Neměli to vědět |HP|

13.

S Fredem jsme byli celé odpoledne a musím uzanat, že to byl jeden z nejhezčích dnů co jsem zažila.

,,Už je čas večeře" řeknu když sedíme pod stromem

,,Tak to by jsme tam měli jít" zvedne se a podá mi ruku, kterou příjmu. Společně se vydáme k Velké síni.

,,Děkuju za krasné odpoledne" usměju se na těsně před vchodem

,,Nemáš za co" usměv mi vrátí a oba se vydáme k našim kolejním stolům ,,mimochodem zítra s tebou počítám" dodá po chvíli nahlas abych ho slyšela. Slyšela ho však taky půlka místnosti. Jen nad tím prokroutím oči a sednu si vedle Draca

,,Tak pomáhat otci jo?" Sjede mě pohledem

,,Co?" Nechápu o čem mluví

,,Neříkala jsi náhodou že jdeš s něčím pomoc otci?" Zeptá se a já s nechápavým výrazem přikývnu ,,No tak  co jsi dělala s Weasleym?" Zeptá se

,,Ajo tohle" zasměju se ,,Pomáhal mi a pak jsem se šli projít" odpovím a pustím se do večeře

~~~

,,O co ti jde? Vždycky jsem se bavila s lidma z nebelvíru" Jsme s Dracem sami v mém pokoji. Holky nás tu nechali, za což jsem jim vděčná.

,,Jo, ale nikdy to nebyl on" vyčítá mi ,,Ta jeho sestra, jo to chápu. Ale on?"

,,Posloucháš mě vůbec? Říkám ti že to měl jako školní trest"

,,Od tvýho otce?" Zeptá se a já přikývnu ,,Nedělej ze mě blbce oba víme, že tohle by mu jako trest nikdy nedal. Tohle byl určitě tvůj nápad" vidím na něm jak zuří

,,Ano byl to můj nápad, ale nepočítala jsem s tím že tam opravdu zůstane. Řekla jsem mu že může jít" Zakřičím

,,Clarke" přejde ke mě a vezme do rukou mojí tvář ,,Nechci se hádat, ale mám o tebe strach." Vidím na něm že to myslí vážně ,,Nechci aby ti někdo ublížil, obvzlásť ne v lásce"

,,Draco, jsem s ním sotva kamarádka, nemiluju ho" zadívám se mu do očí

,,No dobře" svolí a pustí mě ,,Ale vyřiď mu že jestli ti ublíží tak mu rozbiju hubu" uchechtne se

,,A nechceš mu to říct sám? Zítra pořádají nějakou oslavu v nebelvíru a já jsem zvaná. Tak pojď se mnou" usměju se

,,Myslím že v nebelvíru nejsem zrovna vítanej" zasměje se

,,No taak, užijem si to. Já myslím že horší než ty naškrobený plesy s rodinou to nebude"

,,To máš asi pravdu, ale jenom pokud so vezmeš ty zelený šaty" řekne a ukáže na moji skříň

,,Že seš to ty" zasměju se, ty šaty jsou krásné, ale nenosím je moc často. Jsou z tmavě zelené saténové látky a mají jen úzká ramínka.

,,Tak se mi to líbí" usměje se ,,Nezajdem na naše místo?" Zeptá se tajemně. Jako by nemohl normálně říct na asronomickou věž.

,,Jasně" odpovím, vezmu svetr a spolu se vydáme ven z pokoje

,,No konečně" vzdychne Pansy ,,Co jste tam proboha tak dlouho dělali?" Zeptá se

,,Ehm radši se neptej, myslím že to nechceš vědět" odpoví místo nás Blaise

,,To sis mohl odpustit" zpražím ho pohledem

,,Jé oni už na sebe přestali křičet?" Zeptá se Theo, který zrovna příjde do místnosti

,,No tak já myslím že jdeme než začne tady princezna křičet na vás" řekne Draco a schytá ránu do ramene

,,Tak ja jdu říct Chriss že už máme volnej pokoj" zvedne se Pansy když odcházíme

,,Tu princeznu sis mohl odpustit" řeknu Dracovi když se plýžíme z hradu

,,Promiň příště řeknu profesorova dcera" zasměje se

Na věži sedíme dlouho do noci. Nemluvíme. Vím, že to zní asi divně, ale prostě jen sedíme v objetí a přemýšlíme. Chodíme sem právě proto, že tu můžeme být sami, ale zároveň tu můžeme tomu druhému říct cokoliv. Nezvládnu spočítat kolikrát jsmě tu oba brečeli, vždy to však zůstalo jen mezi námi.

Děkuju za všechny přečtení a votes. Moc si toho vážím🤍 doufám že se vám kapitola líbila.
Karolína🤍