Neměli to vědět |HP|

19.

Dnes je sobota a jde se poprvé letos do Prasinek. Těšila jsem se na teplý máslový ležák. S Dracem jsme se už usmířili, ale na společné posezení u tří košťat to pořád nebylo.

Vyrazila jsem proto za Ginny zeptat se jestli můžu jít s nimi.

,,Jasně, aspoň nebudu muset jít sama s bráchama" obejme mě radostí

,,Počkej ty jdeš vlastně poprvé že jo?" Chytnu jí za ramena ,,Tak to musíme jít úplně všude do medového ráje, ke třím košťatům,..."

,,A ke Chroptící chýši" přeruší mě George, který se i s Fredem objeví vedle mě

,,No tak tam mě nedostanete" zasměju se

,,Ale ale tady má někdo strach" pošťuchuje mě Fred

,,Nemám strach jenom mi to příjde zbytečný. Chodit k polorozpadlýmu baráku aby jsi na něj mohl koukat z 50 metrů" vysvětlím mu

,,Jasně naše zmijozelka se přece ničeho nebojí" uchechtne se a já se na něj otočím a bouchnu ho do hrudníku

,,Netvrdím že se ničeho nebojím, ale toho baráku opravdu ne" všimnu si že se drží za hrudník a dodám ,,A nedělej, že tě to bolelo, herečko" zasměju se a otočím se zpátky k Gin ,,Skočím se ještě převlíct a za otcem a pak se sejdem u vchodu platí?" Usměju se na ni

,,Jo jasně" uchechtne se a těká pohledem mezi mnou a Fredem

,,Tak já jdu" sjedu ji nevěřícně pohledem a odejdu ke sklepení

Ve společenské místnosti potkám moji skupinku všichni mi věnují jen posmutnělý úsměv, který mluví za vše. Z chlapeckých ložnic začne scházet Draco a tak se rozhodnu že bude lepší zmizet a vydám se ke schodům.

Zastaví mě však jeho ruka na mém zápěstí ,,Promluvme si, prosím" zahledí se mi do očí

,,Už jsme o všem mluvili, neboj odpustila jsem ti" pousměju se a chci odejít on však moji ruku nepustí

,,Prosím" svůj pohled do mě zarývá tak že to nevydržím a podlehnu tomu nátlaku

,,Dobře, ale pohni si chci se ještě převlíct" povzdychnu si

,,Nemůžem jít nahoru? Budem tam mít větší soukromí" vysvětluje mi, radši už nic neříkám a s prokroucením očí odejdu v jeho doprovodu do pokoje.

,,Tak co potřebuješ?" zeptám se, když zavřu dveře

,,Tebe" vydechne potichu jako bych to snad ani neměla slyšet

,,Prosím? Mě? Jak jako?" Vyvalím na něj otázky

,,Potřebuju zase tu Clarke co je tu vždy pro mě" vzdychne a prochází se po pokoji ,,tu co mi hraje na kytaru a zpívá když je mi nejhůř" pousměje se když přejíždí prsty po strunách nástroje ,,tu co se ke mě chodí vybrečet, tu co přede mnou nic netají" zahledí se zpátky na mě a neunikne mi vyčítavý tón v jeho hlase

,,Draco, ale já jsem pořád tady" povzdechnu si ,,Jsem tu pro tebe, jenže ty ně soudíš za všechno co udělám jinak" sklopím pohled ,,Jako by jsi nechtěl abych byl šťastná s někým jiným" vydechnu slova která mě tíží od incidentu na snídani.

,,Tak to není" vzdychne ,,Jen když vidím jak láskyplně se na ně díváš, nazaslouží si tě. Neví o tobě nic, ale i tak tě dokážou zlomit" slyším že to myslí upřímně

,,Máš pravdu byla bych naivní kdybych si myslela že ne" pousměju se ,,Ale právě proto jsi ty výjmečný. Víš toho o mě nejvíc a stejně jsi mě neopustil" řeknu a obejmu ho

,,Jenom blázen by tě opustil" cítím jak se pousmál a nasál vůni mých vlasů

~~~
Náš emotivní rozhovor trval ještě asi 10 minut. Pak už jsem ho vykopala z pokoje a šla se konečně převléknout.

Vyrazila jsem za otcem, u kterého jsem asi 10x zopakovala, že v úterý půjdu na nitrobranu za Lupinem. Potom mě konečně pustil do vesničky.

Vyběhla jsem na školní pozemky hledala Ginny. Když jsem ji konečně našla rozběhla jsem se její směrem a skočila jí na záda.

,,Štěstí vašich životů právě dorazilo, můžeme jít" směju se. Zrzci na mě napřed divně koukají, ale pak se zasmějí a společně vyrazíme do Prasinek.

~~~
Prošli jsme snad celou vesnici a teď vycházíme z Medového ráje. Ginny musela vidět všechno. A když říkám všechno tak myslím opravdu všechno.

,,Co sis koupila ty?" Zeptá se Fred a než mu stihnu odpovědět vezme mi tašku z ruky a začne se v ní prohravovat ,,Děláš si srandu že jo?" Zeptá se, věnuju mu nechápavý pohled ,,Lékořicové křupky? Ty to jíš? To nejí nikdo"

,,Hej já nejsem nikdo!" Vyčtu mu a vytrhnu mu svou tašku ,,Náhodou jsou dobrý"

,,No to teda nejsou" zašklebí se

,,Ještě tam mám fizzing whizbees jestli chceš komentovat můj vkus na sladkosti" protočí oči

,,To ti nebude vymlouvat, ty si kupuje sám. Určitě si minimálně dvoje koupil" přidá se do naší debaty George

,,Ty to máš ráda" rozzáří se mu oči

,,Jo ale to že ty taky neomlouvá tvoje blbý komentáře ohledně mých lékořicových křupek" řeknu napůl ironicky, je milé že má rád moji oblíbenou sladkost. Moc lidí je zrovna nemusí.

,,Nojo já vím, však já vymyslím jak to vykompenzovat" mrkne na mě

,,Tak a teď ke chroptící chýši" zavelý Gin

,,No tak to beze mě" zvednu ruce nad hlavu ,,No co tak koukáte já jsem to řekla rovnou že tam nejdu. Já sj jdu dát máslovej ležák. Užijte si rozpadající se barák" usměju se

,,Ale no taak přece nebudeš sedět sama v hospodě" přemlouva mě Fred

,,Bude...ona s tím nemá problém"  protočí oči Ginny

,,No a co? Tak tam budu sama. Ale aspoň budete mít jistý mí-"

,,Clarke" přeruší mě známý hlas ,,To jsem rád že tě zase vidím" obejme mě s úsměvem Ced

,,Taky tě ráda vidím" řeknu a nasuju jeho vůni

Když se odtáhneme pohlédne na moje společníky ,,Ahoj" kývne na ně ,,Jdete ke třem košťatům? Jestli jo tak se můžete připojit k nám" obrátí se zpátky na mě

,,Vidíte a už nebudu sama" usměju se na ně ,,Oni se jdou koukat na starou barabiznu ale já se ráda připojím" usměju se na Ceda

,,Tak super" vrátí mi úsměv

,,Tak ahoj, budu na vás čekat pěkně v teplíčku" rozloučím se se svými dosavadními společníky

,,Ahoj prosím tě" zasměje se Gin a i s bratry odejde pryč

Doufám, že se vám kapitola líbila. Budu moc ráda za votes.

Karolína🤍