Neměli to vědět |HP|

1.

,,Clarke!" Volal na mě táta pod schody ,,Clarke no tak už fakt musím jet"

Je poslední týden prázdnin což znamená, že můj otec jakožto profesor musí jet do Bradavic. Jako malá jsem jezdila vždy s ním, ale poslední roky jezdím stejně jako ostatní studenti expressem. Letos stejně jako minulý rok jedu na poslední týden k Weasleyovým do Doupěte.

,,Už jsem tady" řeknu s úsměvem když seběhnu schody.

,,No hurá, to ti to zas trvalo. Nejsi ty náhodou ženská?" Neodpustí si uštěpačnou poznámku

,,Možný to je no" ušklíbnu se ,,jinak, tenhle kufr si beru na týden v Doupěti a tyhle tři bych prosila odvézt do Bradavic"

,,Samozřejmě zlatíčko, budou na tebe čekat v pokoji" řekne táta a pousměje se ,,tak prosím tě nedělej žádný hlouposti nebo aspoň ať z toho není moc velkej průšvich a hlavně užij si to mistrovství. Budeš mi to pak vyprávět" řekl a dal mi pusu na čelo

,,Neboj, do školy se vrátím živá a zdravá" usměju se ,,no nic už je nejvyšší čas vyrazit, měj se hezky" obejmu otce který mi jen do vlasů zašeptá "ty taky" a vydám se ke krbu u kterého si naberu letaxový prášek a co nejzřetelněji řeknu ,,Weasleyovic Doupě"

Na chvilku cítím stav beztíže, ale naštěstí po chvíli mám zase pevnou půdu pod nohama. Ještě než otevřu oči zhluboka se nadechnu. Miluji tu vůni. Je v ní cítit teplo domova, i přes to že to není můj domov.

,,Clarke, zlatíčko už jsme na tebe čekali" vytrhne mě z mých myšlenek vřelý hlas Molly. Nevím proč mi dnes všichni říkají zlatíčko. ,,nestůj tam tak, pojď ke stolu."

,,Děkuju Molly" řeknu, když si sedám ke stolu ,,kde jsou ostatní?"

,,Co myslíš? Arthur před chvílí odjel do práce a ostatní jestě nahoře spí" zasměje se a podává mi snídani

,,Můžu?" Zeptám se s plnou pusou a jiskřičkami v očích

Molly se jen zasměje, protože přesně ví na co se ptám ,,Jen utíkej"

Ahoj, doufám že se vám příbeh bude líbit. Toto byla zatím jen taková rozjezdová kapitola.
S lákou Karolína🤍