Na viděnou, dívko v ručníku

16. - GARRETT

 „Jdem s Tess do kina, nepřidáš se?" navrhne mi Scott v osm večer. Obyčejně si v tuhle hodinu užívám na nějaký párty, balím nějakou kočku, co se na mě nalepí, a po mejdanu si ji odvedu k sobě domů. Teď ale na nic z toho nemám sebemenší náladu.

„Dneska to vynechám," odbudu ho.

„Nechceš mi říct, co se to s tebou v posledních dnech děje? Seš jak vyměněnej."

Pokrčím rameny. „Jen prostě nemám náladu, nic víc. Radši si pustím něco na Netflixu, objednal jsem si jídlo, takže počkám, než přijde, a půjdu spát. Stejně máme zítra ráno trénink, tak chci být čilej."

Scott mi nevěří ani za mák, to moc dobře poznám. Naštěstí to ale nechá být, jen se se mnou rozloučí a já zůstanu sám, jelikož i Logan se někam odporoučel.

Zapnu na televizi Spotify, pustím nějaký náhodný playlist a odpočítávám minuty do příjezdu poslíčka s pizzou. Jasně, mohl jsem si udělat vlastní, ale ani na to jsem neměl náladu.

Vzpomenu si na večer, kdy jsem takhle seděl s Grace. Tulila se ke mně, ujídala mi chipsy, které předtím řekla, že nechce, a jen jsme koukali na okno, jež zdobily kapky deště. Povídali jsme si o všem a o ničem, smáli se. Ještě teď si přesně vybavuju to teplo, co jsem cítil.

Pevně stisknu víčka, abych vypudil ty vzpomínky z mysli. Když oči otevřu, nevidím nic než světlo z televize. Všude kolem je tma, která v posledních týdnech zaplavuje i moje srdce.

Bože, nenávidím se za to všechno, co jsem udělal. A nenávidím se za to, jak se chovám ke Cassie. Jenže já se s ní prostě nemůžu vídat. Ne po tom polibku.

V tom se bytem rozezní zvonek. Vezmu ze stolu dvacet dolarů a doběhnu otevřít. Jenže když otevřu, nestojí v nich poslíček s pizzou. Stojí v nich Cassie.

„Ahoj," začne. Její hlas je pevný, ale v očích se jí zračí nervozita.

„Co tu děláš?"

Zastrčí si pramínek vlasů, co jí vyklouzl z volného drdolu, za ucho. „Asi už víš o tom focení, viď?"

Bože, to focení. Zakázal jsem si na to myslet a celkem se mi to i dařilo, než mi to zase připomněla.

Přikývnu na souhlas.

„Navrhuju, abychom to sfoukli hned v pondělí. Slyšela jsem, že to nemáte trénink ani zápas, tak bychom se po škole mohli sejít. Napadlo mě jít do lesa, znám tam pár míst, kde se dají udělat krásný fotky."

Počkat, cože?

„Počkej, to nechápu."

„No to focení mám na starosti já."

Vyschne mi v krku. „Ty?"

„Tobě to neřekli? Mluvila jsem i s tvým trenérem."

„Jo, já vím, ale nevěděl jméno. Tak teď už dává smysl, proč říkal, že jsi z toho nebyla zrovna nadšená."

„Jo, to nebyla," přizná. „Pokusím se to stihnout za co nejkratší čas, snad to stihnu do dvou hodin. Zbytek nafotím na trénincích a zápasech, to už nějak zvládnu."

„Dobře," přitakám. „Počkám na tebe teda zítra ve dvě před školou?"

Přikývne, beze slova se otočí a zmizí mi z dohledu. V tom okamžiku mě píchne u srdce.

Kluk s pizzou přijede jen o pár minut později. Bezmyšlenkovitě do sebe naházím celou pizzu, zapiju to dvěma láhvema s vodou. Přehodím přes sebe bundu a po cestě do baru zavolám Loganovi, jestli nemá chuť zapařit.

„Sorry, kámo, ale jsem u Sáry. Přece jsem ti o tom říkal," šeptne.

„Jo v pohodě, užij si to," popřeju mu a pokusím se o co nejupřímnější tón.

Dřepnu si na barovou stoličku v Luně a poručím si dvojitou whisky. V myšlenkách se pořád vracím ke Grace a jejímu úsměvu, který už nikdy neuvidím. Už nikdy ji neuvidím se smát.

Píchne mě u srdce, do očí se mi začnou valit slzy, ale ty okamžitě zaplaším dalším panákem hnědé tekutiny. Gracinu tvář nahradí Cassie. Vzpomenu si na její smích, na slzy, které jí stékaly po tvářích, když jsme koukali na Pretty Woman. Na její strohý výraz, když mi přišla sdělit to o pondělním focení. A taky na Jeremyho, který za ní přišel do kavárny. Fakt toho kluka nemám rád. Má v očích něco, co mi vadí.

„Garrette?"

Otočím se za hlasem blondýnky, která ke mně z levé strany míří. Její tvář je mi povědomá, ale nedokážu ji zařadit. „Já jsem Rachel, chodíme spolu na španělštinu."

„Aha, to je fajn." Houknu na barmana a objednám si dalšího panáka. „A tady pro slečnu tequilu," dodám a ona se celá rozzáří.

„Děkuju."
„To je v pohodě," odvětím a donutím se k úsměvu. „Tak, René, co tady vlastně děláš?"

„Jsem Rachel," opraví mě dotčeně. Ale ne tak dotčeně, aby odešla.

„Promiň, jsem hroznej na jména," omluvím se lhostejně.

„Je ti odpuštěno," zazubí se a cucne si ze svojí tequily. Pak mě chytne za ruku a se svůdným úsměvem mě pohladí po levém bicepsu. „Napadlo mě, jestli bys třeba nechtěl někam vypadnout."

O pár minut později už se líbáme u mě v kuchyni. Rachel, nebo jak se jmenuje, mi svlíkne tričko a odhodí ho na druhou stranu místnosti. Já ji chytnu pod zadkem a posadím ji na mramorovou kuchyňskou desku. Instinktivně mi obtočí nohy kolem pasu a opět se mi přisaje ke rtům. A i když na to fyzicky reaguju, nic to se mnou jinak nedělá. Necítím to svrbění, které jsem cítil, když jsem líbal Cassie. Ani mi neposkočí srdce, když mi zajede rukou do kalhot.

Obejme můj ztvrdlý penis a já se krátce zachvěju. Zavřu oči a představím si Cassiin obličej. Představím si její ruku, jak mi přejíždí po penisu. Její oči, jak na mě hledí zpod jejích hustých řas.

Otočím Rachel zády k sobě a zatlačím jí do zad, aby se předklonila. Těsně se k ní přitisknu a zezadu jí zajedu rukou do vlhkých kalhotek, až se celá zachvěje. Dráždím ji na jejím nejcitlivějším místě, jako jsem to už tolikrát dělal u tolika holek. Vím moc dobře, jak se dotknout holky, abych ji vystřelil do nebes.

Stáhnu jí kalhotky a zeptám se jí, jestli si je jistá. Když přikývne, nasadím si kondom a prudce do ní přirazím. Opět zavřu oči a na mysli mi vyvstane Cassie. Prostě si nemůžu pomoct. Vzpomenu si na její rty, prsty, kterými mě tahala za vlasy. Na široký úsměv mezi polibky, na její dlaň na mém stehně.

O několik minut a pozic později svou touhu ukojím. Vyhodím použitý kondom a obléknu se. Rachel, která se na mě dívá jako na boha, mi poděkuje za dva orgasmy. Oblékne si zpátky svoje laciné oblečení a spokojeně na mě mrkne. „Teda to bylo něco."

Vytáhne se na špičky, políbí mě krátce na rty a prstem mi přejede po ruce. „Doufám, že si to někdy zopakujeme."

Já jen nezúčastněně kývnu, doprovodím ji ke dveřím a pak už zůstanu sám. Jako vždycky.