Na viděnou, dívko v ručníku

20. - CASSIE

Mít tu Marka je úžasný. Poslouchat jeho historky z cest bych mohla klidně hodiny a nenudila bych se. Člověk by ani nevěřil, kolik zajímavýho a vtipnýho se mu může ve světě stát. Tak moc bych někdy chtěla jet s ním a zažít to všechno na vlastní kůži.

„Třeba v Itálii jsou úplně skvělí lidi. Všichni se smějí, jedí a zase se smějí a zase jedí a takhle pořád dokola. Ale je pravda, že se taky dost často hádají. Pojem italská domácnost fakt sedí," zazubí se.

Jeremy donese další, dneska už třetí kolo drinků. Posadí se vedle mě a položí si levačku na opěradlo mojí židle. Tessa na mě spiklenecky mrkne, ale hned svou pozornost zase věnuje Markovi. Doslova mu visí na rtech, když jí povídá o pečivu, co si každé ráno kupoval v jedné pařížské pekárničce.

„Nechceš si zatancovat?" navrhne mi Jeremy, když začne hrát Dandelions od Ruth B. Miluju tu písničku, což je jeden z mála důvodů, proč na to kývnu.

Jeremy mě vytáhne na nohy a i přes téměř deseticentimetrové podpatky je o poznání vyšší než já. Za ruku mě táhne až na druhou stranu parketu, což nechápu, protože na té naší bylo místa dost. Až když zastaví, mi to dojde.

Stojíme kousek od stolu, u kterého sedí Garrett, Scott a všichni z jeho týmu. Úsměv z tváře mi zmizí. Jeremy si mě přitáhne k sobě, dlaň mi položí těsně nad zadek, což je mi dost nepříjemný. Kvůli Garrettovi se ale ani nehnu. Lehounce se od něj odtáhnu a okamžitě si všimnu jeho pošklebku. Proč ho vlastně Garrettova přítomnost vůbec nepřekvapila?

„Tys věděl, že tady jsou?" zeptám se ho přímo.

„Potkali jsme se předtím u baru, proč?"

Odtáhnu se od něj ještě víc. „Takže proto jsi mě táhl od našeho stolu tak daleko? Abych ho viděla?"

„To ne, já..."

„Tak proč, Jeremy? Proč jsi mě sem táhl?" To už stojím kus od něj, nedotýkáme se.

„Chtěl jsem ho jen naštvat, nic víc."

V ústech mi vyschne, zblednu. „Takže jsi mě jen využil, abys mohl Garretta vytočit? Jenom proto jsi se mnou chtěl tancovat?"

„Ale to ne, já s tebou chtěl tancovat i protože jsem prostě chtěl, vážně."

„Takže proto jsi mě tenkrát pozval na to kafe? Viděl jsi, že mi na Garrettovi záleží, tak sis vyvodil, že jemu záleží na mně. A tak ses prostě rozhodl, že mě začneš využívat jako záminku, abys ho mohl naštvat? Kam až jsi klesl, Jeremy?"

Nadechne se, aby mi to vyvrátil, ale to jen zklamaně zavrtím hlavou a zmizím v davu, kterým se procpu až ven.

„Jsi v pohodě?"

Garrettova přítomnost mě nezaskočí. Vím, že celý náš rozhovor slyšel, a i přes to, co mi před pár dny řekl, vím, že je to hodnej kluk. Taky proto jsem si s ním ze začátku tak rozuměla, proto jsem ho začala mít ráda.

„Asi jsi měl pravdu," pokrčím rameny a pohlédnu do jeho klukovské tváře. „Možná se fakt změnil, jen jsem to nechtěla vidět."

„Nechtěl jsem jí mít," prozradí mi. Sundá si mikinu a galantně mi ji přehodí přes ramena. Sevřu ji v dlaních a posmutněle zavřu oči. Když je zase otevřu, stojí o kousek dál.

„Proč tu se mnou jsi, Garrette? Proč tě zajímá, jestli jsem v pohodě, proč mi dáváš svou mikinu?"

Ta otázka ho očividně zaskočí. Několik vteřin na mě jen mlčky zírá a přemýšlí, co říct. „Já nevím," odvětí nakonec. „Vím jenom, že mi na tobě záleží. Nevím proč, nejsem ten typ, co se o holky takhle stará."

„To vím," přikývnu, „proto mě to taky překvapuje."

Sundám si jeho mikinu z ramen a normálně si ji obléknu. Rukávy si přetáhnu přes zápěstí, aby mi nebyla zima. „Co kdybych tě hodil domů?" navrhne.

„Tys nepil?"

„Měl jsem jen jedno pivo, pak už jsem pil nealko."

Vím, že bych ho měla odmítnout, ale už je mi vážně zima. Navíc tady už zůstat nechci a čekat na taxíka se mi nechce. „Tak dobře," přikývnu nakonec.

Tentokrát si tu jízdu užiju víc. Prvotní strach z motorek ze mě opadl už po té minulé jízdě, takže si konečně vychutnám okolí, které už pomalu, ale jistě zahaluje černočerná tma. Vlasy mi vlají v jemném větru, poslouchám zvuky okolních aut a pod dlaněmi cítím, jak Garrett klidně dýchá.

Zaparkuje před domem, vezme si ode mě helmu a pověsí ji na řídítko. Vzpomenu si, jak jsme tu stáli naposledy. Tehdy jsem ho pozvala nahoru a my se poprvé, a naposledy políbili.

„Já se s tebou vážně nemůžu vídat, Cassie."

„To kvůli tý puse? Vždyť já od toho přece nic nečekala. Nechtěla jsem po tobě, abys se mnou začal chodit nebo tak. Tak proč?"

Sleze z motorky a několika kroky se dostane až těsně přede mě. Je o dobrých patnáct centimetrů vyšší než já, takže se musím lehce zaklonit abych mu viděla do očí. On hlavu naproti tomu skloní a roztřesenými, studenými prsty mě pohladí po tváři. Druhou rukou mě chytí v pase, sevře mě a ostře vydechne.

„Protože mi na tobě záleží. Protože ve mně probouzíš něco, co si nezasloužím. Nezasloužím si tohle cítit, Cassie."

Odtáhne se ode mě, já se zhluboka nadechnu. Nasedne zpátky na motorku, popřeje mi dobrou noc a mně nezbude nic než se za ním dívat, jak mizí ve tmě.