Neměli to vědět |HP|

18.

Od losování uběhlo už několik dní, k Harrymu se všichni otáčeli zády. Byl sám a mně ho bylo hrozně líto. Kdykoliv jsem s ním ale začala mluvit tak mě buď sám odehnal a nebo mě zrovna scháněl někdo jiný.

Nechtěla jsem na něj teď vybalit pravdu, ale chtěla jsem mu říct že jsem tu pro něj. To mi bohužel, ale nevycházelo.

Trávila jsem kupodivu dost času se Cedricem. Byl milý a pokaždé se mě snažil rozesmát. Bylo to s ním jiné než s mými ostatními přáteli.

S Ginny jsem se taky dost smála a užívala si, ale bylo to něco jiného. S přátelstvím s Dracem se to vůbec nedalo srovnávat. Narozdíl od rozhovorů se Cedem byli ty s Dracem hluboké a i přes usměvné vzpomínky tu byli i ty ubrečené a smutné.

Se Cedricem jsem se cítila bezstarostně. Vyhovovalo mi to. Na nic nemyslet a jen se smát. Byl to únik z nepříjemné reality. Nebylo to správné, ale mě to bylo jedno.

~~~
Seděla jsem u snídaně, bylo brzo ráno takže u zmijozelského stolu bylo prázdno. Seděla jsem sama začtená do své oblíbené knihy.

,,Dobré ráno krásko" uslyším nad sebou známý hlas a neubráním se úsměvu ,,Copak to čteš?" Zeptá se a sedá si vedle mě

,,No dobré ráno krasavče" směju se ,,Na větrné hůrce, znáš?" Zeptám se

,,Ne" zamumlá s plnou pusou

,,Škoda" pousměju se i když mi bylo předem jasný, že ji nebude znát

,,Tak mi ji můžeš číst" vrátí mi úsměv

,,Ale ale, ty máš nějak dobrou náladu. Napřed krásko a teď chceš abych ti předčítala?" Směju se

,,To nemůžu mít dobrou náladu?" Zeptá se s úsměvem

,,Jasně že můžeš jen by mě zajímalo jak to děláš že ji máš pořád" pousměju se

,,Někdo vám to tu musí trošku rozsvítit. Ale teď vážně ty prvňáci jsou tu sotva dva týdny. Jakto že už i oni mají ten váš...jak to říct...no prostě ten obličej" ztiší hlas

,,Hej my nejsme tak arogantní" praštím ho knížkou ,,I když, jak je tak pozoruju tak máš pravdu že mají takovej soudivej výraz" zasměju se

,,Všichni ho máte, i ty když se soustředíš na něco jinýho" zkonstatuje

,,To si říkáš kamarád?" Směju se

,,No tak promiň kámoško" vrátí mi s úsměvem, ale když vidí že dělám uražnou tak dodá ,,No ták usměj se. Dáš si buchtu?" Zeptá se a nabídne mi čokoládovou kostku

Zavrtím záporně hlavou a on mi ji začne cpát do pusy. Oba se smějeme.

,,Hej! Teď vypadám jako prase" směju se

,,Jo vypadáš" ušklíbne se

,,Jak chceš" vrátím mu ušklebek a rozmažu mu jednu buchtu po tváři ,,Ale ale a pak kdo je tu prasátko" zašišlám na něj

Jeho odpověd ke které se chystá přeruší Dracův hlas ,,Clarke?! Co on tu dělá? Jdete slyšet přes celou síň- Pane bože co to máš na obličeji" zastaví svoje vyčítání když k němu zvednu hlavu

,,Čokoládová buchta, moc dobrá, dáš si?" Směju se

,,Ne nedám" odsekne mi ,,Co se to s tebou sakra děje?!" Přejede mě pohledem ,,Můžeš odejít? Nemáš tu co dělat" obrátí svůj zrak k Cedovi

,,Jasně, pardon nevěděl jsem, že nejsem vítaný. Uvidíme se později" pousměje se na mě

,,Co se to s tebou děje?" Sjedu pohledem Draca ,,Cede, počkej jdu s tebou" zavolám za ním a sbírám si věci ,,Mimochodem tady máš důvod těch otrávených obličejů" mávnu rukou na skupinku před sebou a spolu se Cedricem se vydám do školních zahrad.

Dojdeme k jezeru kde si opláchneme čokoládové obličeje a sedneme si pod velký strom.

,,Promiň nechtěl jsem je nějak naštvat nebo tak. Doufám že z toho nebudeš mít nějaké problémy" omlouvá se mi

,,Přestaň být tak strašně milej a hodnej" směju se ,,Já problém mít určitě nebudu. Není důvod" pousměju se a odhrnu mu vlasy, které mu padají do čela

,,Dobře" vrátí mi úsměv a dívá se mi do očí ,,Přečteš mi teda kousek té knížky?" Zeptá se opatrně

,,Jasně, doufám že se ti bude líbit. Je to mudlovská klasika" řeknu úsměvem a opřu se vedle něj o kmen stromu

On přehodí ruku okolo mých ramen a přitáhne mě k sobě blíž. Tento jeho krok mě překvapí, ale mile. Usměju se nad tím a začnu číst.

Doufám, že se vám kapitola líbila. Docela by mě zajímalo co říkáte na Clarke se Cedricem? Určitě budu ráda za všechny přečtení, hvězdičky a komentáře.

Karolína🤍