Neměli to vědět |HP|

21.

Konverzace s Fredem plynula dál a dál. Slunce už bylo dávno za obzorem a vystřídali ho nádherné hvězdy a měsíc. Bavili jsme se o všem možném, přišlo mi, že mu můžu říct cokoliv.

Naštěstí jsem se ale ještě nezbláznila a tématům, které by mi mohli ublížit jsem se vyhýbala.

,,A co ty a Cedric?" Zeptá se se snahou vypadat nezaujatě je však jasné že mu to jedno není

,,Jsme si blízcí" zamyslím se a vybavím si Cedovu něžnou tvář, když si však uvědomím jak to vyznělo hned Freda uklidním ,,Ne tak jak si myslíš" zasměju se ,,jsme kamarádi, podporuje mě, je s ním zábava,..." mohla bych pokračovat do nekonečna

,,Čím si tě zasloužil zrovna kluk z mrzimoru?" Zeptá se s lehkou hořkostí v hlase

,,Je na mě hodný" usměju se zasněně ,,A co to plácáš? Jaký zasloužil? Mám s ním asi tolik co s tebou" bouchnu ho jemně do ramene

,,Vidím jak se tváříš když o něm mluvíš" hořkost hlasu ze změnila v lehký smutek

Nastane mezi námi divné ticho, které po chvíli opět přeruší Fredův hlas.

,,Ginny říkala že krásně zpíváš" usměje se na mě, jeho slova mě zaskočí a nevím co říct ,,A taky že umíš hrát na kytaru"

,,Ginny by se měla naučit kdy má mlčet" zasyčím spíš pro sebe ,,Ano zpívám, nevím jestli krásně, ale co vím tak že nezpívám bez kytary a už vůbec ne před lidma" pousměju se

,,Kytaru tu s sebou sice nemám ale lidi tu nejsou..." naznačí mi opatrně

,,A ty jsi jako co? Srnka?" Zasměju se

,,Ale no taak" udělá na mě psí oči

Podívám se mu do očí a skoro mu podlehnu. Ne že bych se rozhodovala jestli budu zpívat. O tom už je rozhodnuto. Mám ale nutkání ho políbit.

Naštěstí zvládnu svůj zrak odvrátit ,,Už je vážně pozdě, měli by jsme jít do hradu" pousměju se když mu věnuju další pohled

,,Vážně? Teď to chceš ukončit?" Řekne s klidem a zadíva se mi hluboko do očí

,,V nejlepším se má přestat" usměju se a vstanu aby pochopil, že to myslím vážně

,,To nejlepší ještě ani nepřišlo" zamumlá si pro sebe. Já se rozhodnu to radši ignorovat...bůh ví co by z něj vypadlo

~~~
Jednou z tajných chodeb se dostaneme z Prasinek přímo do hradu. Fred trval na tom, že mě do sklepení doprovodí.

Scházím schody a cítím jeho pohled na mých zádech. Před vchodem do zmijozelu se zastavím a otočím se k němu.

,,Tak děkuju za krásný večer" usměju se na něj upřímně, i když si nejsem jistá že to viděl

,,Byl krásný jen díky tobě" s úsměvem se opře bokem o zeď a zastrčí mi neposlušný pramínek vlasů za ucho

Nevím co mě to popadne ale dám mu lehkou pusu na tvář ,,Dobrou noc" usměju se rozpačitě a radši se rychle vydám ke zmijozelské společence

Moje gesto ho očividně zaskočí, na poslední chvíli však za sebou zachlechnu ,,Dobrou"

,,Bože co jsem to zase udělala" zamumlám si pro sebe

Rychle vyběhnu schody do ložnic abych nikoho náhodou nepotkala. Lehnu si do postele a s hlavou plnou Freda a Cedrica usnu.

~~~
Ráno mě probudí pohyb a mluvení mých spolubydlících. Přála bych si aby mě tu budilo denní světlo, ale vzhledem k umístění zmijozelské koleje mám asi smůlu.

,,Dobré ráno" zamumlám směrem k Pansy a Chriss

,,No dobré ráno" zasměje se Chriss

,,No konečně" vzdychne Pansy ,,Kdy jsi proboha přišla?"

,,Kolem půlnoci? Zhruba tak nějak" řeknu a posadím se na postel

,,No mě je to jedno ale Draco tě fakt dlouho hledal" upozorní mě ,,Prolezl celý hrad a nenašel tě"

No to bude tím že jsem na hradě vůbec nebyla, pousměju se v duchu ,,Řekl to otci?" Zeptám se a s jejich záporným zakroucením hlavy si oddechnu ,,Já mu to vysvětlím nebojte"

S těmito slovy vstanu, vypravím se a odejdu na snídani.

Venku je dnes obvzlášť krásně, po snídani tam musím zajít, pomyslím si. Projdu dlouhými chodbami až dojdu do velké síně. Hned mě zaujme blonďatá hlava u zmijozelského stolu.

Rozhodnu se si k němu rovnou přisednout. Vím že se nepříjemnému rozhovoru stejně nevyhnu.

,,Dobré ráno" pozdravím ho s úsměvem a sednu si vedle něj, bude jednodušší se tak vyhýbat očnímu kontaktu

,,No dobré ráno. Kde si byla? Nikde jsem tě nemohl najít" je slyšet že se snaží zůstat v klidu

,,Potřebovala jsem si vyčistit hlavu" řeknu opatrně a dám si první sousto ,,promiň nevěděla jsem to dopředu, jinak bych ti to řekla"

,,Hezká pohádka a teď pravdu" otočí se na mě a přehodí jednu nohu na druhou sranu lavice

,,Je to tak Draco" podívám se mu do očí

,,Prošel jsem celej hrad, zahrady i les...dokonce jsem byl i na místech který nasnášíš" po svém proslovu sklopí pohled je mi líto že kvůli mě běhal všude možně

,,Promiň, zůstala jsem v Prasinkách. Neměl jsi se tolik namáhat" položím svou ruku na tu jeho

,,Mluvil jsem se Cedricem" zvedne hlavu a čeká na mojí reakci

Tím mě dost zaskočí ,,No a co říkal?" Snažím se zamaskovat nervozitu

,,Že jsi s nima byla u Tří košťat, ale pak si pro tebe přišel Weasley" hořkost v jeho hlase je jasná ,,Proč mi lžeš? Co jste sakra dělali že mi to normálně neřekneš?"

,,Já ti nelžu" skenuje mě nevěrícným pohledem ,,Čistili jsme si hlavu u lesa a povídali jsi"

,,Takže se tě ani nedotkl?" Ujišťuje se Draco, je u toho roztomily

,,Jestli nepočítáš to že mě držel a táhl k tomu lesu tak ne" zasměju se

,,To se mi ulevilo" oddechne si

,,Co si to o mě myslíš?" Praštím ho do ramene a oba se rozesmějeme

Děkuju za přečtení nové kapitoly, doufam že se vám líbila.

Karolína🤍