Mrzák ✔

6. Parchante!

Grace

Je možný, že mě takhle vytáčí? Vždyť jsem tam šla jen pro mamku, tak proč jsem tam potom zůstala stát, jak solnej sloup?

Tak nad tímhle teď přemýšlím celé dva dny. Austin po mě potutelně pokukuje a já při každém takovém pohledu zpanikařím. Připadám si jak žíznivá puberťačka, o kterou se zajímá první kluk. Jenže je tu několik ale. On se o mě nezajímá, on mě chce jen vytočit. A ani já o něj nemám zájem. Mám přeci Tonyho. To mi připomíná, že si se mnou dneska zase domluvil schůzku u Carmen.

Mrknu na hodiny, co mám na obrazovce počítače a s úlekem vyskakuju z křesla. Mám zpoždění. Cestou ke dveřím prohrábnu prsty vlasy, vezmu kabelku a už pádím po schodech dolů. Jenže až na skútru mi dochází, že jsem se nezeptala, co kdo chce k obědu.

„Do prčic!" Stavím skútr na stojan, slézám z něj a i s helmou na hlavě běžím zase po schodech nahoru. Cítím na sobě pohledy všech přítomných, ale nic si z nich nedělám. Holt to jednou přežiju.

V kanclu popadnu na stole papír s vytištěnou denní nabídkou a pádím zase dolů. Bývalý profesor tělocviku by mě pochválil. Běh po schodech považoval za nejlepší pohyb pro líné študáky.

Pod schody se zastavuju a doslova křičím, co si kdo dá. Rychle čtu jaký mají výběr, a místo značek u jednotlivých jídel si natrhávám kraje papíru. Nahoru pro tužku už neběžím. Skládám papír do zadní kapsy džínových šortek a jsem na odchodu. Jenže nebyl by to Austin, aby mě opět nezastavil. Naštvaně se otáčím a nad jeho poznámkou, abych jela opatrně, mi začíná vřít krev. Vidí, že spěchám a bude takhle zdržovat.

Výhoda dvou starších bratrů spočívá v tom, že vás ohledně aut, motorek a v mém případě skútru naučí úplně všechno. Tudíž i to, jak se co nejrychleji a nejbezpečněji dostat tam, kam chcete. Cestu od nás ke Carmen si tak dneska můžu zapsat jako tu nejrychlejší.

„Ahoj" mávám na Carmen, stojící za barem a podávám jí papír s objednávkami. Budu doufat, že to pochopí a jdu si sednout k Tonymu. Zase sedí vzadu u okna, ale tak nějak jinak. Docházím až k němu, chci si sednout, ale on vyskočí, pozdraví a dá mi polibek.

„Uf" vypadne ze mě překvapeně. Na tohle už jaksi nejsem zvyklá. Přesto se na něj usměju, neb mě to těší. Že by se vrátil do doby našich začátků? Polibek na přivítanou, no to už tu dlouho nebylo.

„Objednal jsem ti tu jedničku, nevadí?" Natáčí ke mně jídelák. Pohlédnu na jedničku, odsouhlasím, že nevadí a dál sleduji kluka naproti mně. Je to opravdu Tony? Nevyměnili mi ho? Kdybych chtěla zapátrat v paměti, kdy jsem jen tak dostala pusu, bylo by to hodně těžký.

„Stalo se něco Tony?"

Možná jsem ho svou otázkou překvapila, přesto mě několik minut přesvědčuje, že se nic nestalo. Jenže mě to pořád vrtá hlavou. Tohle není jen tak.

Najíme se a jsem překvapená zase, protože sedí a čeká, až dojím i já. Tak tohle se mi už vážně nelíbí. Za tím něco bude.

„Tony!" Chci se na něco zeptat, ale jsem umlčena dalším polibkem a příslibem, že se večer staví. Jen tupě kývnu. Jenže to mu stačí. Líbne mě do vlasů, otáčí se a mizí na ulici.

Jsem ztracená jako Alenka za zrcadlem. Do aktuálního světa mě dostává až Carmen, která mi donáší obědy pro kluky. Jako omámená se zvedám a odcházím.

Celý zbytek dne mi nejde Tonyho chování z hlavy. Ksakru, vždyť se známe tak dlouho. I kdyby mu někdo promluvil do duše, i kdyby si to uvědomil on sám, tohle prostě není pochopitelný a hlavně uvěřitelný. Taková změna, po tolika letech, v tom stoprocentně něco bude.

A i přes to, že jsem jak nevěřící Tomáš, se večer osprchuju tím nejvoňavějším sprcháčem. Vytahuji si z šatníku lehký župánek a nervózně přecházím po pokoji. Tony málo kdy chodí hlavním vchodem. To snad jen ve dne, nebo před našima. Na noc za mnou leze přes balkon. Za ty roky už žebřík zarostl břečťanem a tak je velice snadné se ke mně nepozorovaně dostat. Jen doufám, že ten pode mnou něco nepráskne.

„Grace, zlatíčko!"

Prudce se otáčím, přímo do Tonyho náruče. Objímá mé tělo, rty tiskne na ty mé a okamžitě začíná líbat. Zavírám oči a užívám si tenhle sen. Župánek o pár chvil končí na zemi, společně s jeho oblečením. Toužím po jeho těle. Pomalu se přesouváme k posteli, na kterou mě pokládá jako princeznu a sám si nade mě kleká. Vždycky byl dominantnější, ale to mi vůbec nevadí. Hladíme jeden druhého, vychutnáváme si ty kouzelné chvíle, kdy jsme jedno tělo, jedna duše. Přesně ví, co mám ráda, co mě rozpaluje. Takže když rty obemkne bradavku a hraje si s ní, je to jako zmáčknout tlačítko start. Když tou svou horkou pusou přejede o kousek níž a jazykem mi krouží kolem pupíku, je to jako přidávat plyn. A když sjede ještě níž, a rozehraje tam šachovou partii, nemám šanci vyhrát jinak, než bouchnout v cíli. To Tony miluje. Miluje, jak se svíjím, jak nemůžu popadnout dech, jak šeptám a prosím o milost.

Jen co se trošku vydýchám, jdu mu to vynahradit. To zase miluju já. Když ho mám ve své moci, když já určuju, jestli už bude konec, nebo ne. Miluju si s ním hrát. Beru ho do ruky, do pusy a něžně mu tu jeho chloubu opečovávám. Jenže taky miluju, když je ve mně. A to dnes chci. Takže si na Tonyho sedám obkročmo a pomaličku se posouvám k jeho rozkroku. Nasedám, zakláním hlavu a Tonyho ruce se objevují na mých prsou. Nemá tuhle polohu rád, nemá věci pod kontrolou a tak vím, že mě za chvilku přetočí, takže se jen párkrát zhoupnu a jsem to já, kdo leží na zádech.

Jedno se musí Tonymu přiznat. Umí sex protahovat, takže z něj máme oba maximální maximum. A až když se oba doslova klepeme vzrušením, počká, až se udělám já a poté ještě několikrát přirazí a i on končí v oblacích.

Ráno se probouzím jako první. Jsem naučená vstávat do práce a i když je dnes sobota, jsem vzhůru. Chvilku se dívám na Tonyho, jak mu vlasy padají do obličeje, a přemýšlím, že ho vlastně mám pořád ráda. I po těch letech, i po tom jeho chování.

Ve sprše si vesele zpívám a poté se i s turbanem na hlavě přesouvám do kuchyně, kde připravuji kávu i Tonyho oblíbená míchaná vajíčka k snídani. Všichni ještě spí a já jsem rychlá, takže se nikdo nic nedoví.

Během pár minut mám hotovo. Vše rovnám na tác a těším se, jak si po dlouhé době dáme snídani do postele. Vycházím schody, loktem si otevírám a potichoučku jdu k posteli. Už mi chybí snad jen čtyři kroky, když se Tony, který nemá šanci mě vidět probouzí, a jeho první slova mě moc netěší.

„A do prdele!"

Vylítne z postele jako by ho střelili a zběsile se obléká. Stojím s tácem v ruce a snažím se to pochopit. On není rád?

„Tony, stalo se něco?" Odvážím se promluvit, jelikož si mě stále nevšimnul. Tentokrát zamrzá v pohybu on. Vypadá to, že počítá do desíti, nebo do sta a pak se otáčí. Už z jeho očí je patrné, že tu fakt něco nehraje. A já bláhová si myslela, že se všechno vrátilo k lepšímu.

„No, víš... Grace..." Leze z něj jak z chlupaté deky.

„Já jsem se zamiloval a včera jsem se přišel rozejít. To co se stalo, byl omyl. Promiň." Pokrčí rameny, jako by to bylo něco bezvýznamného.

„Zamiloval? To jako vážně Tony?" Cedím přes zuby a jdu pomalu k němu. Jenže Tony se srabácky otáčí k balkonu, kde mizí u žebříku. I s tím tácem, co pořád držím v rukou, jdu na balkon za ním. Jenže už ho vidím dole. S drzým úsměvem na mě houkne, že se omlouvá, pohledem sjede ode mě dolů a zdrhá pryč. Cítím slzy na tvářích a neskutečný vztek. Pouštím tác z rukou, nehledě na to, kam dopadne a z plných plic na něj ještě zařvu: „parchante!"