Neměli to vědět |HP|

23.

Chvíli jsem se ještě toulala po chodbách s láhví v ruce. Pak jsem se ale rozhodla že se posadím do jednoho z oken. Bylo to jedno z oken v části hradu kam jen málokdy někdo chodil. Takže jsem věděla že mě tu nejspíš nikdo nechytí.

Nějakou dobu jsem jen seděla a s pohledem upřeným na školní pozemky jsem přemýslela. Když se moje myšlenky stočili k incidentu z dnešního odpoledne sáhla jsem po láhvi.

,,Sakra" zaklela jsem když jsem si uvědomila že nemám jak z ní vyndat korek

,,Potřebuješ pomoc?" Ozval se za mnou známý hlas a já málem dostala infarkt

,,Do haje, Frede! Tohle mi nedělej" položila jsem si ruku na hrudník

,,Promiň nechtěl jsem tě vyděsit" udělal pár kroků mým směrem a na tváři mu pohrával krásný úsměv. Všimla jsem si, že má v ruce kus složeného pergamenu a stejně jako já láhev. Ta jeho však byla čirá a tekutina v ní hnědá.

,,To nic" usmála jsem se na něj ,,Nemáš vývrtku?" Zeptala jsem se a zvedla jsem zelenou láhev aby byla moje otázka jasná

,,Výrtku bohužel nemám" zasmál se ,,Ale jestli chceš tak ti tu flašku otevřu"

,,No tak v tom případě si pojď přisednout" mrkla jsem na něj a poklepala na místo vedle sebe, Fred se posadil vedle mě vytáhl z kapsy zapalovač a ode mě si vzal láhev s vínem

,,Víš že sklo nehoří že jo?" Zeptala jsem se pobavěně když zapalovač začal přidržovat u hrdla láhve

,,Důvěřuj mi trošku, za minutku to bude otevřený" mrkl na mě ,,Zatím se můžeš napít z mýho jestli chceš" kývl hlavou na flašku s hnědou tekutinou co přinesl

Pokrčila jsem rameny, odšroubovala víčko a přiložila ji k ústům. Ani mě nepřekvapilo když jsem ucítila pálivou chuť ohnivé whisky. Nepatrně jsem se zatřásla, znovu zavřela láhev a svůj pohled jsem stočila k Fredovi, který stále zahříval hrdlo láhve s vínem.

,,Páni, minule jsi mě s ohnivou whisky poslala málem do háje, co se stalo?" Zeptal se starostlivě, hrozně moc věcí, proletělo mi hlavou. Než abych to vyslovila nahlas jsem se zmohla jen na záporné zavrtění hlavou ,,No tak našel jsem tě samotnou s láhví vína sedět na okně ve školní hábitu, je mi jasný že se něco děje?" Jeho oči se hluboko bořili do těch mých

Oční kontakt přerušil až zvuk špuntu který vyletěl z vína ,,Tedaa, děkuju" usmála jsem se na něj když mi láhev podával

,,K vašim službám madam" věnoval mi lehkou úklonu ,,Tak na co připíjíme?" Zeptal se když jsme oba pozvedli svoje láhve

,,Nejspíš na tu úžasnou novinku" pronesla jsem ironicky a když jsem viděla jeho nechápavý výraz tak jsem dodala ,,Ty to ještě nevíš? Cedric má novou holku"

,,Jo takže tady podporuju tvoje zlomené srdíčko" uchechtl se ,,Ja věděl že se ti ten blbeček líbí" pronesl zahořkle

,,Vlastně ani nelíbí" zadívala jsem se do nocí zahalených školních pozemků ,,Spíš se bojím aby to s ním ta havraspárská nádhera myslela vážně" povzdechnu si

,,Ajajaj tady někdo žárlí" pošťouhl mě

,,Nežárlím" bouhla jsem ho do ramene ,,A jestli nezměníme téma tak odcházím" pohrozila jsem mu

,,Dobře tak co třeba to, jak se 15ti letá dcera profesora dosla na školním pozemku k alkoholu?" Zeptal se zvědavě

,,Dobrá otázka" přiznám ,,Ale blbá odpověď, mám svou skrýš"

,,Škoda já už se těšil že mi řekneš kteří učitelé mi prodají alkohol" pronesl na oko smutně a oba jsme se hned na to začali smát

~~~
Alkohol nám brzy stoupl do hlavy. I když musím přiznat že mně mnohem víc než Fredovi. Asi to má natrénovaný.

,,Uz by jsme měli jít spinkat" pronesla jsem opilým hlasem k Fredovi

,,No to by jsme měli" přitakal mi a pohladil mě něžně po tváři ,,Ale mně se bez tebe nechce"

,,Fredíku, Fredíku, to že jsem na mol neznamená že ti vlezu hnedka do postele" zdvyhla jsem prst ,,Já nebudu další která tě po chvíly omrzí a ty ji vyměníš"

,,To máš pravdu, ty budeš jiná" usmál se, naše obličeje byli nebezpečně blízko v jeho očích jakobych jasně viděla ten plamen co v sobě právě nejspíš stejně jako já měl ,,Tak co jdeme?" Odtrhl ode mě svoje čokoládové oči

,,Jdeme" zvedla jsem se ale po dvou krocích jsem spadla a bouchla se do hlavy ,,A nebo taky ne"

,,Clarke jsi vpořádku?" Zeptal se vyděšeně

,,Jasný" věnovala jsem mu svůj zářivý úsměv

,,Já tě radši odnesu co říkáš?" Zeptal se a s mým přikývnutím mě vzal do náruče jako princeznu. Nasála jsem jeho osbitou vůni a zaposlouchala se do tlukotu jeho srdce. Po chvilce jsem usla.

Doufám, že se vám kapitola líbila. Budu ráda za votes a komentáře.
Karolína🤍
Ps.: Co by jste říkali na střídání pov? (Třeba z Fredova nebo Dracova pohledu)