Neměli to vědět |HP|

20.

Sedím u stolu se Cedricem a jeho přateli. Jsou neskutečně milí. Většina z nich je z mrzimoru, ale je tu i nějaká černovláska z havraspáru. Nunikne mi pohled, který pozoruje Ceda. A taky ten, kterým probodává mě.

Zdá se celkem milá, ale očividně nemá úplně radost že si s ním tolik rozumím.

,,To mi neříkej že ty seš fakt Snapova dcera" kroutí hlavou jeden ze Cedových kamarádů, myslím že se jmenuje Justin ,,vždyť jsi hrozně milá a nejsi mu vůbec podobná"

,,Tak teď si nejsem jistá jestli to byl komplimet nebo urážka" zasměju se a napiju se ze sklenice před sebou ,,Ale štve mě že nikdo nevidí nic jinýho než to že jsem dcera Severuse Snapa" dodám

,,To je těžký, když nám o tobě Ced nic jinýho neřekl tak nevím na co se mám ptát" zasměje se Justin

,,Nesmíš zapomenout jak mluví o tom jak je kráná, chytrá,...no prostě dokonalá" napodobuje ironicky Cedův hlas černovlasý chlapec naproti

,,Tak to by myslím stačilo" vloží se do rozhovoru můj kamarád a já to nestačím užasle sledovat ,,Navíc nemohl jsem vám říct v čem všem je skvělá. Za prvý by to trvalo zatraceně dlouho a za druhý bych vás už od ní nedostal" zasměje se

,,Tak dost pojďme se bavit o něčem jiným" zasměju se ,,Věřte mi že dokonalá opravdu nejsem" dodám ještě

,,A co turnaj Cede?" Začne se ho vyptávat ta černovláska. Myslím si že to udělala hlavně proto, že jí vadím a ne,  protože jsem o změnu tématu prosila, ale stejně jsem jí vděčná.

,,Jo je to fajn. Jsem rád že mě vybrali" věnuje jí vřelý úsměv ,,Ale ta novinářka co s náma dělala rozhovor je vážně děsná" uchechtne se

,,To je mi líto a jak se těšíš na první úkol" vyptává se dál a upíjí ze své sklenice

,,Trošku mě děsí že nebudu až do poslední chvíle vědět o co jde ale jinak vpohodě" usmívá se na ni, nemůžu si pomoc, asi trošku žárlím

,,Prej trošku bojí, vždyť skoro nespí" směje se mu jeden z jeho kamarádů

Rozhovor pokračuje dál, náš smích se nese celou místoností. Zahledím se z okna,venku se začíná připozďovat. Za chvíli se budeme muset vrátit do hradu.

Z mých myšlenek mě vytrhne poklepání na rameno. Otočím se na dotyčného. Uvidím vysokého zrzka.

Neubráním se úsměvu ,,Ahoj, už jste dokoukali na starou barabiznu" za směju se a podívam se za něj ,,Kde máš ty dva?" Zarazím se

,,Už šli do hradu" usměje se Fred ,,Já jsem chtěl jít ještě pro tebe"

Jeho slova mě potěší ,,Napravuješ ty křupky co" zasměju se

,,No možná" ušklíbne se ,,Nebude vadit když vám ji odvedu?"

,,Ne vpohodě" uchechtne se Cedric vedle mě

,,Prosím tě pojď ty šašku" protočím oči nad Fredovým chováním ,,Nemůžeš se normálně zeptat mě jestli s tebou půjdu?" Zasměju se a položím na stůl peníze za svou úratu

,,Možná příště" mrkne na mě, vzápětí mě chytne za zápěstí a táhne mě k východu, sotva si stihnu pobrat věci a kývnou na rozloučenou k Cedovi, který to sleduje s pobaveným úšklebkem.

Nemůžu si pomoc, Fredův dotyk na mě působí víc než by měl. Drží mě něžně a přitom pevně. Tajně v duchu doufám, že to nikdy neskončí.

Mám ale bohužel smůlu, po chvíly doběhneme k lesu a on svůj stisk pustí. Cítím jako bych ztratila něco co ke mě patří. Dost! Okřiknu sama sebe v hlavě, oklepu se a snažím se tyhle myšlenky vymazat z hlavy. Jsme jen kamarádi.

,,Co tady děláme?" Začnu se radši ptát

,,Chtěl jsem být s tebou a tady nás nikdo nebude rušit" usměje se, ale když uvidí moje pozvednuté obočí tak pokračuje ,,Chtěl jsem tě víc poznat a tady je klid, můžem si povídat. Jestli teda chceš" poškrábe se nervózně na zátylku

Usměju se, je zvláštní vidět jak si není jistý ,,Samozřejmě že chci, je tu nádherně" napětí v jeho těle jako by povolilo a zase přede mnou stojí sebevědomý zrzek s úšklebkem na tváři

,,Počkej až výjdou hvězdy to je teprve něco" řekne a roztáhne svou mikinu aby jsme si měli na co sednout

,,Škoda že tu nemůžeme být tak dlouho" usměju se a sednu si vedle něj na červenou látku

,,Říká kdo?" Ušklíbne se ,,Pokud vím tak ani jeden z nás nemá v povaze zrovna dodržovat pravidla" mrkne na mě

,,Otec mě zabije" uchechtnu se ,,A jestli ne on tak Draco určitě"

,,Proč by měli? Otec se to nedozví a Draco nemá důvod"

,,I kdyby se nám povedl zázrak a otec to nezjistil, tak Draco..." zamyslím se nad tím jak to vysvětlit ,,...no řekněme že není úplně nadšenej když se toulám někde po nocích"

,,Máš přece ochranu" ukáže na sebe

,,No jestli se dozví že jsem s tebou" oddechnu si ,,Tak si mě dobře zapamtuj protože mě možná vidíš naposled" uchechtnu se ,,I když tebe by asi zabil taky"

,,Ajaj tady mě někdo neschvaluje"

,,Bojí se o mě" pokrčím rameny ,,Jsme jako sourozenci, ty se taky bojíš o Ginny" usměju se někam do dálky ,,I když by teda mohl pochopit že když řeknu že jsme kamarádi tak jsme prostě kamarádi"  vrátím se s uchechtnutím zpátky do reality

,,Jasně jen kamarádi" řekne Fred potichu, jako bych to snad neměla ani slyšet

Doufám, že se vám nová kapitola líbila. Budu ráda za všechny votes.

Karolína🤍