Neměli to vědět |HP|

25.

Clarke's pov:
Začala jsem se probouzet, okamžitě jsem cítila bolest hlavy. Otevřela jsem oči, ale hned jsem je ale zase zavřela protože ostré světlo, které mě do nich udeřilo bylo nesnesitelné. ,,Od kdy je pod tím zasraným jezerem tolik světla?!" Zamumlám pro sebe do polštáře, i když je mi jasné že to moje spolubydlíci stejně slyšely. V tom mě utvrdí i smích kousek ode mě ,,Moc se nesměj Pansy nebo tě něčím fláknu" pohrozím jí

,,Asi tě zklamu ale já nejsem Pansy" ozve se mužský hlas vedle mě. Okamžitě vystřelím do sedu a podívám se na dotyčného, který sedí vedle mě.

,,Co tady sakra děláš?" Vyjeknu na něj

,,Myslíš u mě v pokoji?" Zeptá se s úšlebkem a já se rozhlédnu po místnosti ve které se právě nacházíme. Je to chlapecký pokoj sladěný do červené barvy.

Kromě nás jsou v pokoji ještě dva Fredovi spolubydlící. Okamžitě poznám George, který má co dělat aby uržel smích. Druhého z nich nepoznám.

Vrátím svou pozornost k Fredovi ,,Co tady sakra dělám já?" Zeptám se ,,A co to mám na sobě?" Dodám když si všimnu červeného svetru s velkým F který mám oblečený

,,Včera jsm to trošku přehnali, tak jsem tě vzal sem. A to je můj svetr." Odpoví a nepřestavá se usmívat. Já si zajedu rukama do vlasů a sklopím pohled.

,,Promiň, já si vůbec nic nepamatuju" řeknu omluvným tónem, ale k překvapení všech se u toho směju

,,To nic" pohladí mě s úsměvem po tváři

,,Koukám že ty raní scény ti celkem jdou" poznamená George

,,Zajímavý je, že jste u toho vždycky vy dva" zasměju se s ním a otočím se na chlapce který leží na postely po mé pravé straně ,,Mimochodem" odkašlu si ,,já jsem Clarke Snape, a přísahám že tohle se mi normálně neděje" představím se mu

,,Vpohodě, mně to nevadí. Já jsem Lee Jordan, těší mě" usměje se na mě

Sednu si zpátky vedle Freda a stejně jako on se opřu o čelo postele ,,Mimochodem, kolik je hodin?" Zeptám se, když rozdýchám co se právě děje kolem mě

,,7:53, proč? Máme až druhou hodinu" odpoví mi Fred po tom co se koukne na hodinky

,,Do prdele" zvednu se a okamžitě začnu hledat svou uniformu, kterou najdu přehozenou přes židli. Začnu se soukat do školní sukně. ,,Vy možná ale já mám v 8 lektvary, s otcem" zvednu k němu pohled

,,Tak ten ti to snad promine ne?" Zeptá se George

,,Promine? No to asi jo, ale bude to celkem těžký vysvětlit kde a proč jsem spala" řeknu a sundám ze sebe Fredův svetr. Momentalně je mi úplně jedno že na mě koukají jen v podprsence. ,,Jak dlouho trvá se odsud dostat do sklepení?" Zptám se když si zapínám košili

,,Pět, šest minut, když poběžíš fakt rychle" odpoví mi Lee

Košili nechám zapnutou na tři knoflíky a obuju si boty ,,Super musím to stihnout za 3" řeknu ironicky čapnu svůj hábit a svetr a vydám se do učebny

,,Clarke počkej máš špa-" křičí za mnou Fred

,,Promiň řekneš mi to potom, pa kluci" zakřičím

Běžím rychle po schodech a u toho si oblékam svetr. Doběhnu až do sklepení, kde si před učebnou obleču hábit a vejdu dovnitř. K mému štěstí tam ještě otec není. Celá udýchaná se svezu na židli vedle Mii, která mě nevěřícně pozoruje.

,,Dobré ráno" pozraví mě Ron se smíchem v hlase, když se na nás s Harrym otočí

,,Do-dobré" snažím se uklidnit svůj dech

,,Hezkej svetr" poznamená Harry

,,Díky?" Odpovím stále udýchaným hlasem

,,Čí svetr to je?" Zeptá se Hermiona

,,Čí by byl? Můj přece" nechápu na co naráží

,,Aha a od kdy jsi v Nebelvíru a kupuješ si o dvě čísla větší svetry?" Zeptá se a já zhrozeně sjedu pohledem na svou uniformu

Kluci před námi vybuchnou smíchy ,,Od kdy se vy dva vlastně zase bavíte?" Spražím je pohledem, zabere to a oba stichnou a odsunou se na svou stranu lavice

,,Jako malí" zakroutí nevěřícně hlavou kudrnatá dívka vedle mě ,,Kde jsi spala?" Zeptá se celá natěšená na moji odpověď

,,V Nebelvíru" sklopím pohled

,,No to mi došlo" prokroutí očima ,,Ale u ko-" ani nestihne svou otázku doříct a do místosti vejde otec

Celou hodinu se prakticky nesoustředím na nic jiného než na to abych zakryla všechny nebelvírské barvy na svetru. Naštěstí se mi to podaří a otec si ničeho nevšimne. Snad.

Když otec konečně ukončí hodinu. Počkám než odejde a pak rychlostí blesku vyletím ze třídy. Nevím jestli první běžet za Fredem abych si vzala svůj svetr nebo pro učebnice do pokoje.

Problém za mě vyřeší zrzavý chlapec postávající před učebnou. Na tváři má svůj typický úšklebek. A na sobě...já ho uškrtím...na sobě má můj Zmijozelský svetr. Podívám se mu vyčítavě do očí a v tom oba vybuchneme smíchy.

,,Ty seš blbec fakt" praštím ho do ramene do mého svetru je nasoukaný tak, že se mu musí snad i špatně dýchat. Jeho ramena jsou podstatně širší než ty moje a to ani nemluvím o tom že mu z pod něj vykukuje půlka košile ,,Vždyť mi ho roztáhneš" vyčtu mu

,,No ty sis s tim začala. A já myslel že máš ráda velký svetry" směje se mi

,,Haha, radši ho naval" prokroutím očima

,,Až po tobě" mrkne na mě, moc dobře ví že nemám tu košili pořádně zaplou

,,Weasley nedělej blbosti. Prosím fakt nemám čas"

Kupodivu to zabere a Fred svetr vážně sundá a podá mi ho.

,,Děkuju" usměju se na něj ,,A že si chceš ještě zkusit být závěs" udělám na něj psí oči

,,Co prosím?" Zasměje se

Já se přesunu k rohu kde jsou dveře do otcova kabinetu, které téměř nepoužívá ,,Prostě mi jen dělej stěnu aby na mě neviděli"

,,No tak dobře" usměje se a zapře se pažemi o stěny

,,Ale ty na mě taky nemusíš vidět. Šup otičit" řeknu a prstem naznačím co po něm chci

,,Zapomeň. Vždyť seš stejně oblečená. A pohni, nemáš přece čas" stojí si za svým

,,Bože" prokroutím nad ním oči a otočím se zády k němu. Když přetahuju  svetr přes hlavu nasaju ještě naposledy jeho nádhernou vůni. Svetr rychle v ruce složím a položím ho na zem. Odhrnu si vlasy na jednu stranu, vezmu ten svůj který je všelijak obrácený. Při obracení kusu pleteniny ucítím na odhaleném krku lehký dotek.

Prudce se na Freda otočím a okamžitě se setkám s jeho čokoládovýma očima. Vypíjíme se do sebe pohledem. Oči mi omylem sjedou k jeho rtům. Všimnu si že i on sleduje ty moje. Svetr mi vypadne z rukou. Rychle mě chytne za zátýlek a přitáhne si mě blíž.

V tom se vedle nás rozrazí dveře.

Doufám, že se vám kapitola líbila. Byla zase trošku delší. Budu ráda za všechny votes i komentáře.

Karolína🤍