže jsem měl tu čest, seznámit se s celou rodinkou a musím přiznat, že mi jsou sympatičtí.

„No páni!" Vypadne ze mě, když otevřu lednici a zjišťuji, že je v ní jídlo. „Tady mi někdo nakoupil a docela se i trefil." Prolétnu celý její obsah a stejným stylem sonduju i u skříněk. Někde je základní nádobí a v jedné suroviny. Vypadá to, že se April rozhodla mi vytvořit nějakou zásobu, ať jim hned neumřu hlady.

Vytahuji to, na co se mi nejvíc sběhly sliny a sedám k barovému pultu. A zatímco snídám, prohlížím si svůj nový domov. Včera se mi to tu líbilo a i dnes, na druhý pohled to je hezké. Velká sedací souprava, televize o dost větší, než v ložnici a venku za skleněnou stěnou menší teráska. Přes tu jsme včera přišli. A vedle východu jsou ještě jedny dveře. Ty mi Grace neukazovala. Co za nimi asi je? Dumám a jsem rozhodnut to zjistit. Jen co položím prázdný hrnek na kuchyňskou linku, zkontroluji hodiny, vydávám se k tajemným dveřím. Natahuji se po klice, když v tom se ozve ťuknutí a vzápětí se dveře otevírají.

„Austine, říkal jsem si, že tě vyzvednu. Abys nám hned první den nezapsal!" Vchází smějící se Josh a hned mě plácá po rameni.

„Ale jak tak koukám, tady se někdo těší."

„No, já..." Nevím, co říct. Opravdu se tak těším, beru to jako druhou šanci a nechci propásnout příležitost, nebo jen nechci zklamat Davida, který to pro mě zajistil. Ztrácím se v myšlenkách, ale po probdělé noci se není co divit.

„To jsou dveře k nám. Nemusíš to obcházet jako včera. Ona ti to Grace neřekla?" Vysvětluje si mé mlčení Josh po svém. A tak jak mu ruka zůstala na mém rameni, vycházíme ven. Nezamykám. Pevně doufám, že tady na ‚venkově' se nekrade a jak jsem včera zjistil, tady asi nezamykají vůbec.

Netrvá nám dlouho a stojíme před dveřmi servisu. Je chvilka před osmou, přesto už jsou téměř všichni vevnitř. S Rorym a Thomasem jsem se seznámil už včera, tak jako s tou hvězdou, která se tváří, jakoby snědla všechnu moudrost světa. Zbývá tedy už jen jediný pracant v servisu, kterého ještě neznám. A tím je Stephan. Zatím tu není, tak mi jde Josh ukázat, kde co je a jak to tu funguje.

Netušil jsem, že hned první den dostanu na starost celou motorku. Předpokládal jsem, že si mě Josh oťukne, co umím a co zvládám, ale ne. Jen co mě seznámil s tím, že kluci makají na autech a my dva tu jsme na motorky, svěřil mi jednu z krásek, co tu stály. A už od začátku jsem ve svém živlu. Tohle se prostě nezapomíná. Jsem do práce tak zabraný, že ani neslyším Thoma, jak na mě křičí. Reaguji, až když mi klepe na rameno.

„Nechceš se hned první den sedřít, že ne?" Směje se a kroutí u toho hlavou.

„To bych nemusel. Děje se něco?" Zvedám k němu oči a tak si všímám, že tu není sám. Přišla i jeho sestřička, která v ruce svírá nějaký papír.

„Oběd" řekne jen to jedno slovo a mrkne na Grace. Ta mi okamžitě vrazí papír do ruky a vůbec jí nezajímá, že ji mám celou od oleje.

„Já..." Chci jí říct, že teď bude celý zamaštěný, ale skočí mi do řeči.

„Vyber si, co chceš k jídlu, budu objednávat." Otočí se na patě a odchází. Sleduji její kroutící se zadek a musím uznat, že postavičku teda má. To se musí uznat. Od jejího zadku se odpoutávám, až když vstupuje na schody. To jí mám z boku a zase vyniknou její pěkně pevný prsa. Těch jsem si všimnul už včera, když na sobě měla obtažené tílko. Bude peklo, jestli se tady bude producírovat každý den. Babu jsem už docela dlouho neměl, a i když tahle není zrovna moje favoritka, koukat se na ní dá. Sklápím oči k papíru v ruce a až teď mi dochází, že jsem se nezeptal, do kdy si mám vybrat a jestli jí to mám jít říct tam k ní nahoru, nebo přijde zase dolů. Jsem zmatený a to i tím, že papír s nabídkou už je od oleje pěkně označkovaný. Rychle si tedy vybírám něco k jídlu, doufaje, že mi to bude chutnat. Jo, jo, kde jsou ty časy, kdy jsem chodíval do vybraných restaurací a byl tam víc než doma.

Pokládám šroubovák, který celou dobu držím v druhé ruce a zvedám se do stoje. Postupně dlaně utřu do nohavic a rozhlédnu se po dílně, kde každý na něčem maká. I Stephan, co mě přišel okouknout hned, jak se ukázal v práci. Pohodový chlapík. Menší, silnější a srandista. Už několikrát se totiž dílnou nesly jeho vtipy.

Nechci nikoho rušit a ptát se na něco, co můžu zjistit sám. Vydávám se tedy po schodech nahoru. Konec konců musím to prozkoumat i tady. A tak zjišťuji, že tu jsou jen dvě kanceláře. Jedna je podle nepořádku na stole Joshova, v druhé sedí hvězda Grace. Klepat nemusím, dveře jsou otevřené, tak si jenom naoko odkašlu, abych upoutal její pozornost.

„Už mám vybráno."

„Super, co to bude?" Ani se na mě nepodívá. Jen cosi cvaká do počítače. Nadiktuji mnou vybrané jídlo a čekám, co bude dál. Jestli mi k tomu něco řekne, nebo jestli to tím skončilo. Připadám si jako blbec.

„Austin, že jo?"

Ptá se mě na jméno? Ksakru, ona si ho nepamatuje, nebo dělá hlupačku, jen aby mě zaujala. Přemýšlím, zatímco ona mluví.

„Austine, já to teď objednám a do půl hodinky to Matt přiveze. Kluci většinou jí dole, nebo venku, ale pokud ti to přijde nevhodný, klidně si s tím jdi domů. Táta to neřeší."

Usmívá se? Bože, já se z tý holky zblázním. Nejdřív se ani nepodívá, pak dělá, že si nepamatuje jméno a teď mi ochotně vysvětluje, jak to s obědama chodí? Sním, či bdím? To bude tou probdělou nocí. Určitě.

Párkrát zamrkám, kývnu na srozuměnou a už chci pozvednout nabídku, nebo to, co z ní zbylo, když mi snad čte myšlenky.

„Vyhodit."

„Jo" zmůžu se na jedinou odpověď. Zmuchlám list do kuličky, vyhodím do koše a kráčím si to zase po schodech dolů.

„Tak, tohle by bylo."