Neměli to vědět |HP|

36.

S Lupinem jsme si povídali u čaje. Vyprávěl mi příběhy o něm a Pobertech.

,,No nic moje milá" vydechl ,,měli bychom začít s tréninkem" řekl když viděl ze už mám mnohem lepší náladu

,,Já bych vás otci nepráskla kdyby jsme jednou vynechali" uchechtla jsem se

Upřímně se zasmál ,,Tomu bych i věřil, ale Brumbál by to na mně poznal hned"

Usmála jsem se na něj, protože jsem moc dobře věděla, že má pravdu. Postavili jsme se proti sobě a Lupin vytáhl svou hůlku. Pokouší se mi proniknout do mysli, ale já se mu s klidem bráním.
~~~
Uběhly asi 3 hodiny ve kterých se Lupin snažil dostat do mých vzpomínek. Stejně jako kdykoliv jindy bez úspěchu.

Jak to dělám? Je to vlastně hrozně jednoduché. Přemýšlím nad věcmi, které se nestali, ty nejabsurdnější fikce. Hlavně žádné vzpomínky.

Teď mou hlavou zrovna probíhají neúplně slušné obrazy. Ať chci nebo ne Fred se mi dostal do hlavy, a zrovna teď je to dokonalá představa. Myslím na to co zrovna teď dělá, s kým se baví, no dobře to není zrovna těžká otázka...nejspíš s Georgem. Ale třeba zrovna spí, nebo něco jí, možná, že si dal sprchu po tréninku. Myslím na to jak asi vypadá pod trikem, dost trénuje určitě má vypracované svaly.

Pohled mi uvízlé na učiteli, no co vždyť se to nabízí, říkám si jak asi vypadá on. V mých myšlenkách zazáří bílé světlo přesně v moment kdy se moje myšlenky přesouvají od Lubina k Siriusovi, podle fotek byl z nich jednoznačně nejhezčí. V tom mi to dojde, bílé světlo, Lupin vidí na co myslím. Rychle přestanu a vytřeštím oči. Profesor vypadá dost podobně.

Proberu se ,,Máte se dostat do mých vzpomínek ne myšlenek" vyjedu na něj

,,Nereagovala jsi na moje otázky, byla jsi úplně mimo a...a došlo mi jaktože se mi tak dobře bráníš. Do háje tohle jsem neměl dělat." Hrne ze sebe zmateně

,,To jste teda neměl" vyštěknu, poberu si svoje věci a s bouchnutím dveří odejdu z místnosti. Svezla jsem se po dveřích a začala se smát. Do prdele to se mi zase něco povedlo řekla jsem si v duchu.

Po cestě do pokoje jsem došla k názoru, že začnu se seznamem lidí, kterým se vyhýbat. První místo patřilo Fredovi ale hned za nim v závěsu byl Lupin.

Vlastně ani nevím proč jsem se tak moc na Freda zlobila. Ale co nemusím mít vždycky ke všemu důvod.

Mlčky jsem prošla společenkou a vydala jsem se do pokoje. Schody jsem po dvou abych eliminovali šanci, že se mě někdo pokusí zastavit.

Vešla jsem do pokoje, kde díky bohu nikdo nebyl , a plácla jsem sebou do postele. Nevím jak dlouho jsem tak ležela než se ozvalo zaklepání.

,,Dále" řekla jsem s povzdechem. Ve dveřích se v tu chvíli objevil můj nejlepší kamarád.

Roztáhla jsem ruce a on se zabouchnutím dveří skočil přímo za mnou. Přesně to jsem teď potřebovala, postel a Draca s jeho typickou vůní, která mě tolik uklidňovala.

,,Co se stalo?" Zeptal se starostlivě ,,vypadala jsi rozladěně"

,,Všichni celej den nemluví o ničem jiným než o tom článku" povzdechla jsem si ,,Teda pardon, až na Trelawneyovou ta mi dneska vyvěštila velkou slávu a brzkou smrt" dodala jsem ironicky

,,Nic si z toho nedělej, jsou to blbci. Za chvíli se zas zaměří na něco jinýho" povzbudil mě ,,I když bych teda jako prakticky tvůj bratr měl vědět s kým jsi trávila večer mladá dámo"

,,Aspoň ty nevyzvýdej a já ti to třeba někdy řeknu.  Pojďme se bavit o něčem lepším...jakej den jsi měl ty?" Změnila jsem rychle téma

,,Přímo úžasnej" prokroutil oči ,,Pronásleduje mě tvoje spolubydlící abys věděla"

Uchechtla jsem se ,,Pansy? To není žádná novinka"

,,Ne ta je ještě vpohodě, ale ta druhá, ta tichá." Otřepal se ,,Je to děsivý, vždycky když se otočím stojí za mnou"

Smála jsem se ,,Jojo Chris, tak aspon uz se konečně odhodlala"