Mrzák ✔

21. Plány

Austin

Týden se sešel s týdnem a Grace na mě čím dál tím víc naléhá, že musíme o miminku říct rodičům. Podle jejích výpočtů i podle doktora je na konci třetího měsíce a to je prý dost velká jistota, že už se nic špatného nestane. Podle obou, Grace i doktora, nejvyšší čas vylézt s pravdou ven. Kroutím se jako žížala, tahle tajemná situace mi zatím vyhovuje. Mám totiž neblahé tušení, že až budou Graceini rodiče vědět, co se děje, budou čekat žádost o ruku, velkou svatbu, nejlépe ještě, než se Grace zakulatí a na to já nejsem připravený. Více méně jsem o svatbě nikdy nepřemýšlel. Vždyť já se ani ženit nechci. Miluju jí, snesu jí modrý z nebe, jen ať po mě nechce svatbu. Vždyť se dá v poklidu žít i tak. Na psí knížku. Navíc by se určitě musela sepsat předmanželská smlouva, se všema těma úmluvama coby - kdyby, což je spousta papírování pro nic za nic. Nejde mi o peníze, klidně je Grace převedu na účet, pokud si to bude přát, ale svatbu určitě ne.

Nervózně poklepávám prsty do kolen, donekonečna přepočítávám kostičky na šedé podlaze a přemýšlím. Sedíme s Grace v čekárně doktora Hopkinse a čekáme na prohlídku s ultrazvukem. S tím ultrazvukem, po němž jsme se rozhodli, že vše povíme. Grace vyloženě řekla: „až Kulíška uvidím." A já teď nevím, jestli se víc těším, že poprvé uvidím své dítě, nebo bojím, že bude nutně následovat to, co jsme dohodli.

„Klid" usmívá se na mě Grace a ruku pokládá na tu mou. Příjemně hřeje a do mého těla vysílá dávku uklidnění.

„Jak můžeš být tak klidná?" Vzhlížím do jejich očí, které mě hladí pohledem.

„Všechno je v pořádku, proč bych nebyla." Pokrčí rameny jakoby nic. Chce ještě něco dodat, nadechuje se, ale v tom vystupuje ze dveří sestřička a zve nás dovnitř.

Postavím se, hluboce vydechnu a následuji tu svou princeznu do jámy lvové. Tak to připadá mě. Vstoupit, pozdravit, sednout, sledovat Grace, jak se za paravanem svléká, ulehá na lehátko, jak přes ni sestřička přehazuje nějaký bílý prostěradlo... počkat, na co jako? Valím oči na ten sled událostí a snažím se pochytit všechny informace, kterým ale vůbec nerozumím. Spousta odborných výrazů, až se konečně dočkávám toho, proč tu jsem. Obrázek mimina.

„Tak pojďte tatínku, pojďte se podívat na to vaše dílo!" Povzbudivě na mě kýve doktor a tak se zvedám a stoupám si vedle Grace. Chytám ji za ruku, tak nějak cítím, že to bude emotivní okamžik a sleduji obrazovku, kde se absolutně nevyznám. Jenže doktor Hopkins není žádný nováček, ale starší muž, takže má s novopečenými otci, kteří na malé obrazovce poznají jen černou a bílou barvu určitě své zkušenosti. Vše komentuje, ukazuje a já se po malé chvilce začínám v černobílém obrázku orientovat.

„Zlato" tisknu si Grace ve výtahu těsně k sobě a líbám na čelo. Doktor nám vystavil těhotenskou průkazku, vytisknul obrázek a byli jsme propuštěni. „Udělala jsi ze mě nejšťastnějšího chlapa na světě. Víš to?"

„A ty ze mě nejšťastnější ženskou." Usměje se na mě.

Než stačí výtah cinknout v přízemí kliniky, máme plán, kdy a jak to oznámíme doma. Musíme se na to psychicky připravit a začneme hned v cukrárně nedaleko. Vycházíme před budovu, Grace beru kolem ramen a naše kroky se ubírají vlevo.

„Stejně je ten náš Kulíšek nádhernej, viď?" Sleduje Grace fotku miminka a láduje se dortem. Řekl bych, že se její apetit den ode dne zvětšuje. Nebo má tasemnici, jedno z toho. Líbnu jí na tvář a přitakám. Taky jsem z toho malinkého človíčka celý unesený. Nikdy jsem na otcovství nepomyslel a tak mě to teď válcuje jako tank.

„A jaký mu dáme jméno?" Otáčí se na mě Grace. „Máš nějaký vysněný?" Vloží do pusy sousto, zamává mi vidličkou před očima a zase pokračuje. „Já bych chtěla kluka, i když holka by taky nebyla špatná, ale první by měl být kluk. A jmenoval by se Chris. Chris jako Christian, víš?"

„A není na jméno ještě brzy?"

„Ne, není." Praví rozhodně a trvá na tom, abych se vyjádřil i já. Lovím v paměti nějaká jména, co by se mi líbila, ale nic mě nenapadá. Valentino? Jako Valentino Rossi, můj vzor. Ne, to by bylo směšný, takže mám jen jméno, pro holku. Líbí se mi Bibien. To byla máma.

„Tak co, nic?"

„Bibien... to bylo jméno mámy." Otáčím rychle hlavu na druhou stranu, protože mi hrkly slzy do očí. Dlouho jsem na mámu nemyslel. Jenže Grace si můj pohled natáčí zpět. Laskavým pohledem mě pohladí a políbí.

„Krásné jméno."

Zbytek naší návštěvy v cukrárně probíhá téměř v tichosti. Ne že bychom si neměli co říct, ale moje vzpomínka na mámu nás přesunula do našich niter. Domů se vydáváme až kolem šesté večerní a cesta z Lufkinu utíká rychle. Jen co zaparkujeme před domem a chceme nepozorovaně zmizet ke Grace nahoru, slyšíme vyčítavý hlas z kuchyně.

„No to je dost, že jste tady!"

Zastavujeme se v pohybu a přemýšlíme, jestli rychle zbaběle zdrhnout nahoru. Nebo, zvednout hlavu a nakráčet do kuchyně, kde jak oba tušíme, sedí celé osazenstvo domu u večeře. Nějak jsme ten čas neuhlídali a tak volíme druhou možnost. Chytám Grace za ruku, vydechnu odhodlán ke všemu a vykročím.

„Ahoj" pozdravíme oba dva, přejíždějíc očima z jednoho na druhého. Zdá se, že tu nepanuje až tak dusná atmosféra, jaká se z první věty zdála. A než stačíme něco říct, ba i dojít až k nim, ujímá se slova Josh.

„Tak, oba sednout a myslím, že nám chcete něco říct. Nebo se mýlím?" Zvedne obočí tak, až mám strach, aby se mu nespojilo se zbytky vlasů. A zatímco Josh se tváří napůl přísně, Rory s Thomasem a Kiarou zvědavě, April se potutelně usmívá. Při pohledu na ní, začínají koutky cukat i mě. Uvědomuji si, jak je to pro Joshe důležité a vážné, ale mě dochází, že celý náš plán, kdy a jak vše oznámit teď bere definitivně za své.

Jó plány, nikdy nevyjdou.

Pokládám svou ruku, v které stále držím tu Gracinu na její stehno, kouknu jí do očí a pak svůj pohled věnuji už jen Joshovi, který nás sleduje.

„Austine, já čekám..."

„Miluju Grace" pokrčím rameny a jedním dechem doplním „a čekáme malé."

U stolu se ozve nezvyklý šum, Thomas se dokonce zakuckává, a od Roryho, který sedí hned vedle, dostávám herdu do zad.

„Ty bejku!"

A zatímco mě si dobírá pravá půlka stolu, Grace rozptyluje tu levou. Hlavně Joshe.

„Hele, tohle je náš Kulíšek, že je nádhernej tati?"