Mrzák ✔

39. Chci tebe

Austin

Dnešek stojí za houby. Vím to, přesto se pořád snažím. Nejen, že jsem začal dýl, ale ještě se mi hlavou honí to, co mi Grace řekla. Myslela to vážně s tím, že chci volnost?

„Kurva" zanadávám, když v zatáčce dostávám smyk, který se mi naštěstí daří vybrat. Dojíždím kolo v podstatně nižší rychlosti než bych měl a zastavuji v boxu.

„Austine, necháme toho. Dneska jsi nějak mimo." Dostávám ránu do helmy od Davida. Kývnu na srozuměnou, slezu z motorky, kterou si přebírají mechanici a jdu do zázemí. Sedám na lavici, helmu pokládám vedle sebe a hlavu skláním do dlaní. Proč? Proč je najednou taková. Rachel říkala, že se to někdy v těhotenství stává, že je ženská přecitlivělá. Ale tohle? Vždyť pomalu popírá všechno, co jsme spolu vybudovali. Miluju ji, miluju ji celým svým srdcem, stejně tak jako Kulíška i to nenarozené, tak proč?

Mučím sám sebe v myšlenkách, jestli jsem nemohl něco udělat jinak, líp. Něco, co by ji třeba tolik nerozhodilo, nenaštvalo, ale nepřicházím skoro na nic. Našlapuju kolem ní jako kolem časované bomby a doufám, že tohle celý odezní společně s porodem. Dneska doktor říkal, že mimino je v podstatě připravené. Ty zbývající dva týdny se prý jen dopeče. Jo, přesně takhle to řekl. Ukázal nám ho na monitoru, nechal poslechnout srdíčko, ale co to je, neřekl. Prý si máme počkat.

„Austine, všechno dobrý?" Sedá si vedle mě David. O všem ví, Rachel mu to prozradila. Takže mi už párkrát nabídnul pár rad, ale musím přiznat, že moc nepomohly. Holt je každá ženská jiná.

Kývnu. „Moc ne."

„To bude dobrý." Poplácá mě po zádech. „Kdybych ti mohl..."

„Nemůžeš." Skáču mu do řeči. „Dneska to bylo... byly jsme u doktora, a když jsme se vrátili domů, vyčetla mi, že jezdím, že si ji nechci vzít a hlavně, že tam s nimi nejsem." Narovnám se, opřu o zeď, rukou si prohrábnu vlasy a pak se podívám na Davida.

„Ona má pravdu Davide. Mám rodinu a nejsem s ní. Kurva ona má pravdu!"

„Austine."

„Ne. Motorky miluju, sám víš, že je to celý můj život a nic jsem nechtěl v životě víc, ale teď mi došlo, že co jsem od nich měl dostat, dostal jsem. Jasně, kdyby nebyla bouračka, mohl jsem ještě jezdit. Ale jak bych žil? Motaly by se kolem mě holky podobný Nancy, kterým šlo jen o to, být s někým slavným. Dřel bych na trénincích, na trati, měl možná úspěch, ale neměl bych ho s kým sdílet. Měl bych prachy, ale neměl je s kým užívat. Komu dělat radost. Víš, tou bouračkou jsem dospěl. Teď vím, že je pro mě Grace s dětma víc, než motorky."

„Austine." Znovu vysloví mé jméno, ale ani tentokrát ho nenechám říct, co chce.

„Vezmu si jí. Vezmu, nechci o ni přijít jen kvůli tomu, že jsem srab a nechci se vázat. S ní chci zestárnout a chci, aby nosila moje příjmení. Bude moje. Jo, bude." Spokojeně se usměju.

„Austine, jsem na tebe hrdej a vaši by jistě byly taky." Konečně má David prostor. Podívá se na mě takovým tím otcovským pohledem a obejme.

„Vím, že jsi s tím měl hodně práce, ale půjde se nějak vyvázat ze smlouvy?"

„To vyřešíme." Po téhle odpovědi jsem klidnější. Ale hned mi dochází, že když jsem prohlásil, že si Grace vezmu, myslel jsem to smrtelně vážně. Oznamuju Davidovi, že potřebuju do centra a během pár minut jsme na cestě. Nechávám si zastavit před klenotnictvím, a zatímco David parkuje, mám před sebou několik plat prstýnků. Všechny jsou tak nádherné, že nevím, který vybrat. Grace je výjimečná žena a tak chci taky tomu odpovídající prsten. Nakonec se rozhoduji pro prstýnek, který má vepředu decentní symbol nekonečna a na jedné z linií kamínek diamantu. Možná bych mohl koupit něco okázalejšího, ale tenhle jednoduchý vystihuje to, co jím chci vyjádřit. Moji nekonečnou lásku. Nechávám ho uložit do ozdobné krabičky z modrého sametu. Zaplatím a při odchodu se ve dveřích střetávám s Davidem, který sotva popadá dech.