Neměli to vědět |HP|

33.

Fred's pov:
,,Jo Harry my věděli že to dokážeš. Možná bez ruky. Nebo bez nohy, ale že by tě zabil? Nikdy!" Křičeli jsme s Georgem na Harryho, když začala oslava jeho vítěztví.

Byl jsem na něho pyšný, sice jsem mu pořád trošku záviděl že se mu podařilo, narozdíl od nás, přihlásit se do turnaje. Ale abych byl upřímný neměl jsem nejmenší tušení jak bych si s drakem poradil kdybych byl na jeho místě.

Myslím si že párty se nám tentokrát opravdu podařila. Všichni byli plní emocí a oslavovali co to šlo. Napřed jsme se sice drželi pravidla že je pouze pro lidi z Nebelvíru. Ale nakonec nevyšel dokonce ani plán omezit to pouze na Bradavické studenty.

Jedna důležitá osoba tu ještě ale nebyla. Nebo jsem si ji aspoň nešiml. Dost! Máš se bavit ne tu hledat pohledem jednu jedinou osobu. Pokáral jsem se v duchu. Nebylo mi to, ale nic platné, nemohl jsem si pomoc musel jsem se po ní dívat.

,,Ještě tu není" ozvala se za mnou sestra

Leknutí jsem uskočil. Pak jsem si ale uvědomil co řekla a rychle jsem nasadil kamenou tvář. ,,Nemám tušení o čem to mluvíš" odpověděl jsem a napil se ze skleničky.

,,No jasně" uchechtla se Gin ,,každopádně i když tě to samozřejmě vůbec nezajímá." Pronesla ironicky ,,Slíbila že příjde, neboj. Už se po ní scháněl i Erik. Za chvíli by měla přijít z Mrzimorské oslavy" s těmi slovy odešla

No tak momet. Erik? Kdo je sakra Erik? Začal jsem přemýšlet.

,,Fredie! No konečně jsem tě našla" zavěsila se mi okolo krku Angelina ,,Pojd si se mnou zatancovat" švitořila a dělala psí oči. Nebyla tak roztomila jak si myslela že je, ale aspoň třeba přestanu myslet na Clarke.
~~
Angelina se tiskla co nejtěsněji ke mě a společně jsme se pohybovali do rytmu pomalé písničky. Očividně si to užívala víc než já. Pořád jsem musel myslet na ni. Naštěstí Angelina není jedna z nejvyšších takže jsem měl krásný výhled.

Pořád nic, nikde nebyla. Když v tom jsem ji uviděl. Seděla na schodech do našich pokojů. Srdce se mi rozbušilo tak třikrát víc než normálně. Nemohl jsem z ní spustit oči. Pak jsem si ale všiml kdo sedí vedle ní. Tak už vím proč neznám Erika...očividně je z Kruvalu. Dívali se vzájemně do očí.

'Klid, klid, hlavně klid. To nic neznamená.' Opakoval jsem si v duchu
V tom položil dlaň na její sehno. 'Ten hajzl' pomyslel jsem si. Omluvil jsem se své tanečnici a rychlými kroky jsem se vydal jejich směrem.

Ruku měl pořád na stejném místě a lehce ji hladil palcem. Dívali se vzájemně do očí. Štvalo mě jak blízko k ní je. Obzvlášť když jí to tak slušelo.

Bez jediného slova jsem ji chytl za ruku a vytáhl jí nahoru. ,,Hej co je?" Vyjekla ,,Co to sakra děláš Frede?" Snažila se mi vytrhnout

,,Máš nějakej problém?" Ozval se ten její Erik

,,Teď už ne" zavrčel jsem na něj a táhl Clarke po schodech do naší ložnice. Kupodivu šla celkem ochotně sama. Čekal bych že se bude vztekat.

V pokoji jsem se zastavil a zabouchl jsem za námi dveře. Clarke se o ně jen s naprosto klidným výrazem opřela jako by s touhle situací vlastně počítala už dávno. Zapřel jsem dlaněmi o dvěře vedle jejího obličeje, nemohl jsem z ní odtrnout pohled.

Prokroutí očima ,,Co ode mě chceš Weasley?" Nezněla vůbec našvaně

,,Aby ses držela dál od lidí z Kruvalu" řekl jsem okamžitě

,,Jako fakt?" Rozesmála se ,,A proč přesně?" Zněla pobaveně

,,Nejsou pro tebe dobrá společnost" řekl jsem pevně

V tu chvíli se začala smát z plných plic ,,To si děláš srandu že jo? Weasley,  Weasley, ty pro mě taky nejsi úplně ideální společnost" musela se zhluboka nadechnout aby se prestala smát ,,A navíc jsem ze Zmijozelu, dcera nejděsivějšího profesora na škole. Mě už nemá kdo zkazit a ublížit mi by je stálo taky hodně úsilí"

Jen jsem na ní koukal a nevědel jsem co říct.

,,Kdybys dovolil tak já bych šla" prolomila ticho a chystala se k odchodu

,,Počkej" přitlačil jsem ji zpátky na dveře a věnoval jsem ji hluboký polibek

Byl jsem jako v jiném světě ze kterého mě vytrhl až něčí pokus o otevření dveří. Pevně jsem je držel aby nešli otevřít a dál jsem líbal Clarke.

,,Frede vole pusť mě dovnitř" ozvalo se z venku ,,Brácha no tak"

Ani to se mnou nehnulo. S Clarke ale jo. Odtrhla se ode mě, rukou  mi rozcuchala vlasy, věnovala mi poslední polibek na tvář a otevřela dveře.

George v tu chvíli vpadl dovniř. Už se nadechoval že mi něco řekne, když v tu chvíli uviděl Clarke a úplně mu došli slova.

,,Tak já asi už půjdu" zasmála se nad Georgovým výrazem ,,Pa kluci" odešla a zavřela za sebou dveře

V tu chvíli Gorge spustil ,,No brácha" řekl hrdě a poplácal mě po rameni ,,No dělej vykládej. Co bylo?" Začal vyzvídat

Moc vám všem děkuju za ohlasy k příběhu. Se školou se to moc nedá stíhat, ale budu se snažit aby vycháeli kapitoly častěji než jednou za měsíc 😅
Určitě budu ráda za vaše nápady jak by jste chtěli aby příběh pokračoval.
Karolína🤍