Neměli to vědět |HP|

3.

,,To si ze mě děláš srandu že jo" smála se Ginny, když jsem jí a Hermioně vyprávěla co se mi ráno stalo

,,Kéžby. Bože měla jsi vidět ty jejich pohledy, když jsem tam vtrhla" smála jsem se s ní

,,A co jsi pak udělala?" Zeptala se Mia když konečně zastavila smích

,,Co jsem měla dělat? Začala jsem si zakrývat oči, blekotat nějaké blbosti a modlit se aby Fredovi nespadl ručník" poslední část jsem spíš zamumlala

,,Počkej, počkej, chceš mi snad říct že můj bratr měl na sobě jen ručník?" Vytřeštila na mě Ginny oči

,,Vlastně jo. A musí se nechat že tělo má fakt dobrý" mrkla jsem na ni

,,Dost! Dost! Už nechci nic slyšet" zakryla si Gin uši

~~~

Ráno nás probudí budík, který svým otravným tónem naplní celou místnost. Ozve se několik nesouhlasných zamručení, ale nakonec se všechny tři vyhrabeme z postele. Upravíme se a Hermiona jde probudit Rona a Harryho, kteří jako jediní ještě vyspávají.

Po snídani vyrazíme. ,,Kam to jdeme?" Zeptá se nás Harry a my jen pokrčíme rameny

,,Tati kam to jdeme?" Zavolá Ron na Arthura

,,Nemám tušení" odpoví mu jeho otec, což nikomu z nás moc důvěry nedodá. Když dojdeme k velkému dubu Arthurt se začne vítat se svým přítelem.

V tu chvíli seskočí ze stromu hnědovlasý vysoký kluk. S holkama si věnujeme jediný pohled, který ale mluví za vše. Chlapec se představí jako Cedric. Podá si ruku s Harrym a Ronem a chvíli jde s dvojčaty. Pak se však omluví a jde za námi.

,,Cedric Diggory" řekne a podá ruku směrem k Mie

,,Grangerová Hermiona, těší mě" řekne a trošku zrudnou tváře

,,Ginny Weasley" usměje se na vysokého chlapce moje nejlepší kamarádka

,,Clarke" řeknu jednoduše, když příjde za mnou.

,,Rád tě poznávám Clarke" řekne aby zdůraznil že jsem mu neřekla své příjmení ,,počkej já tě vážně poznávám" řekne, když se mi podívá do očí

,,No to je dost možný, když chodím na stejnou školu" zasměju se

,,Ne to není ono. Ty oči už jsem viděl, ale byla jsi mnohem mladší" řekne a mě dojde o čem mluví

,,To se ti asi jen zdá" snažím se to zamluvit

,,Ne vážně. Nebydlela jsi na stejné ulici? Jaké je tvoje příjmení?" Vyptává se mezitím co jdeme za ostatními

,,Ne nebydlela...Clarke Snape" odpovím na jeho otázku, protože je mi jasné že mu hned dojde kde mě viděl

,,Snape? Ty jsi jeho dcera?" Zeptá se a já jen přikývnu ,,Já už vím kde jsem tě viděl. Ty jsi ta malá holka co nám vletěla do první hodiny lektvarů že jo?"

,,Jo to jsem byla já" řeknu a zasměju se, protože si přesně pamatuju jak trapně jsem se cítila.

,,Náhodou už tenkrát jsi uměla namíchat víc lektvarů než já teď" zasměje se a já jsem mu vděčná, že se snaží uvolnit atmosféru.

Povídáme si spolu celou cestu a já se neskutečně bavím. Po nějaké době však dojdeme k přenášedlu, které vypadá jako stará bota. Všichni kromě Harryho se kolem přenášedla postavíme. Ten nechápe co se děje. Na poslední se naštěstí přenášedla chytne.

,,Pusťte se" zakřičí na nás Arthur a všichni včetně mě se chceme přenašela pustit. Cerdic mě, ale chytne za ruku a naznačí abych se pouštěla pomalu. Udělám to a nespadnu, pouze se pomalu snáším jako kdyby tam byl eskalátor. Musím se usmát nad tím jak se ostatní válí po zemi.

Když dopadneme na zem Ced mojí ruku pustí a já mu potichu poděkuju. Všichni společně se vydáme do kempu a zastavíme se až před stanem Weasleyových. Cedric a jeho otec se s námi začnou loučit

,,Tak na zápase Arthure" řekne s úsměvem pan Diggori

,,Měj se Cede" rozloučí se se Cedricem dvojčata

,,Tak se uvidíme později" usměju se na něj

,,Jo jasně. Kdyby jsi náhodou chtěla spát u nás tak můžeš" řekne opatrně ,,místa je tam dost"

,,Děkuju za nabídku, ale zůstanu tady" řeknu a s úsměvem kývnu směrem ke stanu

,,Jasně chápu. Tak na zápase" úsměv mi oplatí

,,Budu se těšit" řeknu než vejdu do prostorného stanu

Co říkáte na Clarke a Cedrica? Doufám že se vám kapitola líbila
S láskou Karolína🤍