Neměli to vědět |HP|

9.

Po přeměňovaní následovalo ještě několik hodin a pak už nás konečně čekal oběd.

,,Mít dějiny s tím blbým duchem těsně před obědem by mělo být zakázaný" stěžuje si Theo, který se k nám připojil hned po první hodině ,,ta hodina byla tak dlouhá!"

,,Lepší než lektvary bych měl chuť mu to tam všechno sníst" přidá se k němu Draco

Se smíchem všichni dorazíme do Velké síně kde se najíme a společně vyrazíme do sklepení na poslední hodinu.

,,Jé my letos máme lektvary s nebelvírem?" Řeknu nadšeně ale očividně jsem jediná z naší skupinky, která z toho ma radost.

Kývnu směrem k Hermioně a klukům na pozdrav.

,,Mio? Můžu si přisednout?" Zeptám se své nebelvírské kamarádky, která sedí v lavici sama

,,Jasně sedej" odpoví mi s úměvem a sundá svoji tašku z vedlejší židle ,,Čekala bych že budeš sedět s někým z nich" kývne směrem ke skupince se kterou jsem přišla

,,Já myslím že to beze mě přežijou" zasměju se

V tu chvíli se rozrazí dveře a objeví se v nich můj otec. Přesný jako hodinky...jak jinak. Vždycky si potrpěl na dramatické příchody. To jsem od něj asi převzala.

Výhoda toho sedět s Hermionou je ta že se mě na nic neptá a dává pozor. Což mi vyjovuje.

~~~

Po hodině jsem se sbalila a chtěla jsem jít do společenky. Zastavil mě ale mužský hlas ,,Clarke potřebuju s tebou mluvit" ozve se táta

,,Jasně" usměju se a myšlenku na knížku a teplý čaj přesunu na později

,,Než na to zapomenu, potřeboval bych pomoct přípravou několika lektvarů. Jak je začatek roku tak vůbec nestíhám"

,,Pomoc s přípravou předpokládám znamená, že to mám udělat sama" zasměju se ,,Není problém zítra se na to vrhnu"

,,Děkuju si můj poklad" řekne a dá mi pusu do vlasů ,,A teď to důležitější" odkašle si a zvážní ,,mám o tebe srach Clarke. Něco se děje, vím že už jsme o tom mluvili, ale dávej na sebe prosím pozor"

,,Neboj tati budu opatrná" umála jsem se a objala ho

,,Tak jo čekám tě tu zítra mám o jednu hodinu víc než ty takže po ní tady?" Zeptal se když jsme se odtáhli

,,Ty už máš nastudovanej můj rozvrh?" Zasmála jsem se ,,Budu tady neboj" s těmito slovy jsem odešla.

Namířila jsem si to do zmijozelských komnat kde jsem se převlékla vzala rozečtenou knížku a vydala se směrem do kuchyně. Když jsem byla u obrazu s ovocem pohladila jsem hrušku a vstoupila dovnitř.

Nacházela se tam rozlehlá kuchyně. Kolem ploten pobíhali domací skřítci. Tohle místo jsem milovala, objevila jsem ho když mi bylo 5let a viděla jsem z Brumbálovi pracovny vycházet podivné stvoření. Tím stvořením byl jeden z domácích skřítků. Následovala jsem ho až do kuchyně. Byla jsem úplně zmatená. Nechápala jsem co se děje dokud mi to jedna skřítka nevysvětlila. Od té doby jsem tam chodila vždy pro něco dobrého.

,,Dobrý den slečno Clarke. Co to bude?" Přívítal mě vřele jeden ze skřítků

,,Zdravím" usmála jsem se ,,prosila bych jeden mátový čaj"

,,Pro vás cokoliv, hned to bude"

,,Ale ale, kohopak to tu máme?" Ozval se vedele mě zrzek, kterého jsem si do té chvíle nevšimla ,,Co tady děláš?"

,,No to bych se měla spíš ptát ja tebe" zasměju se

,,No já jsem chodím rozhodně dýl než ty" řekne hrdě

Uchechtnu se ,,No jasně"

,,Tady je váš čaj slečno, dovolil jsem si přidat i pár sušenek" řekl skřítek a vykouzlil mi tím úsměv na tváři. Ochota těchto stvoření mě nikdy nepřestane udivovat.

,,Děkuji vám, jste velmi laskavý" řeknu a převezmu si čaj. Vím že mu udělá radost, když se k němu budu stavět jako k sobě rovnému a budu mu vykat.

Otočím se a vydám se směrem na zahradu. Je tam krásně byla by škoda toho nevyužít. Za sebou zanechám obrouvskou kuchyni i zrzka s nechápavým výrazem.

Doufám, že se vám kapitola líbila. S láskou Karolína🤍