Na viděnou, dívko v ručníku

29. - GARRETT

Nový začátek.

Tahle dvě slova se mi prohnala hlavou těsně před tím, než jsem usnul s Cassie v náručí. A teď, po ránu, kdy vnímám jen vůni jejích vlasů a tichý dech, ta slova cítím ještě silněji.

Tohle by mohl být můj nový začátek. Cassie by mohla být mým novým začátkem.

Opatrně jí nadzvednu hlavu a položím ji na polštář. Zvednu se z postele a co nejtišeji zamířím do koupelny, kde si dám rychlou sprchu a vyčistím si zuby.

Logana nejdu, jak podřimuje na pohovce. Všimnu si zapnutého Netflixu, u kterého pravděpodobně včera usnul. Televizi vypnu a se zvláštním pocitem v žaludku se přesunu do kuchyně, kde si uvařím kafe. Hlad po těch včerejších dvou pizzách nemám, takže se jen s hrnkem odeberu k sobě do pokoje.

Z krabice pod postelí vytáhnu deník. Napsal jsem jich několik, ale tenhle je nejnovější. A je v něm ještě pár volných stránek.

Usadím se ke stolu, nalistuju prázdnou stránku a začnu psát.

Milá Grace,

už je to doba. Od posledního zápisu před pár měsíci se toho událo strašně moc. Zlepšil jsem se v hokeji, s klukama jsme se ještě víc sblížili a já už na tebe tolik nemyslel.

Zní to hrozně a ten fakt mě bolí, ale teď, když si na tebe vzpomenu, necítím nutkání brečet. Necítím pocit, že sám umřu. Cítím jen smutek a stesk, ale ten budu cítím vždycky.

Konečně mám pocit, že můžu jít dál. Že se přes tohle všechno můžu přenést.

A za ten pocit vděčím Cassie. Teď by sis určitě řekla, že zním hrozně kýčovitě, ale vážně mám pocit, že jí vděčím za život.

Než jsem ji poznal, měl jsem v hlavě jen tebe. A myšlenku, že bez tebe můj život nemá smysl. Jasně, měl jsem hokej a kámoše a hodněkrát jsem si říkal, jak svůj život miluju. Jenže sem tam se mi do duše vloudil pocit, že za nic nestojím. Že si nezasloužím to štěstí, který prožívám, protože jsem tě připravil o život.

Jenže od toho dne, kdy jsem tý potrhlý holce v ručníku zaklepal na dveře, se ten pocit vracel čím dál tím míň. V její blízkosti jsem na tebe nemyslel. Myslel jsem jen na to, jaký mám štěstí, že se o mě zajímá někdo tak úžasnej.

Myslím, že tvou smrt si nikdy neodpustím. Vždycky to ve mně bude, vždycky si to budu vyčítat. Ale nesmím dovolit, aby mě ta vina zničila.

Garrett

Ozve se ťukání na dveře. Rychle deník schovám a pozvu dotyčného dál.

Dovnitř vejde Cassie v té stejné teplákové soupravě, jakou měla včera večer na sobě. Vlasy má volně rozpuštěné, je nenalíčená.

Rozzářím se, když ji uvidím. Vstanu ze židle a beze slova ji obejmu. Tak pevně, jak to jen jde.

„Neudus mě," zasměje se a já ji pustím. Shlédnu k ní a opřu si čelo o její. „Bála jsem se, že mi řekneš, ať jedu domů."

„Vážně?"

Přikývne, načež se usměje. „Jsem ráda, žes to neudělal."

„Jo?"

„Budeš mi pořád odpovídat otázkou?" zeptá se pobaveně.

„Možná?"

Cassie se uchechtne a znovu mě obejme. „Můžu ti dát pusu?" zeptám se jí nervózně. Vzhlédne ke mně a když přikývne, jemně ji políbím.

„Děkuju," šeptne, když se od ní odtáhnu.

„Za co?"

„Žes ode mě neutekl."

Pohlédnu jí do očí a usměju se. „Zatím to nemám v plánu."

Tuhle kapitolu jsem napsala o měsíc později, než tu, kterou jsem vydala minule. Dopadl na mě šílený spisovatelský blok a vůbec jsem netušila, kam jejich vztah chci směřovat.
Budu ráda za jakoukoli Vaši zpětnou vazbu a pokud Vás napadá něco, co byste v jejich vztahu chtěli vidět, dejte mi prosím vědět.
Děkuju!
Romča