Neměli to vědět |HP|

32.

Přišel první úkol turnaje tří kouzelníků. Od rána po celém hradě všichni nadšeně pobíhali a dávali jasně najevo kdo je jejich favorit. Ať už pokreslenými obličeji, barevnými transparenty nebo hlasitým povikem.

Jedno jméno se však vyskytovalo mnohem méně než ty ostatní. Bylo to jméno chlapce ke kterému jsem měla blíže než kdokoliv mohl jen tušit. I přesto se však našlo spousta lidí kterým bylo jasné že Harry o další pozornost opravdu nestojí a své jméno do poháru skutečně nevhodil.

Já jsem měla jasno. Fandila jsem dle svého slibu Cedovi. I tak jsem však měla u sebe famfrpálový dres, protože jsem věděla že i Harry bude mou podporu potrebovat.

Prodírala jsem se davem studentů a hledala svou nejlepší kamrádku. Mezi hlavami jsem zahlédla jak kudrnatou hřívu Hermiony tak i lesklé dlouhé vlasy Gin. Ihned jsem za nimi vyrazila.

,,Tak co holky moje, jak se tešíte?" Zeptala jsem se potom co jsem se jim zahákla do ramen

Obě se na me podívali a v obličejích se jim mísilo hned několik emocí zároveň. První se slova ujala Herm ,,Bojím se, nebo jako samozřejmě se těším bude to velká akce. Ale mám strach. Hlavně o Harryho. Pane bože musím okamžitě za ním. Mějte se, uvidíme se na tribuně" vyhrkne a v tu chvíli zmizí v davu

,,Co to bylo?" Zasměje se Gin

,,Má o něj strach. Kdyby mě neignoroval taky bych za ním šla" řeknu posmutněle

,,Od kdy se tolik zajímáš o Harryho?" Podiví se Ginny

,,Zajímám se o něj úplně normálně" vzpamatuju se okamžitě ,,Prostě se o něj jen bojím. V tom turnaji se může stát cokoliv"

,,Jo tak to máš naprostou pravdu" přitaká a s těmito slovy se vydáme k tribunám

Posadili jsme se na jedny z mála posledních volných míst a pokračovali jsme v konverzaci.

,,Drazí studenti a učitelé vítám vás u prvního úkolu turnaje tří kouzelníků" Brumbálův hlas se rozezněl po celých tribunách a hned na to následoval obrovský potlesk ,,Každý ze čtyř účastníků se utká proti drakovi. Musejí mu ukrást zlaté vejce. Bez něj nebudou mít v příštím úkole žádnou šanci.

,,To zní desivě" zašeptá mým směrem Gin

,,No to teda, ale Harry něco vymyslí" přitakala jsem polohlasně

S napětím jsme sledovali co se bude dít. První byla na řadě Fleur. Na to jak něžná byla si se svým drakem poradila bravurně. Poté následoval Ced. Stoupla jsem si a s napětím sledovala co se bude dít. Chvilku mu to trvalo, ale nakonec si s drakem poradil.

Zlaté vejce zvedl nad hlavu a začal bloudit očima po jásajících tribunách než našel co hledal. Svůj pohled zastavil na mě. Mrkl a pusou naznačoval slova "Mám to"

Usmála jsem se na ně a posala vzdušný polibek. V tom se ozvala Hermiona, která se k nám znovu připojila ,,Jasně nic spolu nemáte" pronesla s ironii v hlase.

,,Ne nemáme" prokroutila jsem očima. O nějakou chvíli později na hřiště vstoupil Victor Krum a Mia se okamžitě napřímila. ,,Ale ale, tichá voda břehy mele. Nechtěla bys ná něco říct?" Uchechtla jsem se nad tím

,,Kdyby bylo co tak bych i řekla" snažila se dělat jakoby nic a její tváře nabrali rudou barvu.

Poté co vejce získali Ced, Fleur i Victor přišla řada na Harryho. Vstoupil hrdě na scénu a chtěl s vydat za vejcem. V tom se, ale ozval drak který se chytře schoval.

Jejich souboj byl při nejmenším dechberoucí. Všichni trnuli hrůzou, když se drak doslova utrh ze řetězu.

Všichni až na jednoho ,,Do toho draku" zařval za nimi Fred

,,Bože ten kluk je blbec" protnesla jsem k holkám

Podívali se na sebe a pak jednohlasně prohlásili ,,Jasně" s takovou ironií v hlase že by ji slyšel i hluchý.
~~~
První úkol nakonec dopadl dobře, všichni šampioni přežili. Já jsem byla zase v klidu. Na Harry bylo hned na první pohled jasné že je teď taky klidnější.

Večer nas čekali oslavy. Já osboneě jsem byla pozvána na 3 z nich. Na tu Kruvalskou, Mrzimorskou a také na tu Nebelvírskou. Erikovi jsem se omluvila s tím že mi nepříjde vhodné abych tam byla když Kruma skoro neznám a že si to spolu užijeme na té další.

Takže už zbývali jen dvě a plán byl jasný. Začnu na té Cedově a pak se potichu vypařím ke slavícímu Nebelvíru. Holky by mi neodpustili kdybych se tam ani neobjevila.

A jak jsem si to naplánovala tak jsem to i udělala. Po panáku na oslavu Ceda a také po tom co mě představil snad všem svým známím s větou "Tohle je užasná a dokonalá Clarke Snape, můj talismam" jsem zmizela. Ještě po cestě jsem se musela usmívat nad tím s jakou hrdostí mě představoval. Byl sice opilí, plný emocí a je mi také jasné že na jeho výhře nemám sebemenší podíl. I tak mě ale těšilo že je někdo tak moc hrdý na to že mě má. Jeho opilé polibky na mou tvář to jen podtrhovali.

Když jsem vešla do Nebelvíru byla party už v plném proudu. Všude vyseli transparenty s Harryho jménem a všichni oslavovali jeho úspěch. Místnost naplňovala ohlušující hudba.

Rychle jsem našla holky, které to zrovna rozjížděli na parketu a přidala jsem se k nim. Když už jsem toho měla tak akorát dost vydala jsem se sama k baru a tancující Gin s Miou jsem nechala za sebou.

Když jsem došla k pití okamžitě jsem do sebe chrstla kelímek vody. V tom jsem vedle sebe uslyšela uchechtnutí.

Otočila jsem se tím směrem a naše oči se okamžitě potkali.

Ty jeho ledově modré mě úplně pohltili. ,,Ahoj" vydechla jsem, když se mi podařilo se konečně odpoutat od toho pohledu ,,Co tady děláš?"

,,Ahoj" usmál se ,,No myslím si že zrovna moc příležitostí kdy budu moct být s tebou nebude tak se snažím využít všechny" řekl a přistoupil ke mě blíž

Do mých tváří stouplo horko. Podívala jsem se jeho směrem. Nebxl tak vysoký jako Fred ale i tak jsem se musela trošku zaklonit.

,,Tak co si dáš k pití?" Zeptal se něžně

,,Nalij mi to co piješ ty" řekla jsema usmála se nad vzpomínkou kdy jsem tuto větu říkala neposledy. Ne Clarke teď žádný Fred teď je tu s tebou Erik tak se soustřeď na něj"

,,Tak tady pro dámu" usmál se když se otočil zpátky na mě ,,Nepůjdeme si někam sednout?"

,,No můžeme to zkusit ale mám dojem že tady místo jen tak nenajdeme" řekla jsem když jsem se rozhlédla okolo

,,A co si sednout támhle?" Ukázal na schody do chlapeckých ložnic

,,Jo proč ne" souhlasila jsem
~~~
Seděli jsme tam těsně vedle sebe a povídali si. Nebyla jsem si jistá jestli je to spíš alkoholem nebo Erikovým šarmem, ale bylo mi v jeho společnosti dobře.

Jeho ruku na mém stehně jsem si moc dobře uvědomovala, ale vůbec mi to nevadilo. Spíš naopak. Byli jsme hluboko zahledění do očí toho druhého a já jen doufala že ten moment jen tak neskončí.

Moc se vám omlouvám za spoždění se kterým kapitola vychází, ale neměla jsem vůbec tvůrčí náladu. Doufám že to teď už bude lepší.

Všem moc děkuji za aktivitu a určitě budu ráda za vaše nápady a připomínky.

S láskou, Karolína🤍