Neměli to vědět |HP|

12.

Zůstaneme sami s Fredem a ja se vrhnu na přípravu. ,,Proč jsi to udělala?" Zeptá se mě po chvíli

,,Jsi bratr Ginny, navíc úklid sovince je fakt na nic" pousměju se

,,Děkuju" usměje se a opře se o stůl ,,Tak co mám dělat šéfko"

Zasměju se nad jeho oslovením ,,Počkat 5 minut, aby jsi ho nepotkal, a jít"

,,Cože? Já myslel že ti mám pomoc" divil se

,,Já myslím že těch pár lektvarů zvládnu i sama" usměju se a vrhnu se na míchání prvního

,,A bude ti vadit, když ti budu dělat spoelčnost?"

,,Ne, jestli chceš tak tu klidně zůstaň" usměju se, potěšilo mě že tu chce zůstat

,,Zítra chystáme tu párty, příjdeš?" Začal konverzaci

,,Ja nevím moc na tyhle vaše akce nezapadám" pousměju se

,,Ale prosím tě, užijem si to" přemlouval mě

,,Dobře já si to jěště rozmyslím" svolila jsem

~~~
,,Počkej ještě jednou. Takže ty jsi opravdu Snapova dcera?" Zeptal se po desáté a já přikývla ,,A od malička jsi vyrůstala tady?"

,,No ne jen tady, máme krásný dům na kraji Londýna, často jsme jezdili i k Mlafoyům, ale jo většinu času jsme byli tady" vysvětlím mu už jsme spolu přes 2 hodiny a pořád si máme o čem povídat. Už míchám poslední lektvar, verita serum, musím uznat že bylo příjemné tu pro jedou nebýt sama

,,Páni tak to vysvětluje jak víš o kuchyni" zasmál se

,,Ajo proto jsi nechápal jak tam můžu chodit dýl než ty" zasmála jsem se ,,Poprvé jsem tam byla když mi bylo pět"

,,Musím uznat že jsi mnohem zajímavější než jsem si myslel" usměje se

,,Já musí uznat že si o tobě pořád myslím to stejné" uchechtnu se

,,A to znamená co?" Zeptá se se zvednutým obočím

,,No, sice tu seš teď se mnou, povídáme si, smějeme se, ale stejně při nejbližší příležitosti začneš zas balit nějakou holku, která se do tebe zamiluje a bude si myslet že je to napořád" uchechtnu se ,,I když oba víme, že tě každá po chvilce omrzí" mrknu na něj

,,Ty si myslíš že mě máš přečtenýho co?" Zeptá se a já přikývnu a posadím se na stůl, protože už mám hotovo ,,A co když mezi nimi jen hledám tu pravou?" Zeptá se a opře se o roh stolu tak, že mě uvězní

,,Dobrej pokus Weasley, ale já ti na to neskočím" zasměju se abych zamaskovala to jak se právě cítím. Zrychlil se mi tep a mám pocit že za chvilku zapomenu dýchat.

,,No jasně" uchechtne se a zastrčí mi pramen vlasů za ucho. Je to jen letmí dotek, ale moje srdce málem vyskočilo z hrudníku.

,,No nic já už mám hotovo takže můžeme jít" řeknu a vymaním se z jeho sevření, vezmu si věci a výjdu z kabinetu ,,Děkuju za společnost" řeknu když stojíme přede dveřmi a já zamykám

,,Nech mě tě přesvědčit že mi vždycky nejde jen o jedno" vyhrkne najednou

,,Cože?" Zeptám se se smíchem

,,No tvrdila jsi, že neberu žádnou vážně, prakticky jsi řekla že jsem děvkař" zasmějeme se. Má pravdu vlastně jsem to tak asi řekla ,,No tak mě nech ti ukázat že se s holkou dokážu bavit i bez toho. Že můžu mít kamarádku" vysvětlil mi

,,A jak by sis to představoval?" Zeptám se a opřu se o zeď

,,Máš teď čas?" Neodpoví mi

,,Jo asi mám proč?" Zeptám se nechápavě

,,Tak pojď" chytne mě za ruku a táhne mě ven z hradu

Doufám, že se vám kapitola libila. Budu ráda za všechny votes. Karolína 🤍