Mrzák ✔

24. Království

Grace

„Jsi moje zlatíčko, víš to?" Nakláním se k Austinovu uchu, kde ho jemně kousnu. Ruce obmotám kolem krku a s radostí poslouchám, jak souhlasně mručí. Ještě chviličku ho pokouším šeptáním do ucha a poté obcházím sedačku a sedám vedle něj. Dodělá něco na protéze, odloží ji stranou a dává se do mazání pahýlu. Natáhnu se pro mast, kterou drží v ruce, ukazujíc mu, ať se položí. Vím, že to nemá moc rád, ale jednou je můj chlap, tak se tomu nevyhne.

Zašklebí se, zapře do rohu sedačky, levou nohu mi hodí za záda a ten kousek pravé si opírá o má stehna. Povzbudivě na něj mrknu, naberu prsty mastičku a opatrně přejíždím po zjizvené kůži. Po chvilce cítím, jak se uvolňuje. Oči má zavřené, hlavu mírně zvrácenou dozadu, tak jak mu vyšla na okraj sedačky, ale mě víc upoutává rozepnutá košile a z ní vykukující hruď. I tam se nachází několik jizev, ale hlavně tetování, které si tak ráda prohlížím. Znám je už nazpaměť, přesto je musím vidět zas a znova. Přejíždím prsty po celém stehně k tříslům, kam se táhne jedna dlouhá jizva a pokračuji o kousek výš už po tetování. Austin se mírně zachvěje. Už několikrát jsem si všimla, že mu není dvakrát příjemné, když mu přejíždím po jizvách, obzvlášť těch na hrudníku. On je nenávidí, já je miluju. Jsou jeho součástí, a i když značí starý život, který tak miloval a nebýt té nešťastné nehody, závodí dál, nic už nezmění.

„Grace..." Zabručí, když se dostanu k největšímu spletenci jizev na hrudi. Na mou ruku položí tu svou, čímž mi zabrání v dalším pohybu.

„Miluju tě, Austine" Nakloním se co nejvíc a tam, kam dosáhnu, mu dám pusu. Zlíbala bych celé jeho tělo. Jizvy, tetování, každičký milimetr, jen aby věděl, že mi to nevadí. Že je pro mě důležitější to, co má uvnitř, v srdci, ale to už jsem dělala několikrát. A i když to Austin ví, má chvilky, kdy o tom pochybuje.

„Já tebe taky miluju, zlatíčko moje" pohladí mě po vlasech a už narovnaný opírá své čelo o to mé.

„Já vím, že to myslíš dobře Grace, ale mě..."

„Šššš..." utínám jeho větu. Cítím z ní smutek a tak nechci, aby pokračoval. Místo toho mu dám velkou pusu, kterou bych mohla prohloubit do spalujícího polibku a následného milování, ale dnes ne. Ne v téhle náladě. Pohladím ho raději po tvářích, dám ještě jednu pusu a poté se posunu o kousek níž a položím svou hlavu do jeho klína.

Ihned mi přistává ruka ve vlasech, které lehkým dotekem víská.

***

Ráno se probouzím hodně brzy a moje první cesta vede do ledničky. Přišla jsem na to, že když hned po probuzení něco sním, není mi potom tak špatně. Hlavně že všude píšou, že se ranní nevolnosti týkají převážně prvních třech měsíců. Jsem ve čtvrtém a skutek utek.

„Kdopak se nám tu tak cpe, takhle po ránu?" Směje se na mě Austin, který s berlemi míří do koupelny.

„Kulíšek" odpovídám, ještě než za ním zaklapnou dveře. Bláznivě se své odpovědi zasměju a do pusy po paměti strkám další kousek okurky.

Na zpáteční cestě už usedá Austin vedle mě a dělá si legraci, že to svádím na Kulíška. Pokrčím rameny, že já ne a sleduji, jak mi drze uzobává z talíře, na kterém po chvilce není ani kousek. Líbne mě na tvář a s poznámkou, že je ještě hodně brzy, se zvedá a jde zpátky do ložnice. Já dopíjím džus a mířím za ním.

O víkendu je přeci dovoleno lenošit.

Když se probouzím podruhé, jsem v posteli sama. Smutně se rozhlížím po prázdné druhé půlce, která už je pěkně studená. Bůh ví, kdy Austin vstával. Párkrát se převalím se strany na stranu, pohladím břicho, popovídám si s Kulíškem a konečně vstávám. Cestou do obýváku několikrát zívnu, jako bych dneska vůbec nespala. Začíná mě to těhotenství nějak zmáhat.

„Dobré ráno" přitáčí se ke mně Austin, líbaje mě na tvář. Než se stačím rozhlídnout, je zase u plotny. Zarazím se v pohybu a kontroluji, jestli jsem se nepřehlídla.

Ne, opravdu stojí u plotny a cosi míchá na pánvi.

„Ty vaříš?" Vypadne ze mě nevěřícně.

A stejně nevěřícně se na mě Austin otočí. Pohodí pohledem na hodiny, kam kouknu i já a v tu chvíli mi to dojde. Ono už je půl dvanácté! Jsem v šoku podruhé. Přišourám se k barové sesličce, na kterou sednu, rukou podepřu hlavu a mlsně se zadívám na chlapa přede mnou. Je můj a je na něj ták hezký pohled. Kraťasy posazené na bokách a tričko bez rukávů, které bych nejraději teď hned roztrhala, jak mě rajcuje. Mráz mi přejede po těle a blažený úsměv po tváři.

Nakonec musím uznat, že to není zase tak špatné, přispat si, přijít téměř k hotovému a ještě moct slintat nad kuchařem.

Když po několika minutách Austin servíruje, šok se dostavuje potřetí. Doufám, že dnes naposled, nebo bych z těch překvapení mohla ještě předčasně porodit.

Pokládá přede mě talíř plný zeleniny, několika kousků brambor a masa, co nádherně voní. Už teď vím, že mi to bude chutnat.

A taky že jo. Každé sousto si vychutnávám, jakoby to byla poslední odsouzencova večeře, až pomalu přeslechnu Austina. Musím otevřít oči ze svého žracího orgasmu a soustředit se na to, co mi ještě jednou opakuje.

„Mluvil jsem s Waltonem a říkal, že už čeká jen na ty tvoje návrhy."

„Kdo?" Svraštím čelo.

„Walton, miláčku. Majitel stavební firmy, která nám postaví tvoje království." Cpe si další sousto do pusy a u toho na mě stíhá mrkat. „Jen už potřebuje nějaký nákresy, aby se mohly udělat stavební plánky."

Polknu, nadechnu se a se smíchem zase vydechnu. Austinovi totiž kouká z koutku pusy paprika a vypadá jak polovičatý upír. Když jí konečně nasouká dovnitř, nadechuji se podruhé.

„Tak zaprvé, bude to naše království." Zdůrazním to naše. Budeme tam přeci bydlet všichni, tak jaképak moje. „A zadruhé, už jsem všechno promyslela do posledního detailu. Ani nevíš, co ve mně je." Mrknu zase já na něj.

„Ale vím, Kulíšek."

„Jo, ten taky" rozesmívá mě. „No a když už jsme utoho, jsem si tak říkala, že se nechci vdávat s bubnem, takže to necháme až po porodu. Nebude ti to vadit, že ne?"