Na viděnou, dívko v ručníku

11. - GARRETT

 „To je ta nejlepší pizza, jakou jsem kdy jedla." Cassie se přímo olizuje za ušima, když odloží prázdný talíř od pizzy zpátky na stůl. Splácla celou pizzu sama, což se mi fakt líbí. Většina holek by si jednou kousla a řekla, že víc nechce, aby náhodu nepřibrala. Cassie se naopak vůbec nedrží zpátky.

„Povíš mi teda, proč nechceš vztah?"

Její otázka mě zaskočí. Skoro stejně jako to, jak moc si čas s ní užívám.

„Není to nic pro mě," odvětím neurčitě. Zvednu se z pohovky, popadnu prázdné talíře a odnesu je do kuchyně, kde je společně s dalším špinavým nádobím naskládám do myčky.

Když se otočím, Cassie mě zkoumavě pozoruje opřená o kuchyňskou linku. Nic neříká, ale přesně vím, na co myslí.

„Prostě o lásku nestojím, stačí?"

„Každej stojíme o lásku, Garrette. Naprosto každej člověk na planetě touží po tom být milován. Je to zkrátka lidská přirozenost," opáčí.

Založím si ruce na prsou. „Takže ty si hledáš lásku?"

„Ne." Napřímí se a opře se zády o ledničku. „Láska si tě najde sama, ať chceš nebo ne. Nemá smysl ji nuceně hledat."

Její zasněný výraz, když mluví o lásce, mi připomene ji.

V duchu se okřiknu a polknu na prázdno. „No tak já bych se jí vyhnul obloukem."

„Ale přesto máš slabost pro Pretty Woman," popíchne mě, za což se jí odvděčím jen úšklebkem.
„Tak co kdybychom si to pustili?"

O pět minut později už sedíme bok po boku na sedačce, každý s kýblem zmrzky v ruce a upřeně hledíme na televizi před námi, na které zrovna Vivien veze Edwarda do hotelu.

„Je děsně sexy, jak mluví o autech," nadhodím a Cassie jen protočí očima.

„Víš, jak dlouho jí trvalo se to naučit nazpaměť?"

Ušklíbnu se a nacpu si do pusu plnou lžíci čokoládový zmrzky. Soustředím se na film, ale i tak mi občas ujede pohled ke Cassie. Sedí v tureckém sedu, vlasy si před filmem stáhla do nedbalého drdolu, z něhož jí vypadly přední pramínky, které teď rámují její srdcovitý obličej.

„Tuhle scénu miluju," zazubí se. Edward zrovna Vivien obvinil, že za zády v koupelně schovává drogy, zatímco ona svírá v dlani jen zubní nit.

„Toť lidi a jejich předsudky," pokrčím rameny a Cassie mi spokojeně přizvukuje. Cpe si do úst jednu lžíci zmrzliny za druhou a mně hlavou bez varování proběhne myšlenka, jak dobře při tom vypadá. Normálně lidi při jídle nijak dobře nevypadají, ale jí to sluší. Vlastně si nevybavím moment, kdy bych si řekl, že nevypadá dobře.

Zmrzlina v dlaních mě studí, ale nevadí mi to. Upřeně pozoruju scénu, kdy Vivien čeká na Edwarda v těch černých šatech v hotelovém salónku.

Cassie pevně svírá svůj kelímek a culí se, když ji poprvé spatří.

„Ona je tak krásná," šeptne.

Ty jsi hezčí.

Vytřeštím oči, když mi ta věta probleskne hlavou. Rychle přikývnu a odnesu nedojedenou zmrzlinu zpátky do mrazáku. Vrátím se se sklenicí vody a tentokrát se mimoděk usadím o kousek blíž ke Cassie. Ona si toho buď nevšimne, nebo se to prostě rozhodne nijak nekomentovat.

Vivien zrovna vyjde z koupelny, když najde spícího Edwarda. Přisedne si k němu, prstem ho jemně pohladí po rtu. Políbí ho na tvář a pak, po vteřině váhání, i na rty. Celou tu scénu doplňuje ta skladba, kterou Cassie hrála v kavárně.

Cassie si přitáhne kolem k bradě, opře se o ně a upoutaně hledí přímo na tu scénu. Na rtech se jí usadí jemný úsměv, tváře jí zrůžoví.

Když Vivien vyzná Edwardovi lásku, Cassie vzlykne. Odvrátím pohled od obrazovky. „Nekoukej se na mě," nařídí mi šeptem.

Pootočím se tak, abych byl čelem k ní. Nataženou rukou ji jemně pohladím po bradě, čímž ji přinutím ke mně vzhlédnout. Oči má zvlhlé, po tvářích se jí kutálí slza. Palcem ji setřu, ona nervózně zamrká.

Srdce mi buší každou vteřinou, co na ni hledím, rychleji. V ústech mi vyschne a i když se vší silou snažím pohled od ní odvrátit, nedokážu to. V momentě, kdy shlédne k mým rtům, všechny zábrany kolem opadnou.

A já ji políbím.

A ode dneška oficiálně zveřejňuju kapitoly kromě středy a neděle i v pátek!
Romča