Neměli to vědět |HP|

29.

,,Nemáš věřit drbům" pokrčím rameny

Od tématu rychle opustíme a prostě si jen povídame a smějeme se. Je mi s Fredem dobře. Sice mě pořád štve co udělal, ale moje naštvání celkem rychle rozpouští jeho krásný smích.

Smějeme se jeho vtipu a já nemůžu přestat skenovat jeho krásnou tvář. Je tak můžná a přesto v ní vidím tolik něhy. Jen těžko se při tom pohledu dá uvěřit, že je to takový děvkař.

,,Co se děje?" Zeptá se když popadne dech

,,Co by se mělo dít?" Nechápu

,,No já nevím, to ty mě pozoruješ" nasadí svůj typický úšklebek a něha se z jeho obličeje téměř vytratí.

,,Jen jsem nad něčím přemýšlela" pousměju se a zahledím se na přírodu před námi.

,,Sluší ti to když přemýšlíš" mrkne na mě a já jen prokroutím oči nad jeho ohranými kecy.

,,Vymysli něco lepšího na tohle ti snad nemůže skočit žádná"

,,Já to myslím vážně. Když jsi zamyšlená jsi roztomilá" pousměje se s přesune se ke mně blíž ,,Máš takový roztomilý úšklebek, který by někdo kdo tě nezná mohl brát jako, že ho chceš zabít" zasměje se ale ani mě nenechá nic namítnout a hned pokračuje ,,Mezi obočím máš takovou něžnou vrásku, kterou mám chuť zahladit prstem" řekne a okamžitě to i udělá

,,Ty mě, ale taky neznáš" namítnu

,,Ne, ale snažím se tě poznat" usměje se a já si uvědomím že jsme u sebe až nebezpečně blízko. Nemám však potřebu se odtáhnout ,,Což mi připomíná že mi něco dlužíš" pronese polohlasně

,,Já ti nic nedlužím" pronesu stejně tichým hlasem

,,Stejně si to vezmu" v momentu kdy to dořekne mě políbí. V břiše se mi rozletí tisíce malých motýlků. Líbal mě velmi něžně jakoby se bál aby mi neublížil.

Nebyla jsem si jistá co mám dělat, bylo to poprvé, ale s Fredem to bylo úplně přirozené. Na chvilku se odtáhl a podíval se mi zhluboka do očí jako by se ujišťoval že jsem vpořádku. Lehce jsem se na něj usmála a on to vzal jako povolení se mých rtů znovu zmocnit.

Bylo to o něco vášnivější než před chvílí. Zajela jsem mu prsty do vlasů a on mě chytil za boky.

Odtáhli jsme se od sebe a s prudkými oddechy jsme se vzájemně dívali do očí.

,,Tohle je to tvoje kamarádství co jsi mi chtěl úkázat?" Uchechtla jsem se

,,S tebou se nedá udržet" řekl a odhrnul mi vlasy z obličeje

,,Všichni ostatní to zvládají" poznamenám

,,Chudáčci, neví o co přichází" uchchtne se a schytá jemnou ránu do ramene

,,Pojď prosím tě, za chvilku je večerka" zasměju se a zvednu se

Pohyb po mně zopakuje, ale okamžitě mě přitiskne ke stěně ,,Ještě chvilku" zaprosí a já neodolám zapletu mu prsty do vlasů a přitáhnu si ho do polibku. Okamžitě mi polibky oplácí. Jezdí mi dlaněmi po bocích a mě pod jeho doteky brní kůže.

Když nám oběma docházel dech odlepili se Fredovi rty od těch mých. Jeho dlouhé zrzavé vlasy jsou rozcuchané jako by právě vstal. Má zarudlé tváře a jeho rty jsou, stejně jako nejspíš i ty moje opuchlé.

,,Pojď, nebo budeme mít zase průšvich" řeknu stále uvězněná v blízkosti jeho těla.

,,Jo jasně" řekne a usměje se

Doprovodí mě až ke zmijozelu. Kde se rozloučíme, tentokrát už v přatelském duchu. Celou cestu do pokoje přemýšlím nad tím co se právě stalo.

Do prdele, já Clarke Snape jsem se poprvé líbala. Poprvé jsem se líbala a bylo to snad s největším školním sukničkářem Fredem Weasleym.

Otevřela jsem dveře do mísnosti kde na postelích seděli moje spolubydlící a...no tak s tímhle jsem úplně nepočítala. V našem pokoji jsou i kluci. Úsměv na tváři mi zatuhne a kytara mi málem vypadne z ruky.

,,Clarke!" vykřikne Theo když mě uvidí ,,Já věděl že příjdeš"

,,No to není vždycky tak jistý, naše dokonalá Clarke ráda přespává u Nebelvírů" neodpustí si uštěpačnou poznámku Pansy

,,Jen závidíš protože nikoho jinýho ze zmijozelu než Clarke by tam přespat nenechali" řekne s nezájmem Blaise

,,No tak všichni víme jak si to u toho zrzavýho blbce zařídila" nedala se

,,Ježiš nechte toho" prokroutí očima Draco který jako jediný leží na mé posteli. Natáhne ruku a stáhne mě k sobě. ,,Co se stalo když jsem odešel? Když jsi přišla usmívala ses jako slunícko" zašeptal mým směrem

,,Ale nic jen tam bylo krásně a hlavně klid" zašeptala jsem zpátky a hlavou jse naznačila že narážím na Pansy. Rozhodla jsem se o Fredovi nezmiňovat.

,,Nekecej, co se tam stalo?" Nedá si pokoj

,,Něco moc pěknýho o čem ti řeknu třeba jindy" nedám se ,,A teď uhni chci jít spát"

,,Není problém" řekne, ale neuhne mi, naopak pokyne abych šla k němu. Dlouho neváhám a přitulím se k němu.

S hlavou položenou na jeho hrudi po chvilce usnu.

Doufám že se vám nová kapitola líbila. Budu moc ráda za votes a komentáře.

Karolína🤍