Neměli to vědět |HP|

Prolog

Ahoj jmenuju se Clarke a tohle je můj příběh...nebo něco takovýho

Je to už nějaký ten pátek co mi přišel dopis z mé vysněné školy. Škola čar a kouzel v Bradavicích. Zní to až neuvěřitelně. Aby jste lépe pochopili, kdo jsem rychle vám to shrnu.

Narodila jsem se do kouzelnické rodiny, bohužel moji rodiče zemřeli, když bojovali proti "vy víte komu" a tak se mě ujal můj kmotr Severus Snape. Podle slov nejednoho studenta nejděsivější profesor v Bradavicích. Ve skutečnosti je to ten nejlepší táta, kterého bych si mohla přát. Beru ho jako svého otce kterého jsem nikdy neměla. Prakticky už jím i je, jsem zapsána jako jeho pokrevní dcera a vůbec mi to nevadí. Vyrostla jsem v jeho historkách o krásné Lily Evansové. Často mi říkal že kdybych neměla otcovi hnědé vlasy tak by nás od sebe ani nerozeznal.

Asi už jste pochopili kdo byli moji skuteční rodiče. Ano byli to Lily a James Potterovi. Kromě táty, tím myslím Severuse Snapea, a Brumbála to v Bradavicích nikdo ani netuší. Je to kvůli tomu abych byla v bezpečí. Kdyby se pán zla dozvěděl, že Harry nebyl sám, že měl sestru dvojče, tak by pravděpodobně šel i po mě.

V prvním ročníku mě moudrý klobouk zařadil do Zmijozelu, nejsem však úplně typická zmijozelská studentka. Moje nejlepší kamarádka byla už od druhého ročníku Ginny Weasley. Její rodina se pro mě stala druhou rodinou. Přece jenom po letech strávených většinou v Bradavicích je příjemná změna cítit se jako doma. Nijak jsem netrpěla to ne. Měli jsme s tátou krásný malý domeček, ale vetšinu času musel být táta v Bradavicích a učit, takže jsem tam trávila velkou část svého dětství.

Flashback:
,,Clarke Snape" zvolala ředitelka Nebelvírské koleje
Vyšla jsem směrem ke stoličce a než jsem se posadila věnovala jsem ještě jeden nejistý pohled mému otci.
,,Hmm ty jsi velmi zajímavá čarodějka" zamyslel se moudrý klobouk ,,jsi chytrá v Havraspáru by jsi jistě zapadla. Jsi však také velmi laskavá a oddaná těm co miluješ, Mrzimor by také mohl být tvým domovem." Nikdo nic nechápal všichni čekali že mě klobouk bez zaváhání pošle do koleje s hadem ve znaku ,,Tvoje krev mluví jasně, jsi velmi statečná a odhodlaná. I v Nebelvíru by jsi jistě našla své místo" celá velká síň si začala něco šeptat. Proč ten blbej klobouk mluvil zrovna o mé krvy? ,,Co ti však nikdo nezapře je tvoje síla, odhodlání a schopnost být vedoucím. Proto tě posílám do Zmijozelu!" zakřičel Moudrý klobouk a já si oddechla. Celý Zmijozelský stůl začal hlasitě tleskat a pískat.
Sedla jsem si vedle platinově blonďatého chlapce. Nemusel se mi představovat, moc dobře jsme se znali.