Neměli to vědět |HP|

30.

Probudí mě pohyb vedle mě. Jen za nesouhlesně zamručím a pevněji obejmu osobu vedle sebe.

,,Clarke já už fakt musím" pronese Draco potichu a já v jeho hlase zahlechnu pobavení.

,,Nemusíš" zamumlám mu do hrudi

,,Už je po půlnoci" pohladí mě po vlasech

,,No a?" Zvednu k němu pohled

,,Musím jít do postele" přemlouvá mě polohlasně

,,Jsi v posteli, tak si lehni a spi" rozkážu mu

,,Jak myslíš " uchechtene se a lehne si pohodlneji

,,Držte huby" sykne po nás Pansy

,,Sama si ji drž" řekneme zároveň s Dracem a zasmějeme se tomu

Po chvíli zase usnu přitisknutá k jeho hrudi

~~~
Ráno mě probudil hlasitý zvuk budíku. Draco už vedle mě neležel, ale to nebylo žádné překvapení často vstával velmi brzo. Protáhla jsem se a s napůl ještě zavřenýma očima jsem se vydala do koupelny. Opláchla jsem si obličej, vyčistila zuby a lehce se nalíčila. Poté jsem se vrátila do pokoje abych si ze skříně vzala uniformu.

Moje spolubydlící už se také vypravovali. Nebyly to moje nejlepší kamarádky takže mě ani nepřekvapilo že ráno probíhalo více méně tichosti.

To se však rozhodla přerušit Chris ,,Clarke?" Řekla mým směrem s otázkou v hlase. Jemně jsem na ni kývla ať pokračuje ,,No víš chtěla jsem se zeptat...nemusíš odpovídat jestli nechceš, ale po tom včerejšku..."

,,U Merlina Chris leze to z tebe jak z chlupatý deky. Normálně se zeptej já se nenaštvu" popohnala jsem ji se smíchem v hlase

,,Po tom co se stalo včera se chci zeptat jak to máš s Dracem" vychrlila ze sebe

Rozesmálo mě to, věděla jsem proč se ptá. Můj blonďatý kamarád byl idolem většiny zmijozelských dívek a nejen těch. ,,Neboj Chris nic se nezměnilo. Pořád jsme jen přátelé. A k tomu co se stalo včera, známe se prakticky od narození, je to pro nás normální." Uklidnila jsem ji, šlo na ni vidět že má radost. To už se nedalo říct o Pansy. Její zahořklý obličej jasně vypovídal o tom, že mi ani v nejmenším nevěří.

,,Nemůsíte se bát, náš blonďatý zmijozelský princ je pořád volný, ale nevím o tom že by si zrovna teď někoho hledal" povídala jsem když jsem si házela učebnice do tašky ,,A jestli se neurazíte tak já už půjdu na snídani. Uvidíme se na hodinách" s těmito slovy jsem vyšla z místnosti

Ze začátku jsem myslela na Draca a na holky které na mě pravděpodobně dost žárlí i když nemají důvod. Moje myšlenky se však rychle stočili k zrzavému chlapci a včerejšímu večeru. Nešlo na něj přestat myslet. Vybavoval se mi každý jeho dotyk na mém těle, každý polibek který jsme si vyměnili, před sebou jsem měla jeho čokoládové oči s těmi drobounkými jiskřičkami, vybavovalo se mi jak jsem prsty zajížděla do jeho zrzavých vlasů a jak roztomilý byl s rozčepýřenými vlasy, opulými rty a zarudlými tvářemi.

Nešlo na něj přestat myslet. Kromě krásných vzpomínek jsem však v hlavě měla ještě jednu věc a to otázku. Znamenalo to pro něj něco?

Odpověď se mi naskytla hned po příchodu do Velké síně. Neznamenalo. Kdyby ano určitě by teď nebyl přilepený k Angelině Johnsové. Bodlo mě u srdce. Nevím co jsem čekala. Pro Freda Weasleyho přece jedno líbaní nic neznamená, dělá to každý druhý den.

Jenže pro mě to bylo poprvé. Z toho pohledu mě bodne u srdce. Rychle stočím svůj pohled jinam a sednu si ke zmijozelskému stolu.

Záměrně zvolím místo kde nikdo není. Rýpavé poznámky mých kamarádů by mi teď moc nepomohli. Po snídani jsem rychlým krokem zamířila na první hodinu.

Myšlenkami jsem byla úplně jinde. Probral mě až náraz do někoho.

,,Pardon" zamumla jsem k osobě do níž jsem narazila

,,Nic se neděje" zasmál se mužský hlas nade mnou. Okamžitě jsem poznala okoho jde, prudce jsem zvedla pohled a setkala se s těma čokoládovýma očima.

Beze slova jsem chtěla odejít, zastavila mě však jeho ruka na mém zápěstí ,,Počkej Clarke, kam mi utíkáš"

,,Nech mě Weasley" řekla jsem ostře, jeho to však neodradilo a moje zápěstí dál nepouštěl

,,Co se stalo? Vždyť včera to bylo krásný ne?" Jeho pohled byl něžný, ale v jeho očích se při té vzpomínce objevili malé jiskřičky

,,Bylo" řekla jsem ledově

,,Tak v čem je problém?" Zetal se

,,V ničem Frede, jen mě tak napadá, nevíš jak se má Agelina? Mám pocit že jste si na snídani celkem rozuměli" vyjedu na něj a on pochopí proč jsem k němu odtažitá. Pustí moji ruku a já zůstanu stát přímo před ním protože se mi líbí že mám konečně navrch.

,,Clarke já- já-" koktal

,,Ty co?" Zeptala jsem se s nezájmem

,,Já ti to vysvětlím" vydal ze sebe ,,vím jak to vypadalo ale věř mi nebylo to tak-"

,,Frede dost, neztrapňuj se vymýšlením nějakých pohádek" vydechla jsem

,,Clarke věř mi" prosil

,,To je právě to" povzdechla jsem si ,,Tobě se věrit nedá. Mělo mi to dojít před tím než jsem ti objetovala svůj první polibek. Můžu si za to i já. Neměla jsem se tebou nechat oblbnout" s těmito slovy jsem odešla

Doufám že se vam kapitola líbila. Já si s ni nejsem úplbě jistá takže mi určitě dejte vedět.

Karolína🤍